Fanoušek je dalším hráčem na hřišti, říká se. Ale. A ale platí i pro Klatovsko. Jsou sportovní příznivci, kteří se jdou na fotbal, hokej či basketbal bavit, podpořit ty své barvy. Ovšem jsou i tací, kteří pak svým rádoby ´fanděním´ spíš škodí a kazí svým chování pověst těch opravdových fandů.

Často jsou terčem útoků rozhodčí. „To nejde diváky neslyšet. Čím míň lidí na zápase, tím je to horší. Když je kulisa a fandí se, nadávky zaniknou, ale když je ticho, to je pak slyšet úplně všechno,“ řekl dlouholetý fotbalový rozhodčí s mezinárodními zkušenostmi Jan Veverka ze Sušice, který jen kroutí hlavou nad násilím, které je v současné době vidět při vrcholných sportovních kláních. „I když současný fotbal je rychlejší, na hřišti to bylo vždycky tvrdé, ale to, co se děje dnes v publiku, to nebývalo. Neexistovalo, aby někdo házel dýmovnice, dělbuchy či dokonce vytrhané sedačky. Na tím zůstává rozum stát,“ dodal při vzpomenutí ligového pražského derby Veverka, který je rád, že se s takovou agresivitou za svou fotbalovou éru nesetkal.

„Vždycky se někdo najde, kdo vybočí, ale na stadionech na Klatovsku je v tomto směru relativní klid,“ dodal. „To násilí je fakt hrozné,“ souhlasí s fotbalovým rozhodčím Jitka Muchková, která občas zajde na fotbalové utkání doma ve Strážově. „U nás naštěstí k něčemu takovému nedochází, u nás chlapi jenom nadávají, a to i sprostě. Ale kvůli tomu tam chodit nepřestanu,“ dodala. Sprostými slovy nešetří ani příznivci nejrychlejší kolektivní hry na světě v Klatovech, kde frčí čuráku, díro, hovado, a také házení tenisáků na led. Nejednou hodně rozpačitý prý byl na střídačce při utkání asistent trenéra klatovských druholigových hokejistů Pavel Čuban. „Jsem moc rád, že lidé na naše zápasy chodili, mnohde nám tak početné publikum mohou jen závidět. Ale bohužel jsou jedinci, kteří dělají Klatovům hodně špatné jméno. Musím přiznat, že jsem se na střídačce někdy styděl za to, že jsem Klatovák. Například, když častovali trenéra Jiřího Kučeru nevybíravými hláškami, stejně tak například trenéra Chrudimi Martina Hostáka, kterého dokonce i polili pivem a plivali na něj. Naštěstí oba zmiňovaní pánové jsou vzdělaní a zůstali nad věcí. Ale jak říkám, je to jen o jedincích, o jejich vyspělosti. Ti opravdoví fandové ale naštěstí převládají a dokážou ocenit i dobrý kousek soupeře,“ řekl .

I když někteří sportovní příznivci z Pošumaví mají o čem přemýšlet, žádného z fanoušků hokejová či zápasová eufórie v poslední době nedovedla ke zpovědi před muže zákona. „Žádný případ výtržnictví či násili, který by měl spojitost se sportovní akcí, jsme v poslední době neřešili. Policisté dohlíží na veřejný pořádek hlavně při druholigových hokejových zápasech v Klatovech, kde ale nebylo potřeba nějak razantněji zasahovat. Většinou jen uklidňovali rozvášněné jedince, a domluva vždy pomohla,“ uvedla klatovská policejní mluvčí Dana Ladmanová.

Pošumaví v posledních letech výrazněji ´neproslavil´ ani žádný z trenérů sportovních kolektivů. Mezi ty, kteří hodně viditelně prožívají mistrovské boje svěřenců, patří Karel Krejčí, dnes kouč divizních fotbalistů FK Horažďovice. „Nerad prohrávám, a tak zápas tak i prožívám. Ale musím přiznat, že mě to strašně unavuje. Ale nemohu si pomoci. Hráči i fanoušci jsou na mně tak zvyklí. Jednou jsme jen v klidu seděl na střídačce a lidé si mysleli, že jsem zápas prodal,“ řekl Karel Krejčí, který při letošním prvním mistrovském utkání na svou výbušnost doplatil. V Domažlicích po jednom z verdiktu sudího vzteky kopl do betonové desky a zranil si palec na noze. „Potřebuji ventilovat své pocity, a především pak, když cítím křivdu,“ vysvětlil zkušený kouč, který bere pokřikování diváků, ale je pro něj nepochopitelné násilí v ochozech stadionů. „Ničení majetku a tvrdé potyčky diváků, to nemá s fanděním nic společného,“ podotkl.