Ministr Brabec mír na Šumavě nezajistil

Ministr Brabec nás, šumavské starosty, občany našich obcí, stejně tak jako celý zbytek republiky včetně jejího prezidenta ujišťoval, že on situaci na Šumavě a okolo Šumavy uklidní.

Bouřlivá mediální kampaň posledních dnů, výroky pana ministra Brabce, jeho náměstků, poslanců a senátorů Parlamentu České republiky, krajských samospráv, starostů, odborných institucí, vědců a aktivistů se dá nazvat jakkoliv, jenom ne klidem a mírem na Šumavě. Společným jmenovatelem událostí posledních dní se zdají být změny v novele zákona o ochraně přírody a krajiny. Nad Šumavou, ale spíš o Šumavu, se rozpoutala smršť přesahující sílu orkánu Kyrill, jehož desetileté výročí jsme si letos připomněli. Jsou tím problémem skutečně změny novely navržené senátem? Proč tolik povyku, když ti nejhlasitější křiklouni připomínají, že podobu novely zákona, která odešla z Poslanecké sněmovny do Senátu, odhlasovala drtivá většina poslanců a jsou si jisti stejným, ne-li lepším výsledkem hlasování? Hlavním problémem je to, že se ministr Brabec přiklonil pouze na stranu aktivistů.

Za obec Stožec jsem právě podepsala výzvu poslankyním a poslancům, která v úvodu říká: „Narodili jsme se tady, žijeme tu, stejně jako naši předkové pečujeme o přírodu a krajinu, vychováváme zde naše děti a umíráme tady. Jsme obyvatelé Šumavy. Žijeme v souladu s přírodou a přejeme si, aby to tak zůstalo. Nikdy jsme přírodě neškodili. Naopak, našima rukama jsme Šumavu přivedli do stavu, kdy mohla být před 25 lety vyhlášena národním parkem. Vládní předloha zákona pošlapává naši historii, práci našich předků, zakazuje uchovat historické kulturní dědictví, zakazuje udržovat typickou středoevropskou krajinu, zakazuje péči o horské louky a lesy, nařizuje rozmnožovat kůrovce, uzavírá Šumavu před návštěvníky a předává právo rozhodovat o našich domovech aktivistům. Ministr Brabec tyto cíle zastírá lživou propagandou o developerech a aquaparcích. Nechceme žádné lunaparky, aquaparky, golfová hřiště, developery, nechceme kácet stromy pro kšeft. Přejeme si jen plnohodnotně žít a pečovat o naše domovy. Nechceme ale žít život indiánů v rezervacích.

V rámci projednávání novely zákona se jednoznačně prokázalo, že jde jen o Šumavu. Senát jako jediný dal šanci šumavským obcím uplatnit své návrhy, které vycházejí z odborných znalostí a dlouhodobých zkušeností. Senátní návrhy tak reflektují situaci na Šumavě. Žádáme vás, abyste svým hlasem respektovali demokratická práva nejenom šumavského tetřeva, ale i práva menšinové šumavské domorodé populace žít v národním parku. Nemáte-li vůli přijmout senátní návrhy, pak prosím uvažujte o možnosti vrácení novely zákona do nového legislativního procesu, jehož výsledkem bude skutečný kompromis."

A kompromis je to, o co tady skutečně jde. Jde o to, že se pan ministr Brabec na samém počátku přiklonil na stranu aktivistů a sám tak ukázal záda všem ostatním, kteří dychtili dojít ke kýženému kompromisu. A protože Senát pochopil, že návrh zákona z Brabcovy dílny není žádným kompromisem, ale naopak diktátem, který ohrožuje jak zájmy lidí žijících na Šumavě i Šumavu samotnou, učinil změny, které předejdou největším možným katastrofám. A najednou se to všechno provalilo a začala zmiňovaná mediální smršť. Najednou, jak ministr Brabec a jeho úředníci, tak všemožní a všemocní aktivisté hovoří stejnou řečí a všichni se, jak hejno supů, pustili do senátorů, starostů a neexistujících developerů.

Na lednové schůzi v Senátu při projednávání novely zákona o přírodě jsem si z galerie pro hosty pozorně vyslechla projev pana ministra Brabce. Opravdu se hodně snažil všem namluvit, že je nestranný a rezistentní vůči jakýmkoliv tlakům a jak rád a často na Šumavu jezdí. Nezasvěcení určitě uvěřili jeho řečem, já ani náhodou. Já jsem ho na Šumavě viděla jednou, obklopeného svými úředníky a přesvědčovacími rétory. Místní lidi ale nepřesvědčil, ba naopak, ještě více je uvedl do nejistoty. Proč nechává všechny říkat lži o cross golfovém hřišti v naší obci? S golfovým nápadem nepřišla obec, ale Správa NP Šumava, která ho prosadila do zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Naše obec tuhle pitomost hned při jejich první aktualizaci nechala vyškrtnout a už léta se s tím projektem nepočítá. Nikdo z místních lidí na území obce nechce developerské projekty. Kdyby se pan ministr zeptal, mohla jsem mu to říct, ale to by pan ministr musel přijet na Šumavu i za starosty. Není tohle arogance moci? Jak se máme bránit? Vždyť developera nám do obce nasadila sama Správa Národního parku Šumava, která mu s radostí prodala bytový dům na Stožci a obec se proti tomu nemohla nijak bránit. Budou následovat další?

