Kliknutím zvětšíteKdyž společnost Netflix uvedla úspěšný seriál Koruna o životě britské královské rodiny za vlády Alžběty II., jedním z ústředních motivů první řady se stal vztah princezny Margaret (Alžbětiny mladší sestry) a staršího a rozvedeného pobočníka jejího otce Petera Townsenda. Pár se dokonce chystal vzít, ale vztah princezně nakonec sestra a tehdejší vláda v podstatě zakázaly. Margaret nebyla první členkou královské rodiny, kterou okouzlil starší pobočník krále. Podobný vztah si o necelé dvě století dříve prožila i teta královny Viktorie, princezna Žofie.
V Žofiině případě byl ale příběh zakázané lásky ještě tragičtější. Podle některých historiků totiž o třiatřicet let staršímu milenci porodila nemanželského syna, a poté zůstala až do smrti neprovdaná. A některé zdroje navíc uvádějí, že se ji její vlastní dítě po dosažení dospělosti pokusilo vydírat.
Jako by to nestačilo, jiní historici jsou toho názoru, že příběh Žofiina nemanželského potomka byl ještě tragičtější. Podle nich totiž dítě nebylo plodem zakázané lásky, ale znásilnění starším bratrem.
Hlavně je nikdy neprovdat
Princezna Žofie přišla na svět 3. listopadu roku 1777, tedy přesně před 245 lety. Narodila se jako v pořadí dvanácté dítě a pátá dcera tehdejšího britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. „Udělalo se mi zle a porodila jsem během patnácti minut,“ měla po jejím narození napsat Šarlota Meklenbursko-Střelická.
Princezna Žofie vyrůstala po boku svých sester Marie a Amélie. Jak nastiňuje server Unofficial Royalty, u vychovatelů byla oblíbená a současníci ji považovali za milou a hezkou dívku. Princezny trávily veškerý svůj čas ve společnosti vychovatelů nebo rodičů a s nikým mimo nejužší rodinný kruh a jeho služebnictvo se nestýkaly.
Princezna Žofie Britská jako pětileté děvčátko
Blíž než k matce Šarlotě měla princezna Žofie, stejně jako její sourozenci, ke svému otci, králi Jiřímu III. I on měl své dcery upřímně rád a dokonce je preferoval před mužskými potomky, což bylo poměrně nezvyklé. „Drahý král je ke mně tak laskavý, ani nedokážu vyjádřit, jak jsem za to vděčná,“ napsala princezna Žofie o svém otci.
Jenže silná láska, kterou Jiří III. choval ke svým dcerám, měla pro jejich příští životy i stinnou stránku. I poté, co začaly dívky dospívat a dostávaly se do věku na vdávání (v dané době lze mluvit o věku na vdavky již ve čtrnácti nebo patnácti letech, pozn. red.), si je otec s matkou drželi blízko u sebe a shánění manželů příliš neřešili.
A jak se ukázalo, ani toto téma řešit nechtěli. Jiří III. sice dcerám slíbil, že jim vyhledá vhodné manžely v Německu, slib ale nedodržel. „Nemohu popřít, že si nepřeji, aby se kterákoliv z nich kdy vdala. Jsem šťasten v jejich společnosti, a nechci se s nimi rozloučit,“ vyjádřil se král.
Princezna Žofie
- Narodila se jako Žofie Matylda 3. listopadu 1777, zemřela 27. května 1848.
- Otcem byl britský král Jiří III., matkou královna Šarlota Meklenbursko-Střelická.
- Měla jedenáct sourozenců, jejím nejstarším bratrem byl pozdější král Jiří IV.
- Její neteří byla královna Viktorie.
- Nikdy se nevdala, oficiálně zůstala bezdětná, podle všeho ale porodila nemanželského syna.
Popravený milenec
K tomu, že Jiří III. nechtěl vidět své dcery u oltáře, měl tento poměrně citlivý muž ještě jiný důvod - těžce totiž nesl tragický osud svých dvou sester, které obě prožily nešťastná manželství. „Jeho starší sestra Augusta se nikdy nepřizpůsobila životu v Brunswicku, kam byla provdána. Její manžel měl dvě milenky a její nejstarší synové se narodili postižení. Ještě horší osud postihl královu nejmladší sestru Karolinu Matyldu,“ nastiňuje server spisovatelky zaměřené na historii Julie Herdmanové.
Karolina Matylda si prošla opravdovým peklem, a Jiří III. si vyčítal, že jejímu sňatku nezabránil, neboť dobře věděl, že s jejím manželem není všechno v pořádku. „V patnácti letech byla provdána za svého bratrance, dánského krále Kristiána VII. O rok později ji manžel veřejně nahradil milenkou. Karolina byla nešťastná a její situace se ještě zhoršila, když se u manžela projevila duševní choroba - trpěl paranoiou, sebepoškozoval se a měl halucinace,“ píše Julie Herdmanová.
