Obě tyto vojenské formace podporovalo několik dalších jednotek, které usnadňovaly jejich postup a podporovaly je v bojových činnostech. Jednou z těchto jednotek je i 150. ženijní bojový prapor (150th Engineer Combat Battalion).

Jednotka vznikla v únoru 1943. Průměrný věk mužstva byl 19 let a byli to všechno mladí muži ze šesti států Nové Anglie na severovýchodě USA. Po výcviku v amerických kempech se přesunuli v prosinci do Velké Británie, kde pokračoval trénink v ženijních dovednostech. Mezi ně patřila především stavba mostů – pontonových i pevných, deaktivace nevybuchlé munice a různé stavební úpravy při podpoře bojujících jednotek. V případě potřeby pak byli nasazeni jako pěchota.

Dne 4. července 1944 se vylodili v Normandii na pláži Omaha. Při postupu Francií stavěli například most přes řeku Moselu nebo přes řeku Sáru, v lednu 1945 pak v Lucembursku most přes řeku Sauer. Ke konci března postavili v Oppenheimu první most přes řeku Rýn, který byl v sektoru Pattonovy Třetí armády. V té době byla jednotka již několik měsíců součástí 1135. ženijní bojové skupiny, která podporovala v operacích XII. sbor Třetí armády.

Na konci dubna se od jednotky odpojila rota A, která dostala rozkaz podporovat v postupu Druhou jízdní skupinu. S nimi došli přes Železnou Rudu až do Klatov. Zbytek praporu se 5. května připojil k Čtvrté obrněné divizi v bavorském Rinchnachu a o den později dorazil kolem sedmé hodiny večerní do Sušice. Jejich úkolem bylo během postupu především odstraňovat zátarasy a překážky z cest a vyplňovat krátery v silnicích.

MNOHO VZPOMÍNEK

V Československu strávila jednotka pouhý týden, přesto ve vzpomínkách vojáků zanechala země vřelé vzpomínky. Vzpomínáno je především na to, jak je občané nadšeně vítali a hostili. A dále na místní ženy ve vyšívaných lidových krojích. Někteří vojáci si tyto kroje odváželi i domů na památku.

Čas u nás strávený je z jejich strany hodnocen jako příjemný i přes to, že i po skončení války museli vykonávat svoje každodenní vojenské povinnosti. Rota A pokračovala v udržování silnic, ničení nepřátelských min, hlídání zajatců a likvidaci ukořistěných zbraní. Roty B a C pracovaly na údržbě silnic a mostů a to nejen v Sušici, ale také Hošticích, Volyni, Stříbrných Horách a Horažďovicích.

Ráno 12. května 1945 zamávali ženisté Sušici a přesunuli se do bavorského města Parkstetten, kde měli za úkol postavit dva mosty přes Dunaj. Následně byli převeleni do Regensburgu, kde zůstali až do konce svého působení v Německu.

Vojáci z tohoto ženijního praporu připluli zpět do New Yorku na konci října 1945 a krátce na to byla jednotka deaktivována.

Ocelové mosty, které během války postavili, měly v součtu délku 1400 metrů, pontonové by dohromady daly 1800 metrů. Mnoho z nich bylo postaveno pod palbou nepřítele. Za své mimořádné bojové zásluhy během bitvy v Lucembursku si prapor vysloužil dokonce ocenění Presidential Unit Citation.

Sepsal: Jiří Frýbert, který se dlouhodobě zajímá o osvobození jihozápadních Čech americkou armádou v roce 1945