Když už pan ministr nebyl schopen na Šumavě nic vyřešit, začal některé šumavské starosty pomlouvat a snižovat jejich důstojnost. Například se dozvíme, že jsou starostové křiklouni, protože ostatní jsou spokojení. Jak k tomuto tvrzení došel? Ne každý je vybaven odvahou se veřejně vyjádřit, a proto máme mezi sebou zvolené své zástupce, kteří hovoří „naší řečí", řečí „našeho kmene". Stožec je druhou nejrozsáhlejší obcí ležící v Národním parku Šumava s celým svým katastrem a já jsem od založení národního parku jeho čtvrtou starostkou.

Žádný z mých předchůdců, pan Kříž, paní Lelková, pan Černý, neměli na problematiku národního parku jiný názor, než který dnes zastávám i já. Bohužel vidím, že my, kteří na Šumavě žijeme, někomu hodně vadíme. Proč nás zde nenechají klidně žít? Naše děti se zde narodily, Šumavu milují a chtějí zde zůstat. Máme se obávat dalšího odsunu? Proč někomu vadí turisté, kteří chtějí na Šumavu přijet za přírodou, zaparkovat auto, někde se najíst a také dojít si na normální záchod? Proč vadí turisté, kteří chtějí vidět historickou Stožeckou kapli, kterou postavili naši předci? Proč vadí člověk jako takový? Popírá se fakt, že Šumavu přetvořili lidé svou prací. Odedávna tady žili lidé, krajinu přetvářeli, budovali svá sídla a žili naplno své životy. Po staletí přetvářeli divokou přírodu v kulturní krajinu a teď chce pár „vyvolených" tuto krajinu vrátit do doby neolitu. A my jim v tom bráníme. Proto vyšel původní návrh zákona takový, který by všemožnými způsoby znechutil a následně i zabránil lidem na Šumavě žít.

Děsí mne, že se pan ministr a jeho posluhovači chovají jako nadlidi a jenom jejich pravda je pravda. Proto se zavírají turistické cesty a lžou o jejich otevírání, lžou o developerských projektech, golfových hřištích, akvaparcích, lunaparcích, betonování Šumavy, o starostech a šumavských lidech. Tímhle lhaním nejde žádný kompromis zařídit. Možná proto tolik křičí, protože lež má krátké nohy. Bohužel, hodně nezasvěcených jim věří. Velice si přeji, aby se naslouchalo nám, lidem na Šumavě. Chceme žít na Šumavě v přírodě krásné, zelené a zdravé. Chceme „jen" žít, ale chceme žít v poklidu a ne jako ve válečné zóně, kterou zde vytvořil svojí politikou ministr Brabec.

Drahomíra Stanžovská, starostka obce Stožec

Chtějí šumavští starostové pro své občany opravdu stabilitu a klid na žití?

Mediální debatu k novele zákona o ochraně přírody a krajiny v době „po senátní verzi" „obohatil" jeden důležitý prvek. Touha některých starostů šumavských obcí vyhrotit za každou cenu argumentační spor a ve svaté válce za svoji pravdu klidně i lhát.

Rozumím tomu a nepřipadá mi divné nebo dokonce škodlivé, že některé názory se zkrátka jen velmi obtížně mohou potkat. To je například i výsledek mého jednání s panem prezidentem Zemanem, který se dlouhodobě netají tím, že je pro oslabení ochrany přírody v národních parcích. Tento názor zastává řadu let. Já jsem naopak pro zachování dosavadní ochrany přírody na těchto státem chráněných unikátních územích, která jsou v naší přírodě nejcennější, a i proto tolik atraktivní pro turisty. A proto jsem předložil do sněmovny kompromisní a stabilizační novelu, dnes tzv. sněmovní nebo vládní verzi. Takže vedeme s panem prezidentem koncepční, nebo chcete-li ideologický střet, ale v žádném případě ne v osobní rovině napadání a osočování. Když jsem si ale přečetl názorový článek paní starostky ze Stožce, bylo mi smutno. A to i přesto, že samozřejmě respektuji právo na odlišný názor na to, jak má využití Šumavy vypadat. Co však naprosto odmítám, jsou mnohé nepravdivé výroky paní starostky o tom, jak jednám já osobně nebo správa národního parku s místními starosty. Je mi z toho smutno proto, že férové jednání a vstřícný přístup obracejí někteří šumavští starostové proti mně, mému úřadu i Správě Národního parku Šumava. A nestydí se přitom lhát.