Dánská královna Karolina Matylda, nejmladší sestra krále Jiřího III. Tato teta princezny Žofie měla velmi nešťastný osud. Její muž se zbláznil, jejího milence popravili
Karolina našla v bezvýchodné situaci útěchu v osobním lékaři svého muže - padla do náruče Johanna Friedricha Struenseea. Dokonce se tvrdí, že jedno z Karolininých dětí vzniklo právě z tohoto vztahu. Její milenec byl i schopný politik a nakonec prakticky vládl místo nemocného Kristiána VII. Jenže jeho političtí nepřátelé jej brzy (pravdivě) obvinili z poměru s Karolinou. „Vše vyústilo v Struenseeovu popravu. Karolina si mohla ponechat titul, musela ale odejít do exilu a už nikdy nesměla spatřit své děti,“ konstatuje ve zkratce Julie Herdmanová. Nešťastná Karolina nakonec zemřela ve třiadvaceti letech.
Domov? Spíše ženský klášter
K radosti svých rodičů byla princezna Žofie introvertní dívkou a tak se zpočátku nezdálo, že by jí budoucnost neprovdané staré panny nějak vadila. „V roce 1792 byla sice slavnostně uvedena, ale s cizími lidmi se nestýkala,“ zmiňuje server Royal Collection Trust.
Jenže postupem času stále více trpěla. Naděje na zlepšení však nepřicházela. Její otec navíc začal mít záchvaty šílenství, což myšlenku, že by se jeho dcery provdaly, ještě více oddalovalo. „Sňatků svých dětí se děsila také jejich matka, královna Šarlota, protože toto téma vždy Jiřího III. rozrušilo a ještě více jej uvrhlo do duševní choroby. Královnu manželův stav velmi tížil, a tak chtěla, aby jí princezny byly neustále po boku. Výsledkem této situace bylo, že princezna Žofie i její sestry musely být společnicemi své matky,“ uvádí web European Royal History.
Nepomohly ani přímluvy prince z Walesu Jiřího (pozdějšího krále Jiřího IV., nejstaršího syna Jiřího III.), který chtěl svým sestrám pomoct. Dívky musely neustále být nablízku matce a dny trávily čtením a vyšíváním. „Mé dny jsou tak neuvěřitelně ubíjející,“ zapsala si princezna Žofie. I se sestrami začaly svému domovu posměšně přezdívat „Ženský klášter“.
Fialové znaménko lásky
Mladé ženy zoufale toužily po mužské společnosti. V kombinaci s přílišnou péčí jejich rodičů, kteří svým dcerám více-méně zakazovali kontakt s kýmkoliv mimo dvůr, to vyústilo ve skandální situace. „Vzhledem k tomu, že počet mužů, s nimiž přišly princezny do kontaktu, byl silně omezený, se sestry postupně zapletly se sluhy a pobočníky,“ píše web European Royal History.
Princezna Žofie Britská jako patnáctiletá. Přestože byla v tomto věku uvedena do společnosti, rodiče jí zakazovali styk s cizími lidmi a nikdy ji nebylo umožněno vdát se
Zatímco většinu těchto „nevhodných“ vztahů se dařilo tutlat, kolem princezny Žofie se začal nakonec tvořit obří skandál, který pronikl i za hranice střežených paláců. Zhruba v zimě roku 1799, když bylo Žofii dvaadvacet let, ji okouzlil muž, u kterého by to snad nikdo nečekal.
„Žofie si začala s vrchním pobočníkem svého otce, generálmajorem Thomasem Garthem, mužem, který byl od ní o třiatřicet let starší,“ píše server European Royal History.
Garth měl na tváři velké fialové znaménko a Žofiiny sestry mu začaly přezdívat „fialové světélko lásky“. Dvořan a životopisec Charles Greville jej naopak označoval za „ohavného starého ďábla“. Žofie se do něj každopádně vášnivě zamilovala. „Princezna byla tak hluboce zamilovaná, že to každý hned poznal. V jeho přítomnosti se nedokázala udržet,“ zapsala si jedna z tehdejších dvorních dam.
Skandální vztah ale podle všeho neskončil bez následků a kolem Žofie vznikla nepříjemná šeptanda, která navždy poškodila její pověst. Z románku Žofie s Garthem se totiž narodil syn. Princezna jej měla porodit v roce 1800 v přímořském městečku Weymouth, kam oficiálně odjela kvůli nalomenému zdraví. Král Jiří III. se měl o její vyšší váze v době těhotenství vyjádřit, že to má z přejídání se masem, a o štíhlosti po návratu od moře pak tak, že zhubla díky mořské vodě.
Server Unofficial Royalty uvádí, že chlapec přišel na svět pod jménem Thomas Ward a jeho matka byla oficiálně neznámá. Adoptovali si jej místní krejčí s manželkou, později si ale hocha k sobě vzal jeho pravděpodobný otec Thomas Garth, dal mu svoje příjmení a později mu pomohl, aby vstoupil do armády.
Po narození dítěte se Žofie vrátila ke své matce, po jejímž boku žila až do smrti obou rodičů.
Násilnický bratr?
