Kliknutím zvětšíteBylo krátce po poledni, když na okno jednasedmdesátileté obyvatelky rakouského městečka Strasshof an der Nordbahn zaklepala neznámá dívka. Měla bledou tvář, jako by moc často nevycházela na denní světlo.
Překvapené důchodkyni řekla v první chvíli jedinou větu. I ta ale stačila, aby starší žena okamžitě pochopila, že musí zavolat policisty. „Jsem Natascha Kampuschová,“ oznámila jí mladá dívka. Psal se 23. srpen 2006.
To jméno tehdy znalo celé Rakousko. Příběh Nataschi Kampuschové totiž už v tu dobu byl a dodnes je jedním z nejslavnějších evropských případů únosů dětí. Patří ovšem k těm se šťastným koncem, o který se zasloužil právě Nataschin útěk od jejího věznitele.
Muž s bílou dodávkou
Rakušanka zmizela beze stopy v roce 1998 jako desetiletá, když se ráno vypravila do školy. Navzdory rozsáhlému policejnímu pátrání prožila v rukou únosce celých osm a půl roku, než mu jako osmnáctiletá utekla. A právě v tu chvíli se celý svět dozvěděl, jaké hrůzné roky dospívání Natascha zažila.
Přímo z vídeňské ulice desetiletou dívku unesl tehdy šestatřicetiletý Wolfgang Přiklopil. Strčil ji do bílé dodávky a odvezl do domu, který zdědil po prarodičích. Tam už na vystrašenou dívku čekala podzemní kobka o velikosti pět metrů čtverečních. Vše bylo dokonale připravené pro dlouhodobé věznění.
„Vstup byl ukrytý za skříňkou. Když byla odsunuta, ukázaly se malé železné dveře, tak nízké, že se jimi člověk musel proplazit. Tento vstup vedl do zvukotěsné místnosti bez oken. Postel se nacházela na patře, pod ní byl prostor na věšení oblečení. Pokoj měl také záchod a umyvadlo,“ popisuje kruté podmínky BBC.
Natascha z místnosti nejdříve vůbec nesměla vycházet. Pouze Přiklopil přicházel za ní. Postupně jí do místnosti nainstaloval interkom, tedy domácí telefon, prostřednictvím něhož Natasche rozkazoval, co má dělat. Až později, když začínal mít jistotu, že se ho dívka dostatečně bojí a je slabá, aby neutekla, někdy v jeho společnosti mohla vycházet do domu. Natascha později prohlásila, že si připadala jako vězeň v koncentračním táboře. „Chtěl, abych se tak cítila. Pomáhal si k tomu ponižováním a nedostatkem jídla,“ uvedla Kampuschová v rozhovoru pro stanici ORF u příležitosti desátého výročí jejího útěku.
Denní světlo neviděla celé roky. Občas jí Přiklopil dovolil, aby se v jeho společnosti podívala na zahradu, když se setmělo. „Dotýkala jsem se trávy a cítila na své kůži vítr," vyprávěla Kampuschová v jiném dokumentu nazvaném 3096 dní. Přesně tolik totiž strávila v Přiklopilových rukách. Stejný název nese i hraný film.
Přesto, že její situace byla bezútěšná, snažila se dívka po celé roky sama vzdělávat. Přiklopil jí po čase dovolil pouštět si televizi či poslouchat rádio. Na druhou stranu ji ale trestal i za nejmenší prohřešek. Ještě jako malé jí oholil hlavu. Rovněž dával pozor, aby se nikdy v domě neobjevily její otisky. Pokud udělala cokoliv, co se mu nelíbilo, bil ji.
Ideální manželka
Jak později v různých rozhovorech nebo při výsleších uvedli známí Přiklopila, tento muž dlouhodobě toužil po vztahu s ideální ženou, jakou si vysnil. Jelikož ale nepatřil k chlapům, kteří si ženy snadno získávají, rozhodl se, že si svou příští manželku vychová sám. A volba padla právě na Nataschu. Jak jí léta přibývala a z dítěte se měnila v dospívající dívku, začal ji únosce na roli jeho příští ženy připravovat stále více. Častěji ji pouštěl do domu, nechal ji, aby mu uklízela či se o něj jinak starala.
