„Je to hodně dávno. My jsme si vůbec neuvědomovali, o co jde. Internet byl v začátcích, informace jsme se dozvídali až spíše zpětně. Vím, že to bylo pondělí a my jsme se snažili dostat tehdy do Plzně, protože jsme měli volno. V Lužanech jsme ale viděli auto, které se téměř zanořilo do vody a nevyjelo. Takže nám došlo, že něco není v pořádku. Odváželi jsme ještě kolegyni do vsi na Švihovsku,“ vzpomínal bývalý kastelán hradu Jiří Holub.

Přečtěte si, jak povodně zasáhly do životů lidí v Plzeňském kraji. Část Plzně byla dostupná jen vlakem, na Rokycansku živel napáchalk škody za 340 milionů. Více v tématu ZDE

Když se vrátili do hradu, začal už přetékat vodní příkop. Pustili se rychle do vystěhovávání přízemí, kde byla kancelář, byty a další zázemí. Tahali věci do patra, aby uchránili suvenýry, počítače a podobné vybavení. „Tehdy nás tam uvízlo dvanáct, protože jsem tam měl i průvodce. Ve velkém jsme tak všichni stěhovali, co se dalo. Pak jsme se dozvěděli, že k nám přijde kulminační vlna, že Nýrská nádrž už je přeplněná. V noci jsme ještě hlídali, ale viděli jsme, že už se nám dostává voda na nádvoří, tehdy vyvalila i dveře od stodoly. Přestěhovali jsme se tak do hradu do druhého patra, do tanečního sálu, kam jsme naházeli matrace, vzali jsme si tam vařič, na kterém se vařilo běžně psovi jídlo, a tam jsme uvízli na pár dní,“ vyprávěl Holub.

Postupně se voda dostala i do vnitřního nádvoří a sklepu hradu, což nikdo neočekával. Snažili se zachránit expozici, která tam byla. „Potápěli jsme se pro to, co šlo. Naštěstí to vypálilo elektřinu. Protože jsme tam z mladické nerozvážnosti skákali a ani jsme na to nemysleli, že by tam mohla vést. Kdyby tam proud byl, tak by bylo asi po nás. Nicméně jsme zachránili část expozice. Dva nebo tři dny než voda opadla, jsem přežívali v hradu. Když se tam nyní dostanu, tak už nyní sál nevidím jako expozici, ale jako místo, kde jsme s dvanácti lidmi přežívali,“ připomněl nečekaný zážitek z povodní kastelán.

close info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Přiznal, že na strach nebyl úplně čas, přistupovali k tomu díky nízkému věku v podstatě spíše jako k adrenalinovému zážitku a partu to ještě více stmelilo. „Vůbec jsme nevěděli, co bude. Maruška Rynešová se tehdy ještě dokázala dostat domů a dvakrát za tu dobu nám na člunu přivezla jídlo,“ poznamenal kastelán.

Rozsah škod, které voda napáchala hlavně ve městě, viděli, až když se dostali z hradu. Pak viděli spoušť a bylo jim jasné, že jen tak návštěvníci do hradu nepřijdou.