Mimochodem, byť se až na pár výjimek historici shodují v tom, že princezna Žofie opravdu měla nemanželské dítě, ohledně osoby otce tohoto dítěte už taková shoda nepanuje. Někteří totiž spekulují, že Garth, který dítě adoptoval, vůbec biologickým otcem chlapce nebyl.
Podle těchto pramenů mělo být dítě plodem incestu. „Pomluvy tvrdily, že Žofie otěhotněla poté, co ji znásilnil její bratr Arnošt August (pozdější hannoverský král),“ přibližuje server European Royal History.
Pozdější hannoverský král Arnošt August. Šlo o nepopulárního muže, Londýnem se šířily drby, že znásilnil svou mladší sestru, britskou princeznu Žofii - a ta mu porodila syna
Verzi o tom, že Arnošt August mohl zneužívat svoji sestru, podporuje to, že princ z Walesu údajně sestry varoval před tím, aby nikdy s Arnoštem nezůstávaly o samotě v jedné místnosti. Na druhou stranu, Arnošt August byl velmi nepopulární a měl spoustu politických nepřátel, takže je možné, že řeči o znásilnění Žofie byly pouhé ošlivé pomluvy.
Syn vyděrač
Žofiin starší bratr, princ z Walesu, se postupně postaral o to, aby se alespoň některé jeho sestry navzdory odporu rodičů vdaly. Žofie se to ovšem netýkalo (jako vhodnou nevěstu ji vylučovaly drby o narození nemanželského dítěte) a po boku své matky tak žila až do svých jednačtyřiceti let. Podle některých zdrojů alespoň čas od času navštívila svého syna, důkaz o těchto návštěvách ale neexistuje.
Ani druhá polovina jejího života nebyla klidná. Po smrti matky se přestěhovala do Kensingtonského paláce, kde žila její švagrová a neteř - pozdější královna Viktorie. Vzhledem k tomu, že matka Viktorii rovněž neumožňovala setkávat se se širší rodinou, byla princezna Žofie jednou z mála příbuzných Viktoriina otce, které pozdější královna vídala.
Žofii ovšem nadále pronásledovalo její nemanželské dítě. „O tom, kdo je jeho matka, se mladý muž, kterému se říkalo Tommy, dozvěděl jako osmadvacetiletý, když umíral jeho otec Thomas Garth. Jelikož byla jeho rodina ve finanční tísni, pokusil se vydírat královskou rodinu tím, že veřejně odhalí indentitu své matky. Zástupci královské rodiny mladému muži nabídli tři tisíce liber, když odevzdá krabici, ve které měl uchovávat důkazy o své matce. On krabici odevzdal, peníze ale nedostal. A tak šel za novináři. Ti vyhrabali staré pomluvy o tom, že Tommyho otcem mohl být jeho strýc, a celý skandál opravdu ošklivě zkomplikoval Žofiino stáří,“ uvádí spisovatelka Julia Herdmanová.
Špionka v domě královny Viktorie
Poslední léta života nešťastné princezny ovšem poznamenalo ještě něco, nebo spíše někdo - jistý Sir John Conroy. Tento muž byl tajemníkem a finančním správcem matky královny Viktorie, a prakticky řídil dění v Kensingtonském paláci, kde společně s Viktorií a její matkou žila právě i Žofie. Zdravotní stav stárnoucí princezny se tou dobou stále zhoršoval, začínala být slepá a podle některých už také i dost slaboduchá.
Toho všeho Conroy, který toužil po neomezené moci, zneužíval. „Využil Žofiiny slabosti a slepoty, a podle všeho si ji také zavázal, když dokázal poměrně účinně omezovat pomstychtivé výpady jejího nemanželského syna,“ konstatuje server European Royal History.
Princezna Žofie se mu každopádně podřídila a on ji využíval jako svou „zbraň“ proti dospívající příští královně Viktorii, která jej vůbec neměla ráda a držela si od něj odstup. „Princezna Žofie se stala jeho špionkou a referovala mu o dění v Kensingtonském paláci, když tam on nebyl. Stejně tak pro něj měla špehovat své starší bratry,“ píše server European Royal History.
Pozdější královna Viktorie jako čtrnáctiletá. Její dětství bylo složité, matka ji neustále střežila
Žofiino špehování značně podnítilo Viktoriinu nedůvěru k ní a obě ženy se odcizily. Conroy se staré princezně za její služby špatně odplatil - později se zjistilo, že zpronevěřil a promrhal veškeré Žofiiny peníze.
Poté, co se Viktorie stala královnou a odstěhovala se do Buckinghamského paláce, zůstala její teta, princezna Žofie žít v Kensingtonském paláci. Po odstavení Conroye od moci se vztah mezi oběma ženami zlepšil a Viktorie dokonce čas od času svou tetu navštívila. Žofie už tehdy byla skoro slepá. „Je to smutná mučednice, prakticky úplný mrzák, téměř slepá. Pokud vezmeme toto vše v úvahu, je překvapivě v dobré náladě,“ poznamenala si královna Viktorie po jedné z návštěv.
Princezna Žofie nakonec zemřela v roce 1848 ve věku sedmdesáti let.
55
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
