Pohádky Anděl Páně jsou neodmyslitelnou součástí vánočního času, jak vzpomínáte na jejich natáčení?

Ta andělská doba obou filmů patří k nejkrásnějším chvílím mého života. Tušili jsme, že nám pod rukama vzniká něco výjimečného. Vzpomínám, jak asi desátý natáčecí den prvního dílu za mnou přišel Ivan Trojan a říká: „Ono je to možná zralý na kino!" Vždyť původně to měl být film jen pro televizní vysílání. A mít takový pocit už při natáčení, to se málokdy stane. Ale viděli jsme, jak nám to tam padá - prostě se všechno dařilo. Měl jsem kolem sebe nejen výbornou hereckou partu, ale i skvělý štáb. Měli jsme štěstí na počasí, kamkoli jsme tu kameru postavili, bylo to krásné. Až skoro měl člověk dojem, že nám tu cestu nebešťané sami umetají, když už o nich točíme film. A totéž se dělo i u dvojky. Byla to zkrátka práce, které Pánbůh přál. Jak říkávaly už naše babičky: bez božího požehnání marné lidské namáhání.

Je něco, na co nikdy nezapomenete, co se při natáčení přihodilo?

Těch okamžiků je opravdu moc. Nejkrásnější ale bylo, jak jsme drželi spolu. Především my tři kluci, s Ivanem Trojanem a Jirkou Dvořákem. Tehdy vzniklo pravé tvůrčí parťáctví, které jsme pak zúročili v mnoha dalších projektech - v Operaci Silver A, Ztracené bráně, Osmách… Překrásné byly pak ty večery v hotelu v Řetenicích, kdy jsme přišli vymrzlí z placu. Sedělo se a vyprávělo vždycky skoro do rána. S Pepíčkem Somrem, Janou Štěpánkovou. Byl to čas výjimečných setkání.

Při natáčení dvojky jste říkal, že doufáte, že bude úspěšná jako jednička, a pak byla kina naprosto vyprodaná, překvapilo vás to?

Věřili jsme tomu, že lidé do kina přijdou. Ale přišlo jich asi pětkrát tolik, než jsme doufali. Milion tři sta tisíc diváků, to je naprosto neuvěřitelné. Lidé mi tehdy posílali fotky narvaných sálů a front u kasy kina. To je asi pro režiséra ta největší odměna. Nejsou to nějaké ceny z festivalů, ale to, když víte, že s vámi a vaší prací lidé jdou. Že se u toho baví, že jsme je dokázali potěšit, rozesmát nebo dojmout. Možná už podobnou radost nikdy nezažiju, ale to nevadí. Jsem vděčný, že mi to osud dopřál alespoň jednou.

Jste rád, že jsou vaše pohádky stále tak oblíbené a lidé se na ně o Vánocích těší?

Jistěže, kdo by nebyl. Česká televize prvním Andělem tradičně startuje Vánoce 23. prosince, dvojka bude letos na Štědrý večer. I po tolika opakováních se najdou bezmála dva miliony lidí, kteří se s matlou Petronelem a zmetkem pekelným Uriášem chtějí zase potkat. Na druhou stranu ale je třeba s pokorou přiznat, že nad Popelkou a S čerty nejsou žerty nikdy nevyhrajeme. To jsou skuteční králové pohádkových Vánoc. My možná stojíme někde poblíž jejich trůnu. Co mě ale těší, že jsme snad českým pohádkám neudělali ostudu a dokázali, že žánr stále ještě žije, že jej nezahubila metastázující americká fantasy.

Nesmí chybět otázka, jak to vypadá s třetím dílem? Budete ho točit? Na hradě Kašperk při výstavě už byl naznačen i námět.

Opravdu nevím, záleží na mnoha okolnostech. Ale především, jestli ten třetí díl budou ještě v nebi vůbec chtít. Když ano, tak nám zase třeba umetou cestičku. Onehdá jsem potkal Jirku Dvořáka a on mi říká: „Nejsme na to už starý?" A přitom se mu tak čertovsky zaleskly oči, že jsem věděl, že by to pořád ještě šlo. Ale ruku na srdce, opravdu nám dva Andílci Páně nestačí? Potřebujeme ještě třetí? Na facebooku existuje skvělá stránka „Přejeme si Anděla Páně 3". Baví mě se tím pročítat, jak nás ti lidé vtipně a laskavě hecují, abychom se do toho ještě pustili. To mě nutí pořád o tom přemýšlet. Protože já osobně bych nerad byl ten, který zklamává naděje mnohých.

Chystáte se na Šumavě natáčet něco jiného?

Vy víte, že Šumava je můj zamilovaný kraj. Vždyť jsem si tam našel mou Magdalenku. Jakmile to nějaký scénář a peníze producentů jen trochu dovolí, jsem tam s kamerou rychleji než blesk, to můžu svatosvatě slíbit. Nejenom kvůli přenádherné přírodě, ale i kvůli kamarádům, které tam mám. Třeba kluci z železnorudské Horské služby. Ti mi při natáčení už tolikrát pomohli, že by si zasloužili Českého lva za nezištnost.

A na závěr, co byste popřál našim čtenářům?

Abychom v této mrazivé době neztráceli naději. Aby se starý dobrý svět vymknutý z kloubů covidem, válkou a sociálními experimenty zase aspoň na chvilku vrátil. A aby nám Pánbůh zdravý rozum zachovati ráčil.