„Myslela jsem si, že na té lodi zemřu.“ Takovými slovy vzpomíná na nejhorší chvíle svého života uprchlice Hatemon Nesa, máma několika dětí. Je jednou z lidí, jež strávili téměř měsíc na plavidle, kterým se nelegálně plavili do Indonésie, kam prchali před pokračující genocidou jejich etnické skupiny v rodné zemi. Cestou se ale plavidlo plné uprchlíků porouchalo a trvalo týdny, než se zubožené lidi povedlo dostat zpět na pevninu.

Africké ženy jsou velmi často oběťmi znásilnění.
Děsivý případ z Afriky: Ženy promluvily o skupinovém znásilnění, detaily šokují

Na loď z Bangladéše do Indonésie, kterou vypravila ilegální pašerácká skupina, se koncem loňského listopadu nalodilo zhruba dvě stě uprchlíků. Konkrétně šlo o Rohingy, příslušníky muslimské etnické skupiny, která žije v Myanmaru. V asijské zemi ale vůči nim vládne nenávist a jsou utlačováni. V roce 2017 napjatá situace vyústila v krutý zásah armády vůči Rohingům, který OSN označila za genocidu. Od té chvíle překročily stovky tisíc lidí hranici do sousedního Bangladéše. V této zemi ovšem končí v přeplněných sběrných táborech se zoufalými životními podmínkami.

Jeden z mnoha uprchlických táborů v Bangladéši, kde končí Rohingové utíkající z rodného Myanmaru před genocidou. Foto z roku 2017Jeden z mnoha uprchlických táborů v Bangladéši, kde končí Rohingové utíkající z rodného Myanmaru před genocidou. Foto z roku 2017Zdroj: Wikimedia Commons, John Owens (VOA), volné dílo

Síť pašeráků lidí organizuje za nemalé peníze útěky Rohingů z Bangladéše do dalších zemí, často do Indonésie. To byl také případ plavby, na kterou se nalodila Hatemon Nesa. Plavby jsou velmi nebezpečné, tato se ale proměnila v horor. „Krátce poté, co loď vyplula, se porouchal motor. Původně sedmidenní cesta se tím změnila na měsíc trvající utrpení na moři. Uprchlíci na dřevěné lodi bez střechy byli vystaveni řádění počasí a přežívali jen díky dešťové vodě a zásobě jídla, postačující jinak na tři dny,“ píše stanice CNN, jíž Nesa svěřila hrůzný příběh. 

Umíráme tady

Žena na lodi plula se svou pětiletou dcerou. Starší musela nechat v uprchlickém táboře, neboť neměla dost peněz na zaplacení cesty i pro ni. Pašeráci totiž požadovali tisíc dolarů za osobu, v přepočtu necelých 22 tisíc korun. „S sebou vezla žena dvě kila rýže,“ nastiňuje CNN.

Toto množství mělo Hatemon a jejímu dítěti stačit na několikadenní cestu. Když se ale loď porouchala, lidem začalo být jasné, že na moři budou mnohem déle. Uprchlíci brzy začali hladovět. Při životě je udržovala především dešťová voda. „Jednou jsme nedaleko viděli rybářskou loď a pokusili jsme se k ní přiblížit. Skočili jsme do vody a chtěli připlavat blíž, ale nedokázali jsme to,“ vyprávěla Nesa CNN.

V Nepálu je nepsaný zákon, že po sňatku dívka opustí svůj rodný dům a přestěhuje se do rodiny ženicha. Pro mnoho chudých rodin je bohužel volba předčasného sňatku schůdná i proto, že doma nebude tolik „hladových krků“.
Život v Nepálu: Náctileté dívky mají už i čtyři děti, domácí násilí se tají

Hlad na lodi byl děsivý. Žena prý viděla miminko, které zemřelo poté, co dostalo napít slané mořské vody. „Uprchlice uvedla, že kapitán lodi a další člen posádky skočili do oceánu, aby našli nějaké jídlo, ale z vody se už nevrátili. Pak do vody ve snaze ulovit nějaké jídlo skočilo dalších dvanáct mužů. Drželi se lana. Když se je ostatní na plavidle pokusili přitáhnout zpět, lano se urvalo,“ píše CNN. Muži zmizeli pod hladinou.

Jednomu z mužů na palubě neovladatelné lodi se téměř po měsíčním utrpení povedlo satelitním telefonem spojit s bratrem Nesy. „Umíráme tady. Nejedli jsme nic už alespoň osm až deset dní. Hladovíme,“ popsal zoufalým hlasem do telefonu muž.

Genocida Rohingů
- Etnická moslimská skupina Rohingů v Myanmaru desítky let trpí různými perzekucemi.
- V srpnu 2017 se rozpoutaly brutální zásahy armády vůči Rohingům - vojáci na těchto lidech páchají zločiny proti lidskosti, mnozí dění označují za genocidu.
- Od roku 2017 utekly ze země stovky tisíc Rohingů. Zhruba 900 tisíc jich žije v přeplněných uprchlických táborech v Bangladéši, kde nemají přístup ke vzdělání a důstojným životním podmínkám.
- V Myanmaru nadále žije asi 600 tisíc Rohingů. Čelí neustálým represím a násilí, mnohdy jsou uzavřeni do táborů či nemohou odejít z obklíčených vesnic. Nemají přístup ke zdravotní péči ani vzdělání.

Zdroj: Human Rights Watch

Lidé, kteří nikoho nezajímají

Přestože se zpráva o lodi, s níž nebylo možné doplout ke břehu, roznesla poměrně rychle, dlouho se nenašel nikdo, kdo by se uprchlíkům vypravil na pomoc. A to přesto, že jejich příbuzní i charitativní organizace prosili vlády všech okolních zemí o zásah a pomoc. Zdálo se, že cestující na lodi budou ponecháni svému osudu. Smrt nebyla daleko. „Loupala se mi kůže a byly mi vidět kosti. Byla jsem přesvědčená, že zemřu,“ přiblížila kruté strádání Nesa.

Záchrana nakonec přišla měsíc po vyplutí plavidla, 26. prosince loňského roku. „Loď dotáhl ke břehu indonéský rybář ve spolupráci s místními úřady z indonéského Acehu. Ze zhruba dvě stě lidí na palubě přežilo 174 osob. 26 jich zemřelo na palubě lodi nebo se utopili v moři,“ uvádí CNN na základě údajů z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Zachránění uprchlíci po měsíci na moři. Mnozí byli tak vyhladovělí, že už nedokázali ani stát:

Zdroj: Youtube

Přeživší jsou zatím v péči zdravotníků v indonéském Acehu. Co s nimi bude dál, je nejisté. Sice se je povedlo zachránit, odborníci z UNHCR ale upozorňují, že uprchlíci z Bangladéše, respektive Myanmaru, umírají na moři prakticky denně a rok 2022 byl zatím jedním z nejsmrtonosnějších.

„Všechny země sice zavazuje mezinárodní právo, podle kterého mají zachránit lidi v ohrožení na moři, potřebné kroky se ale většinou nedějí dost rychle - zvláště, pokud jsou v ohrožení utíkající Rohingové,“ uvádí CNN s odkazem na mluvčího UNHCR pro oblast Asie Babara Balocha.