I devět let starou urnou se může ´pochlubit´ majitel pohřební služby v Sušici Miroslav Adámek. Vedle schránky s popelem z roku 1998 stojí dalších zhruba čtyřicet uren. Čí jsou? Pozůstalých. Jenže ti o ně nestojí.
„Bohužel neexistuje paragraf, který by pozůstalé k vyzvednutí urny donutil. Ze zákona je tady musíme nechat minimálně rok, poté putuje popel do společného pohřebiště,“ vysvětlil Adámek. Pohřební služby si nechávají vždy delší časový odstup, kdyby se přece jen někdo z pozůstalých ozval. Provozovny jsou ale omezeny kapacitou, takže urny nemohou funebráci skladovat do nekonečna. „Situace se ani nijak nelepší, je to každý rok stejné. Řádově počítáme desítky uren,“ dodává vedoucí klatovského krematoria Jaroslav Vizinger. „Urny necháváme ve skladu obvykle dva roky a vždy před svátkem zesnulých ukládáme ostatky na vsypovou loučku v našem areálu,“ dodal.
I sami pracovníci pohřebních služeb se nad nevyzvedáváním uren pozastavují. „Je to neúcta vůči zesnulým. Když si urnu rodina nevyzvedne, je to mnohdy ´krásný´ důkaz vděčnosti za celoživotní lásku a starost,“ kroutí hlavou Jindřich Vychodil, který v pohřebnictví pracuje bezmála dvacet let.
Na nevyzvednuté urny si už Miroslav Adámek ze Sušice zvykl. Vzpomíná ale na případ, kdy rodina objednala pohřeb do země a nakonec nikdo nepřijel.
„Čekali jsme asi dvě hodiny. Nejprve jsme mysleli, že jsme třeba přijeli ve špatnou hodinu, ale všechno bylo v pořádku. Když jsme pak pozůstalým telefonovali, arogantním tónem oznámili, že nemají čas a zavěsili,“ vzpomíná majitel pohřební služby.