Na rozdíl od městečka, hrad který byl koncipován jako vodní, vystavěný na umělém ostrově uprostřed důvtipného systému vodního opevnění, povodeň ohrozila výrazně méně.
„V té době jsem byl na švihovském hradě kastelánem teprve krátce. Deštivé počasí jsme nesli opravdu špatně, protože nechodili návštěvníci. S hrůzou jsme sledovali také stoupající vodu v řece Úhlavě i v hradním příkopu,“ popisuje bývalý kastelán hradu Jiří Holub.
„Když přišla záplavová vlna, odřízla hrad od města a my jsme zůstali s průvodci uvězněni na hradě. Měl jsem to štěstí, že voda přišla tak rychle, že se průvodci, kterým končil turnus, nestačili sbalit a odjet, takže nás na hradě zůstalo asi devět. Pomáhali před vodou, uklízeli, co se dalo. Voda zaplavila hradní sklepení, na nádvoří jí bylo v jedné části asi po pás. Voda vyplavila hradní restauraci, bílou baštu, kanceláře, a spodní byt v budově Správy hradu. Naštěstí se voda nedostala do expozic a depozitářů,“ vzpomíná rok 2002 Holub.
„Všichni jsme prožívali hrozné chvíle, nevěděli jsme, co přijde a co nás čeká. Věřili jsme ale, že náš hrad byl dobře postaven a že velkou vodu přečká. I my jsme se z budov správy hradu museli přestěhovat do bezpečnějších prostor přímo na hradě, takže jsme tu strašnou noc přečkali v tanečním sále. Z oken jsme ráno sledovali tu spoušť a zkázu všude kolem. Město a jeho okolí se proměnilo v moře, a náš hrad se stal skutečně vodní a nedobytnou tvrzí,“ říká bývalý kastelán.
„Po záplavách bylo nutné v důsledku přívalových dešťů provést opravy střech, vyřešit některé statické poruchy hradních objektů a provést náročný úklid nádvoří od naplavenin i další terénní a sadové úpravy přilehlých částí hradního areálu,“ informuje mluvčí Národního památkového ústavu v Plzni David Růžička. Následná tvorba protipovodňové hráze, která částečně kopírovala původní vnější opevnění hradu, přinesla i svá překvapení. „Asi největším nálezem bylo objevení základů bašty a vnějšího obranného zdiva vodního hradu, o kterém odborníci neměli dosud ani tušení. Zeď byla postavena pravděpodobně v první čtvrtině 16. století, ve druhé fázli výstavby vnějšího opevnění hradu,“ popisuje nález archeoložka Linda Foster.
Zeď byla obnovena v rámci protipovodňových opatření města a na ni budou z obou stran navazovat protipovodňové valy, což je součást ochrany města a hradu před velkou vodou,“ doplnil informace David Růžička.
Další památkou poškozenou velkou vodou byl raně barokní zámek Červené Poříčí, založený roku 1611. „Tady nás voda ohrožovala tak 3 – 4 dny. Zatopen byl zámecký park a od spodních vod také veškeré sklepní prostory, protože zámek stojí na průsakovém podloží. Po celé dny jsme s napětím hlídali především statiku objektu. Mnohem více mi ale bylo líto lidí ve vsi, které voda zatopila kompletně,“ vzpomíná kastelán Červeného Pořičí Marcel Čermák.
„V Sušici bylo zaplaveno celkem 25 památkově chráněných objektů, většinou gotického původu, včetně radnice a též kostel sv. Václava a městské opevnění. Zde bylo nutné provést sanační práce, v některých případech se vyskytly statické poruchy,“ dodal památkář David Růžička z NPÚ v Plzni.
www.klatovsky.denik.cz