Starostovi říkala Pepo a všem gratulantům prostě přikázala, že si musejí vzít dort. Měla na to právo. Anna Seidlová z Bolešin na Klatovsku oslavila ve středu sté narozeniny.

Žena, která má dvě vnoučata a čtyři pravnoučata, vypadá na svůj věk vitálně, přesto si posteskla, že ji občas něco trápí. „Někdy je to lepší, někdy je to horší. Přicházejí samé neduhy. K narozeninám bych si přála, aby mě nic nebolelo, protože přestávám vidět i slyšet,“ svěřila se stařenka, která celý život strávila v Bolešinech, až nyní žije v Plzni u dcery.

Dlouhé roky tvrdě pracovala, zaměstnána byla v klatovských drůbežárnách. „Dělala jsem tam na pase, za hodinu mi prošly rukama čtyři tisíce kuřat. Brala jsem tam čtyři sta korun. Jednou jsem tam byla vyhlášena jako nejlepší pracovnice,“ vzpomíná s hrdostí Anna Seidlová. Na dobu dávno minulou má ale i mnohem horší vzpomínku. „Moji rodiče celý život hospodařili a pak jim stát na stará kolena všechno vzal. Do koruny o všechno přišli, neměli ani na chleba. Bylo to hodně špatné,“ vzpomíná. A co jí naopak udělalo největší radost? „Když se mi narodil vnuk,“ má stará paní jasno.

Na stovku měla „zaděláno“ geneticky, vysokého věku se dožili i její rodiče a prarodiče. „V životě jsem nepila alkohol, jen čaj a limonády. Jedla jsem obyčejné jídlo, které jsme na vsi měli,“ říká nejstarší obyvatelka Bolešin, která nesleduje televizní vysílání, ale každý den si alespoň chvíli čte noviny. Přečte si i o oslavě svých narozenin. Redaktorovi Deníku na oplátku slíbila, že když sní její oslavenecký dort se „100“, tak se také dožije stovky.

Snědl jsem ho…