Klatovanka Eva Burešová, která studuje obor produkce na Akademii múzických umění v Praze, je pravidelnou návštěvnicí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Letos si festival „užila“ trochu jinak. Stala se členkou organizačního týmu. Povídali jsme si o tom, co práce na mezinárodním festivalu obnáší i o nejzajímavějších momentech.

Studujete produkci, pomohlo vám studium při práci na festivalu?

Určitě. Jsem ze školy zvyklá na stres a leccos rychle zařizovat i spát čtyři hodiny denně.

Jaká zkušenost z festivalu byla pro vás nejzajímavější?

V rámci festivalu jsem pracovala pro Film Industry oddělení, které je pro filmové profesionály, například producenty, distributory či zástupce filmových festivalů. Mají tam svůj program. Připravovali jsme jim různé workshopy a panely. Bavil mě panel Works in Progress, kde se prezentovaly filmy ze střední a východní Evropy. Festival není jen o zhlédnutí filmů, ale je i o komunikaci a spolupráci těchto lidí. Bavilo mě se s nimi potkávat a zabývat se tím.

Stihla jste se podívat na nějaký film?

Letos jsem viděla deset nebo jedenáct filmů. Přes den jsem pracovala, večer mě to táhlo do kina. Nebylo jich ale tolik, kolik jsem jich navštívila v minulých letech. To jsem ale pro festival nepracovala, samozřejmě.

Pracovali jste ve stresové atmosféře?

Ne, bylo to super. Všichni se na festival těšili, celý tým lidí, který jej připravuje a jehož členů není ani moc. Stres to samozřejmě je a velká zodpovědnost, ale ve Varech je milá atmosféra, všechny to bavilo. Únava na nás padla, až když jsme se vrátili zpátky do Prahy.

Z jakého důvodu jste spala ty čtyři hodiny denně?

Od rána do osmi večer jste v kanceláři. Pak samozřejmě můžete jít spát a druhý den se vzbudit a jít pracovat. Ale festival je tak živý, že to člověku nedá. Jde rád na film, například od devíti, film skončí v jedenáct, pak se zapovídáte a najednou jsou dvě hodiny ráno. Ano, mohla jsem jít spát brzy, ale pak bych z festivalu nic neměla.

Potkala jste tam někoho, kdo vás něčím zaujal?

Třeba hlavní hvězdu letošního festivalu, Jude Lawa, s tím jsem se potkala jen krátce. Překvapilo mě, že byl skromný i jak je galantní, na všechny se usmíval. Žádná nafoukaná hvězda, jak by třeba někdo čekal.

A někoho z Čechů?

Seznámila jsem se tam se spisovatelkou Petrou Soukupovou, se kterou máme několik společných známých. Bylo to velmi milé setkání a pro mě téměř zjevení (smích). Její knihu K moři jsem shodou okolností dočetla týden před začátkem festivalu. Za tohle seznámení jsem fakt moc ráda.

Nastoupila jste téměř těsně před vypuknutím festivalu, že?

Ano, na začátku května. Nejdřív do sekretariátu Jiřího Bartošky jako jeho asistentka. Na festivalu jsem působila právě ve Film Industry a nyní zase pracuji v sekretariátu.

Co bylo pro vás na festivalu nejtěžší?

Přišla jsem do pražské kanceláře v květnu a každým dnem bylo všechno čím dál hektičtější. Ale příjemně mě překvapilo, že všechno bylo velmi dobře organizované. Pokud mělo auto přijet v deset ráno, skutečně to tak bylo. Z jiných akcí jsem zvyklá, že nikde to není takto přesné.

Kdy začínají přípravy na příští ročník?

Už začaly. Festival skončí a už „jedou“ přípravy na nový. V lednu je také Festival krátkých filmů Praha, který dělá stejný tým.

Tak to vypadá, je festival opravdu tak kouzelný, jak píší v novinách…

Ano, myslím, že dokonce je ještě kouzelnější (smích).

Děkuji za rozhovor.