Vezměme to ale popořadě. Zájem o výstavbu golfového hřiště na území obce Stožec měla sama obec, a to již v roce 2008, kdy starostkou obce byla paní Zdenka Lelková. Správa Národního parku Šumava byla tehdy při jednání k urbanistické studii obce Stožec, které proběhlo 12. srpna 2008, proti, a to s ohledem na režim související s vybudováním, údržbou a provozem golfového hřiště (rozsáhlé zemní úpravy, nutnost zavlažovacího systému, hnojení, používání herbicidů). Správa tehdy navrhla jako kompromisní řešení vybudování tzv. cross golfového areálu, který byl pro tuto lokalitu s ohledem na místní cennou přírodu daleko vhodnější. Tato varianta se nakonec objevila i v zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. To, že obec Stožec tento záměr nechala ze zásad po letech vyškrtnout a paní starostka tento záměr dnes prohlašuje za „pitomost", je plně v kompetenci a na rozhodnutí samotné obce Stožec v čele s paní starostkou.

Co se týká prodeje bytového domu ve Stožci před rokem 2010, o kterém paní starostka také píše, tak ten se správa národního parku v souladu se zákonem nejdříve snažila nabídnout k odkupu jeho nájemníkům a dlouho čekala na vytvoření družstva nájemníků, kteří by tak mohli přednostně majetek odkoupit. To se však nestalo, a proto správa nepotřebný majetek nabídla nejdříve státu, a až poté „nejvyšší nabídce", jak ukládá zákon. To je běžný, standardní postup státu kdekoli v naší republice.

Za poslední 3 roky jsem v součtu pracovních cest, víkendů i dovolené strávil na Šumavě řadu měsíců. Šumavu miluji a už to tak bude navždy. Mnoho lidí mě zde potkalo na více či méně veřejných akcích, mluvil jsem s nespočtem starostů i občanů, měl jsem s nimi řadu osobních schůzek. Ostatně to jsem nabízel i všem starostům šumavských obcí, pouze někteří toho však využili. Například starosta Modravy, Kvildy, Horské Kvildy, Kašperských Hor a někteří další. Nejenom já, ale i kolegové z MŽP i správy zde na mnoha akcích se starosty prezentovali a domlouvali právě vládní novelu zákona. Všechny výroky o tom, že by snad vládní (sněmovní) novela nebyla se starosty, kraji a místními konzultována, jsou proto naprosto nepravdivé. Jestliže jsme se na některých věcech neshodli, přece neznamená, že jsme spolu nemluvili!

Není ani pravda, že bychom zavírali turistické stezky. Naopak, Správa NP Šumava za poslední roky zprovoznila několik cyklostezek – jedna část dokonce vede I. zónou národního parku. Já i správa pak chceme, aby bylo více zpřístupněno jádrové území tetřeva hlušce. Proto správa spolu se šumavskými obcemi vytvořila seznam 34 projektů, které se v současnosti posuzují v procesu EIA. Mimo jiné je mezi záměry také průchod Luzenským údolím na Modrý sloup, našlo se řešení i pro výstavbu cyklostezky propojující Hradlový most a Modravu a posuzovaný záměr také zahrnuje novou trasu I. zónou pro vytvoření křížové cesty na Stožci.

Připadá mi jako hodně přehnané tvrzení paní starostky, že všechny snahy MŽP a správy národního parku by představovaly návrat do doby neolitu nebo dělaly z Národního parku Šumava nepřístupnou rezervaci. Návštěvnost Národního parku Šumava, která se v roce 2016 oproti předchozímu roku zvýšila o 20 %, tedy na více než 2 miliony lidí a mnohé šumavské obce, včetně Stožce, v turistické sezóně doslova praskají ve švech. To jasně dokazuje, že turisté současnou šumavskou přírodu považují za stále atraktivnější a rezort ministerstva životního prostředí jim v tom evidentně nijak nebrání.

Sněmovní verze novely zákona, původně z dílny MŽP, zavádí moratorium na změnu zonace a zaručuje tak minimálně patnáctiletou stabilitu v tomto území, což byl dříve jeden z klíčových požadavků regionu. Senátní úpravy tuto garanci ruší. Proto dnes nelze chápat podporu senátní verze jinak než jako podporu nestability a umělého udržování sporů a nejistoty. Pochybuji však, že tohle je skutečný zájem obyvatel šumavských obcí.

Richard Brabec, ministr životního prostředí