Zimní měsíce využívají milovníci exotiky k cestám do vzdálených zemí. Tam však hrozí riziko nákazy žloutenkou. Tato nebezpečná choroba ale ohrožuje i ty, kteří ČR neopustí. „Pod názvem žloutenka si představujeme obvykle onemocnění jater, které je charakterizované zežloutnutím kůže, sliznic, očního bělma. Jde však pouze o projev onemocnění, které může a nemusí mít infekční – virový původ,“ inormovala Deník okresní epidemioložka Anna Kubátová. Ta nám jednotlivé druhy hepatitidy představila..

Hepatitida typu A – virus se dostává do těla kontaminovanými potravinami, vodou, dále špatně umytýma, kontaminovanýma rukama. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 15 až 50 dnů, nejdříve se projevuje únavou, teplotami a bolestmi svalů. Následují zažívací potíže. Dalšími příznaky jsou tmavá moč, světlá stolice, zežloutnutí sliznic, kůže a očního bělma. Zpravidla nepřechází do chronického stádia. Onemocnění vyžaduje dlouhodobější rekonvalescenci. V současné době se dostává do ČRy nejčastěji importem ze zahraničí, lidé se obvykle nakazí na exotické dovolené. Lze proti ní očkovat.

Hepatitida typu B – virus se dostává do těla infikovanými tělními tekutinami – krví, poševním sekretem nebo ejakulátem, možný je i přenos z matky na plod. Je častým onemocněním u osob, injekčně užívajících drogy, lze ji přenést i při tetováži. Inkubační doba je 50 – 180 dní. Může přecházet do chronického stádia. Nemocní s chronickou formou nemoci jsou v riziku cirhózy jater a jaterního karcinomu. Chronický průběh je častější u vrozených případů onemocnění. V ČRse proti ní povinně očkuje.

Hepatitida typu C – přenáší se krevní cestou, podobně jako hepatitida typu B, méně častý je sexuální přenos a přenos z matky na dítě. Virus je celkově méně odolný vůči zevním vlivům, než původce hepatitidy typu B. Inkubační doba je 15 až 180 dní, nejčastěji kolem 50 dní. Naštěstí se v ČR vyskytuje u malého procenta osob, nejčastěji u injekčních uživatelů drog. Problémem tohoto onemocnění je jeho častý přechod do chronického stádia. Dosud proti němu nelze očkovat.

Hepatitida typu D – mohou jí onemocnět pouze osoby, infikované virem hepatitidy B. Častěji se objevuje ve Středomoří a jihovýchodní Evropě. Přenáší se krevní cestou. V české republice je toto onemocnění spíše výjimečné.

Hepatitida typu E – přenáší se kontaminovanými potravinami, vodou obdobně jako hepatitida typu A. Vyskytuje se zejména v jihovýchodní Asii, Africe a Mexiku. Nově je objasněno, že virus hepatitidy E se vyskytuje v několika genetických typech (genotyp 1 a 2 se vyskytuje u mladých dospělých osob, genotyp 3 a 4 u starších lidí a také u prasat). Je popsán také prasečí virus hepatitidy E (tzv. „swine VHE“). Je možný také mezidruhový přenos (vepř – člověk). Hostitelem genotypu 3,4 a swine VHE mohou být kromě vepře i další domácí a volně žijící zvířata (černá zvěř, jeleni). Pravděpodobný největší zdroj je vepř domácí. V Evropské unii tvoří virová hepatitida E 13% všech akutních virových hepatitid. V ČR je v posledních letech hlášeno asi 26 případů onemocnění akutní hepatitidou E ročně. Převažovalo onemocnění mužů. Nejnověji se uvádí, že hepatitidou typu E mohou onemocnět osoby na chovných farmách vepřů, osoby v oblastech endemického výskytu, utečenci v táborech JV Asie a Afriky a osoby s chronickým onemocněním jater.