Na internetových stranách Národního parku Šumava mohou všichni zájemci sledovat, kde se pohybují jeleni či rysové, kteří mají od pracovníků parku nasazen speciální obojek. „Je tam určité zpoždění, abychom nenahrávali pytlákům,“ vysvětlil Pavel Šustr, který v šumavském parku za telemetrii zvěře zodpovídá.

Co vše obojek, který nasazujete zvířatům, umí?

Používáme obojky s nejmodernější technologií, která je založena na tom, že pozice zvířat je měřena pomocí satelitního systému GPS. Obojky jsou programovatelné, takže i na dálku můžeme změnit frekvenci snímání pozic. Momentálně třeba u jelena používáme frekvenci jedenkrát za hodinu, u rysů, kde musí být obojek lehčí a nemůže být baterie tak těžká, používáme většinou dvě pozice za den. Kromě GPS pozice obojek obsahuje senzor aktivity, která je zaznamenávána každých pět minut po dobu životnosti obojku. My tedy víme, kde se to zvíře pohybuje, ale plus minus víme i to, co dělá. Podařilo se nám spolu s kolegy z Bavorského lesa dát dohromady metodu, jak kalibrovat senzory tak, že jsme schopni je převést na reálné chování a to promítnout do mapy. Víme tedy, že jelen se například pase v takovém a takovém prostředí.

Umožňují senzory aktivity zjistit například i to, kdy rys loví, kdy se páří či kdy odpočívá?

U rysa je problém v tom, že je u něj dlouhý pětiminutový úsek pro ukládání dat. Zatímco u jelena či srnce se nijak za pět minut chování nezmění, tak u rysa například útok na kořist trvá třicet vteřin. U rysa to tedy nefunguje tak dobře jako u jelena či srnce, kde jsme s výsledky spokojeni. Během zimy na tom budeme ještě hodně pracovat, abychom z toho vytáhli nějaké dobré výsledky.

Jak v praxi probíhá obojkování zvěře?

Je to specifické pro každý druh, který sledujeme. U jelena využíváme systém přezimovacích obůrek, které máme, takže v zimním období kolegové chodí na posedy a uspávají jeleny pomocí imobilizační pušky a medikamentů k tomu určených. Po uspání jim obojek nasadíme a veterinář, který musí být přítomen, píchne protilátku, která odbourá funkčnost toho uspávadla. Zvíře během pěti deseti minut odchází s obojkem. U srnce je to jiné. V terénu máme rozmístěné pasti, které pravidelně kontrolujeme. Když tam zvíře vstoupí, tak ho bez uspání vytáhneme ven a nasadíme mu obojek. Ihned poté odchází. Nejkomplikovanější je to u rysa. I tam máme samozřejmě pasti rozmístěné v terénu. Ty jsou monitorované člověkem i technikou. V tomto případě je i po chycení do pasti zvíře uspáno, protože jinak bychom mu obojek nebyli schopni nasadit.

Na vědecké konferenci v Srní jste řekl, že byste rádi nasadili obojek i losovi. Kolik těchto zvířat se pohybuje po Šumavě a jak náročné je mu nasadit obojek?

To je dobrá otázka, na kterou nevíme odpověď. Náš výzkum by právě mohl přispět k tomu, že bychom o losovi věděli víc. Náš odhad je, že se na Šumavě vyskytuje zhruba deset až patnáct zvířat. Trošku mám obavy z toho, že se momentálně v místech, kde se zvířata vyskytují, intenzivně těží, a tak se pohybují v širším okolí. Máme dvě zprávy z Bavorska z letošního roku, že zde byla dvě zvířata sražena na silnicích, máme i zprávy o migracích po českém území, takže mám trošku obavy, jestli ta populace není příliš rozšířena. Ale když jsem tento problém konzultoval s kolegy ze Švédska, kteří mají s výzkumem losa dlouholeté zkušenosti a obojkovali už asi čtyři sta zvířat, tak se mě snažili přesvědčit, že se losi na Šumavu vrátí.
Poslední otázkou se vrátím ještě k rysovi. Váš kolega z Národního parku Bavorský Les Marco Heurich řekl, že podle jejich zkušeností rodí rysí samice v hlubokých lesích, nejlépe nedotčených člověkem, kde i vychovávají mladé, zatímco samci se bez obav přibližují k obcím. Jak blízko se dostanou až ke městům? Je možné rysa potkat např. na Klatovsku či Sušicku? A hrozí nějaké nebezpečí?
Nebezpečí určitě nehrozí, rys je malá šelma. Na člověka zcela určitě nezaútočí. A jak blízko k městům jdou? Těžko odhadnout. Naše data ukazují, že některé ulovené srny byly nalezeny i několik desítek metrů od obcí. Rys loví převážně v noci, takže tou obcí není tak rušen.