Nad dobovými fotkami a snímky ze svých domovů zavzpomínala už jen část třídy, která tehdy čítala téměř padesát žáků. I v ostatních ročnících pak počty dětí značně převyšovaly celkovou obsazenost některých dnešních škol.
„Nejdříve jsme se scházeli vždy po pěti letech a nakonec jsme se začali setkávat každý rok,“ uvedla hlavní organizátorka setkání, Emílie Hofmanová. Ta už několik let bydlí v Plzni a na rozdíl od jiných podobných setkání zve své bývalé spolužáky osobně. „Tak alespoň hned víme, kdo přijede. Navíc většina z mých bývalých spolužáků zůstala na Klatovsku nebo Domažlicku. Jen asi dva žijí v Praze. Takže navštívit je není problém,“ dodala.
Bývalí strážovští školáci zavzpomínali i na jednotlivé srazy, ze kterých přivezli řadu fotografií. „Bohužel na těch fotkách je vidět, že už nás pomalu ubývá,“ posteskla si Barbora Jandová.
Pouze na prohlídku strážovské školy nedošlo, třebaže od poslední návštěvy, kterou bývalí žáci absolvovali, doznala řady změn. „Někteří z nás už by tam asi nedošli,“ pousmáli se účastníci srazu.