První do hospody přicházejí a poslední z ní odcházejí. Zatímco my se do restaurací a hospůdek chodíme bavit s přáteli, popíjíme dobré víno nebo orosené pivko, oni se musejí starat o naše pohodlí. Dělají restauraci restaurací, vytvářejí atmosféru a prostředí. Ano, řeč je o číšnících a servírkách. Redaktor Deníku si na vlastní kůži vyzkoušel jejich práci v klatovském Restaurantu U Radů.

Být číšníkem není vůbec jednoduché. Ne každý jím může být, i když se do této profese dnes hrne kde kdo. Být číšníkem je poslání. Musí to být člověk milý, komunikativní, dbalý slušného chování a etiky. Pracuje s lidmi a pro lidi, a tak mnohdy musí být i psychologem a „starou vrbou“, když se chce host vypovídat. Musí být také „splachovací“, protože ne každý host přijde do restaurace v dobré náladě, a pak se chce vyřádit se svojí zlobou na každém, kdo mu přijde pod ruku. Číšník se tak občas stává i terčem různých vtípků a narážek, na které mnohdy nemá cenu ani reagovat. Do práce číšníci chodí brzo ráno. Musí připravit stoly, talíře, příbory a doplnit lednice s nápoji, aby bylo všechno na svém místě, až se restaurace otevře lidem.

Přicházím na svoji sobotní šichtu. Hned se mě ujímá majitelka podniku Anna Hošková, která mě představuje mým dnešním kolegům. Na „place“, jak číšníci nazývají prostory restaurace, se budu o hosty starat s Lubošem a Pavlem.

Mým působištěm se stává vinárna, kde byly stoly připraveny na oslavu narozenin. „Přijde sem čtrnáct lidí a tvým úkolem bude starat se o to, aby měli co pít. Jídlo bude mít na starosti Luboš,“ zní rozkaz paní vedoucí. Jsem trochu nervózní. Rozkoukávám se, kde co v restauraci mají a hlavně, co vůbec je v lednici s nápoji. To už přicházejí první hosté. Vyčkávám, až se všichni usadí a už jdu do akce. Beru si bloček a tužku do ruky. „Mohu vám nabídnout něco k pití?“ ptám se. Přijímám objednávky na velká a malá piva, džus a limonády. Pouštím se do práce. Přistupuji s posvátnou úctou pivaře k pípě. „Vpravo je desítka, uprostřed je naraženo, ale je to ještě na vodě, a vlevo je dvanáctka. Tu máme i lahvovou,“ dává mi instrukce Luboš. Beru tedy sklenici a čepuji své první pivo. Zvládám ho na poprvé docela dobře. Při dalších pokusech sice pění, ale není to zas tak hrozné. Také limonády jsou hračkou a nalití džusu nebudu ani komentovat. Přeci jen jeden prohřešek mám. Místo jemně perlivé vody jsem donesl neperlivou. Snad mi to zákazník odpustí.