Snímky z bunkru pod Azovstalem děsí: Vojáci přišli o končetiny, přežívají ve tmě

Špinaví muži s chybějícími končetinami, spoře osvětlené provizorní nemocnice, ale i stoický klid a nezlomná odvaha – to je jen část výjevů, které zachycují nedávno zveřejněné snímky. Spolu s nimi se objevily také oficiálně nepotvrzené zprávy, že rozsáhlý komplex oceláren Azovstal byl jen za posledních 24 hodin bombardován celkem 34krát. Zdá se tak, že ruské síly stále usilují o jeho dobytí.

Depresivní záběry byly zveřejněny jen pár dní poté, co na situaci bojovníků ukrajinského pluku Azov hlasitě upozornily jejich manželky. Ty žádají mezinárodní společenství o to, aby dostalo muže bezpečně z areálu. Mnohé z nich totiž dostaly zprávy, které potvrzují, že ukrajinští obránci Mariupolu nevěří ujištěním Kremlu a vzdát se nehodlají. Výjimkou není ani Bogdan Semenec, manžel Nataliji Zarytské, která se médiím svěřila se svým příběhem.

Přeživší z bunkru pod Azovstalem: Každý den byl hazard se smrtí, vzpomínají

Poslední roky strávil Bogdan Semenec převážně na východě Ukrajiny, kde se aktivně účastnil bojů s proruskými separatisty. Ani před zahájením ruské invaze na Ukrajinu jej tak v žádném případě nešlo považovat za muže, kterého si vdavek chtivé ženy představí, když se řekne „ideální manžel“. Konec února pak jeho vyhlídky na svatbu ještě zhoršil. V současnosti je Sements jedním z přibližně dvou tisíc mužů ukrytých v ocelárnách Azovstal, poslední baště ukrajinského odporu ve strategickém přístavním městě Mariupol.

Ačkoli se tedy zdálo pravděpodobné, že se dříve než svatby dočká pohřbu, minulý měsíc poslal Semenec své přítelkyni SMSku, v níž ji požádal o ruku. A v odpovědi mu záhy přišlo toužebně očekáváné ano. „Když mě požádal, jednoduše nešlo odmítnout. Chodili jsme spolu tři roky a doufala jsem, že se jednou stejně vezmeme – jen ne letos, nebo příští rok. Válka ale mnohé změnila, náš společný čas se nyní krátí,“ vysvětluje Natalilija své rozhodnutí reportérovi listu The Telegraph.

Natalija, 36letá Ukrajinka z Kyjeva, má v současnosti jen malou šanci na to, že se dočká šťastného manželství. Její souhlas tak lze chápat spíše jako splnění posledního přání umírajícího muže. Ruský prezident Vladimir Putin sice vojákům ukrývajícím se v ocelárnách Azovstal již dříve vzkázal, že se bez obav mohou vzdát, Sements ale jeho slovům nevěří. „Lepší bude, když nám naši velitelé nařídí, abychom se zabili,“ napsal nedávno své přítelkyni.

Ohňostroj vystřídaly kazetové bomby 

Se svým příběhem se Natalija svěřila médiím krátce poté, co ukrajinské úřady oznámily, že se z mariupolských oceláren Azovstal evakuovala většina civilistů, kteří se ukrývali v tamním labyrintu chodeb a tunelů. Obdobnou evakuaci členů praporu Azov však Kreml neumožnil. Vojáci se tak v současnosti potýkají s nedostatkem jídla, munice, vody i léků. Stovkám zraněných chybí náležité ošetření, takže se u nich začínají projevovat gangrény, popisuje nelidské podmínky The Telegraph.

A právě za těchto okolností si Bogdan Semenec a Natalija Zarytská 17. dubna vyměnili své svatební sliby. Obřad proběhl on-line v mariupolských ocelárnách a oba snoubence oddal Sementsův velící důstojník, jemuž tuto pravomoc poskytuje ukrajinské vojenské právo. Nestabilní Wi-Fi však neumožnila, aby se obřad konal alespoň prostřednictvím aplikace Zoom. Novomanželé si tak pouze přes sociální síť Telegram zaslali podepsané formuláře, v nichž oba vyslovili souhlas se sňatkem.

„Naší svědkyní byla členka praporu Azov, která má právnické vzdělání. Jen o den dříve přišla v bojích o svého vlastního manžela, ale přesto sepsala dokumenty, které byly nezbytné pro naši svatbu,“ vzpomíná Natalija. „Museli jsme se obejít bez tradičního obřadu, svatebních šatů i obleku – a hned poté Rusové znovu zaútočili. Na naší svatbě jsme tak místo obvyklejšího ohňostroje měli kazetové bomby,“ dodává.

Natalija, která podniká v zemědělství, se se svým budoucím manželem seznámila zásluhou společného přítele – a to v době, kdy se Semenec účastnil bojů s proruskými separatisty na Donbase, připomíná britský deník. Sements byl už tehdy členem praporu Azov, který předchází kontroverzní pověst, kdy je spojován s krajní pravicí a neonacisty. „Bogdan není fašista. Nemá ani žádné tetování, nebo něco takového. Je to laskavý, přemýšlivý muž a velmi statečný voják,“ myslí si žena.

Jakmile spolu začali chodit, vídali se převážně o Semenecových dovolených. Tehdy se ukázalo, že budoucí manžele spojuje zájem o literaturu. Pár sdílí i oblíbenou knihu – novelu We the Living rusko-americké spisovatelky Ayn Rand, jež kriticky zobrazuje život v porevolučním Rusku.

Pomozte našim mužům, žádají Ukrajinky 

Když 24. února vypukla na Ukrajině válka, nedostala Natalija od svého přítele několik týdnů žádnou zprávu. K obnovení vzájemné komunikace došlo až 9. dubna. „Ztratil dvacet kilogramů váhy a vypadal vyhuble. Dva z jeho přátel, které jsem znala, zemřeli. Sám mi řekl, že může kdykoli také zemřít. Rovněž výrazně zestárl – najednou vypadá na 45 a říká, že se cítí, jako by mu bylo sto,“ vrací se Ukrajinka do nedávné minulosti.  

Riskují, že je zabijí nebo zajmou. Dobrovolníci na Ukrajině popsali, čemu čelí

Právě tato zpráva ji inspirovala k tomu, aby se připojila k dalším manželkám bojovníků ukrajinského pluku Azov, které žádají mezinárodní společenství o extrakci svých mužů. Stejně jako ostatní ženy se totiž domnívá, že větší mezinárodní tlak by mohl přimět Kreml k tomu, aby členům pluku umožnil bezpečný odchod z okupovaných oceláren.

„OSN se zaměřila na civilisty – a pro ni samotnou je to velmi dobré rozhodnutí. Ale vojáci, jako je můj manžel, riskovali při obraně Mariupolu své životy. Zaslouží si, aby se jim také dostalo nějaké ochrany,“ říká.

Čas se krátí – a uvědomuje si to i Bogdan Semenec. „O moc déle už nevydržíme. Možná se už nikdy neuvidíme, xxx,“ stálo v jedné z posledních zpráv, které své manželce zaslal o uplynulém víkendu.