Jednou za půl roku stačí své ratolesti zavolat nebo poslat pohlednici a nemá šanci dostat se k náhradním rodičům. Na tuto mezeru v zákoně doplácí skoro všechny děti z Dětského domova v Kašperských Horách.
„Sirotků, kteří mají šanci dostat se do nových rodin, máme skutečně málo. O ostatní podle zákona rodiče jeví zájem, i když třeba jednou za půl roku zavolají a zeptají se na prospěch ve škole,“ uvedl zástupce ředitelky domova Petr Urban. Kašperskohorský domov má ještě další pracoviště v Sušici a Chanovicích, celkem se vychovatelé starají o téměř šedesát dětí, což představuje plný stav.
Především malým dětem klasické rodinné prostředí chybí, ti starší si už zvykli. „Je to tu pěkné, mám tu hodně kamarádů. Rodiče mi ale nevolají, chtěl, bych, aby se ozvali,“ říká třináctiletý Tomáš Kadeřábek.
Nad zákonem, který především nahrává rodičům, jež ve skutečnosti nejeví o děti zájem, kroutí spousta lidí hlavou. „Někdo by měl tuto mezeru upravit alespoň na osobní návštěvu. Tohle nevypovídá o zájmu, ale o vypočítavosti,“ řekl Pavel Justich z radinovského Radovánku. „Pro kašperskohorský domov dělám řadu zábavných akcí, takže vidím, jak to ve skutečnosti je,“ dodal Justich, který má v pěstounské péči čtyři děti a vedle nich se stará o svých šest ratolestí.
Naopak měcholupský dětský domov pečuje o chovance, kteří se do nových rodin dostat mohou. „Děti, o něž projevují rodiče zájem formou dopisu, tady máme snad jen dvě. My jsme specifické zařízení a staráme se hlavně o ty, kteří mají výchovné problémy,“ vysvětlil zástupce ředitele měcholupského domova Vladimír Čížek.