Zatímco za první republiky měla armáda v českých zemích dobrý zvuk, za minulého režimu byli důstojníci hanlivě nazýváni lampasáky a většina veřejnosti se jim vysmívala. Ted stojí českou armádu, která již je několik let profesionální, hodně úsilí, aby ztracenou důstojnost získala zpět. Na nedávném Dnu veteránů jsem potkal dva muže, kteří se zasloužili (a jeden stále zasluhuje) o to, aby se zvýšil kredit českých vojáků v zahraničí.
Oba však v jiné době a za úplně jiných podmínek.

Válečný veterán

Prvním z mužů v uniformě je válečný veterán Josef Polívka, který oslavil už 86. narozeniny. Nebyl voják, ale přesto se dokázal nacistům postavit v uniformě. „Pracoval jsem v Dubnici na Slovensku ve Škodovce a tam byla organizace, která nám za druhé světové války pomohla utéct přes Maďarsko do Jugoslávie. Z Bělehradu jsme šli již jako skupina přes Řecko a Turecko do Haify v Palestině a odtud do Alexandrie. Pak jsem absolvoval boje na Středním Východě – západní poušť v Egyptě, Libanon, Sýrie, Tobruk. V roce 1943 nás přepravili do Anglie. Ve 44. roce jsem byl u vylodění v Normandii,“ vzpomíná muž, který se narodil ve Strašicích a nyní žije v Klatovech. Krátce po skončení války demobilizoval a jak už to u vojáků ze západní fronty bylo, žádného vděku se nedočkal. Ale nestěžuje si. „Byl jsem v civilu, užil si nějakou tu legraci. Naštěstí jsem ale nastoupil zpět jako soustružník, takže to nebylo tak zlé,“ vzpomíná bývalý voják, který měl podle svých slov za války velké štěstí. „Vyhnul jsem se nemocem, jako byla malárie. A přežil, na rozdíl od dalších kamarádů,“ dodává veterán. Ten zastává názor, že veškeré zahraniční mise českých vojáků by měla schválit OSN.

 

Současný voják

Mezi „novou krev“ české armády patří vrchní praporčík klatovského útvaru Robert Batěk. Tento rodilý Moravák, který brzy oslaví 33. narozeniny, je voják tělem i duší. Absolvoval střední vojenskou školu a až na krátké výjimky působí celou dobu v Klatovech.
Ovládá několik světových jazyků a stále se snaží vzdělávat. Letos například absolvoval v Texasu v armádě Spojených států devítiměsíční kurz vrchních praporčíků, jehož se zúčastnilo zhruba šest set amerických a padesát zahraničních studentů. Kurz byl rozdělený na čtyři celky.
„První část byla věnována vojenské komunikaci. Zaměřili jsme se na dopisy, memoranda a vůbec pochopení textu od vojína až po generála. V minulosti se totiž Američanům stávalo,že ne všichni rozuměli zřetelně a jasně rozkazu, takže třeba stříleli na vlastní lidi. Druhá část kurzu byla zaměřena na operace jako takové. Učili jsme se, jak napsat operační rozkaz a jak ho aplikovat v praxi. Třetí část byla zaměřena na topografii – zakreslování jednotek v mapách, orientaci v nich a podobně. Na závěr bylo cvičení, kde studenti prokázali, co se naučili,“ řekl Deníku Batěk. A jaké má další plány?
„Chci dělat to, co budu umět a na co mi budou stačit znalosti,“ říká klatovský voják, jehož hlavním cílem pro nejbližší období je řádně vykonávat funkci vrchního praporčíka, která má v české armádě jen několikaletou historii.