Zbavit se hektického života ve městě, který není příliš zdravý, a odstěhovat se na venkov.
To byl sem Jana Ondici a jeho družky Jany Rotreklové z Plzně –Líní.

„Oba máme rádi přírodu a zvířata. Dětství jsem trávila na venkově a po životě ve městě jsem si přála odejít z města, vrátit se na vesnici, vzpomínat na dětství a hlavně, pořídit si koně. Můj přítel nebyl proti. I on už má města dost. Žil v něm plných 45 let. Nemusela jsem ho dlouho přesvědčovat,“ popisuje Jana Rotreklová.

„Sháněli jsme baráček někde na venkově. Předhůří Śumavy nás prostě okouzlilo a tak jsme jezdili a hledali. Nakonec jsme našli krásný domek se zahradou v malé vesničce uprostřed luk a polí v Nové Vsi nedaleko Měčína na Klatovsku. Když jsme to tu poprvé uviděli, bylo rozhodnuto,“ vypráví Rotreklová

„Oba pracujeme v Plzni. Ten shon, hluk a množství lidí nás opravdu zmáhá. Proto nám vůbec nevadí, že když sedneme do auta, jedeme čtyřicet kilometrů domů. Víte, nejkrásnější jsou okamžiky, kdy se můžete sebrat a vyjít si ráno a nebo večer na procházku. Na všechny starosti zapomenout a alespoň na okamžik vypnout. To ve městě prostě nemůžete,“ říkají Honza a Jana.
V Nové Vsi už žijí dva roky. Aby jejich sen byl naplněn, koupili si kus louky a pořídili jeden pár haflingů, což jsou menší zavalitější koně.
„Náš sen se splnil. Nikdy bychom už život na venkově nechtěli za město vyměnit. Čas tu totiž utíká pomaleji, žijeme tu spokojeně a vůbec nic nám tu nechybí. Opravujeme si baráček, staráme se o koně, žijeme prostě venkovským životem. S místními občany jsme se sžili. Je to tu taková jedna velká rodina. Nová Ves má totiž 30 obyvatel,“ popisuje Jan Ondica.

„Koně k venkovu patří. Lidé se na ně chodí dívat. Kdo chce, může se i svézt. Je fakt romantické projíždět se po loukách při západu slunce. Kdo to nezažil, tak nepochopí,“ dodl Jan Ondica.

„Samozřejmě že život na vesnici má i stinné stránky. V obci není obchod, hospoda, autobusová zastávka je vzdálena jeden kilometr. Přesto nám to nevadí. Do obchodu vzdáleného asi tři kilometry zajedeme autem a do stejně vzdálené hospody si v klidu udělám procházku. Přes louky a pole to je ta cesta minimálně o půlku kratší.“

Život na venkově se všemi slastmi a starostmi se oběma partnerům stal doslova koníčkem.