Středověký člověk jedl jen dvakrát denně – dopoledne kolem desáté hodiny a odpoledne v období tzv. klekání, tedy kolem 17. – 18. hodiny. Ti chudší si dopoledne mohli dát například oukrop, což byla polévka chránící před nemocemi, podobná naší česnečce. „Patrně v 15. století se objevuje tzv. vejmrda, což byl chléb s plátkem vařeného hovězího masa a něm strouhaný křen s jablky,“ uvedl Marek. Doplnil, že běžným pokrmem byla i prosná kaše, v létě na sladko, např. s jahodami či malinami, v zimě na slano. Jedli se podle něj i šneci či žáby a lidé si pochutnávali i na bobrech, považovaných tehdy za rybu.

„Známý alchymista Bavor Rodovský z Hustířan nám ve své kuchmisterské knize zachoval zajímavý recept: Vezmi ocas a zadní nohy bobra, opař je a dej do popela, abys je mohl dobře očistiti, zejména sloupati kůži. Pak vše uvař ve slané vodě a udělej omáčku. Krajíček chleba a rozinky roztluč v hmoždíři, rozpusť dobrým vínem, proceď, propasíruj, vlej do kotlíku, přidej bobří ocas, okořeň pepřem, zázvorem, hřebíčkem a šafránem, přislaď medem a ozdob krájenými mandlemi,“ citoval Marek. Uvedl, že když si lidé chtěli osladit život, jedli tzv. babu, což byl moučný pokrm, podobný dnešnímu nákypu.

A občas se jedlo i pivo. To bylo ve středověku někdy tak husté, že se muselo nabírat lžící. To šlo o tzv. bílé pivo, které se vařilo z pšenice. „Naopak černé pivo se vařívalo z ječmene, bývalo lehčí a lidé věřili, že čistí krev,“ uzavřel Marek s tím, že naši předci si rádi pochutnávali i na různých druzích vína.