Když byla starší, začal ji znásilňovat a musela s ním spát v jedné posteli. I když Kampuschová jinak o letech v zajetí mluví zcela otevřeně, komentování sexuálního zneužívání se vyhýbá. „Jsou to intimní věci. O takových většinou lidé nevypráví ani svým přátelům," vysvětlila v rozhovoru pro ORF.
Jinak však právě v tomto interview, které se z velké části odehrálo v domě, kde byla nucená s Přiklopilem žít, roky s únoscem popsala do nejmenšího detailu. Třeba společné večeře. „Většinou jsem mu ohřívala jídlo, někdy jsem uvařila něco navíc. Vždy měl velkou porci. Ta moje byla zhruba třetinová," nastínila v rozhovoru.
To, že si z ní vychovává manželku, brzy došlo i Natasche. „Tvářila jsem se, že se mi ta myšlenka líbí. Stále jsem doufala, že se jednou naskytne příležitost k útěku," zmínila v interview pro ORF.
Záchvat pláče
Jelikož Přiklopil věřil, že Natascha už neuteče, postupně ji začal vodit i ven a do města. Kampuschová ale opakovaně v rozhovorech tvrdí, že při žádné z takových událostí nikdy neměla příležitost utéct. Podle ní Přiklopil velmi dobře zabezpečil dům a v ulicích Vídně jí vždy byl po boku.
Skutečná šance k útěku se tak dívce naskytla až celých osm a půl roku poté, co byla unesena. To už jí bylo osmnáct let. Psal se 23. srpen 2006 a Přiklopil tehdy s Nataschou čistil své auto u něj na zahradě.
„Vysávala jsem dodávku, když mu zazvonil telefon. Řekl mi, abych pokračovala. Hluk z vysavače byl tak silný, že poodešel, aby mohl volat. Šel tak jedenáct metrů ode mě. Zahradní bránku nechal pootevřenou, tak jsem využila příležitosti. Vysavač jsem nechala zapnutý a začala jsem utíkat. Rychle, hrozně rychle. Tak rychle, jak to jen mé nohy dokázaly," popsala dramatické chvíle Kampuschová v dokumentu 3096 dní. Když vystrašená doběhla k domu jednasedmdesátileté důchodkyně, ta okamžitě zavolala policii.
Policisté na místo dorazili krátce po jedné hodině odpoledne. Netrvalo dlouho a už první média informovala o tom, že se odehrál zázrak. Po osmi letech byla nalezena dívka unesená jako dítě. Policisté Kampuschovou odvezli na tajné a bezpečné místo. Mezitím prohledali Přiklopilův dům, a objevili skryté podzemní vězení. S Nataschou začali komunikovat psychologové a vyšetřovatelé. Jak později někteří z nich řekli médiím, překvapila je Nataschina inteligence, vyspělost i slovník.
Zatímco pro Nataschu začínal nový život, život muže, který věznil a znásilňoval nevinnou dívku po celé roky, směřoval ke konci. Tehdy čtyřiačtyřicetiletý Přiklopil se poté, co zjistil, že Natascha zmizela, vydal dívku hledat. Když zjistil, že už je pod policejní ochranou, raději, než by se nechal zatknout, se rozhodl spáchat sebevraždu. Na jednom z vídeňských nádraží skočil pod vlak.
Když se Kampuschová dozvěděla o jeho smrti, dostala záchvat pláče. „Je potvrzeno, že začala neutišitelně plakat," napsala tehdy americká stanice NBC. Přesto, že některá média spekulovala o tom, že mladá žena trpí Stockholmským syndromem, Kampuschová to později popřela.
Dům hrůzy
Vzhledem k jejímu neuvěřitelnému příběhu se Kampuschová okamžitě stala terčem ohromné pozornosti veřejnosti. První rozhovor poskytla rakouské televizní stanici ORF počátkem září 2006. Postupně se seznam rozhovorů výrazně rozrostl, vzniklo také několik dokumentů a rovněž hraný film.
Kampuschová se snažila začlenit do normálního života, začala navštěvovat různé vzdělávací kurzy, mimo jiné se zaměřila na šperkařství. Několik let po útěku se stala majitelkou domu, ve kterém ji Přiklopil léta věznil. Nemovitost získala od státu jako odškodnění za prožité útrapy. Dům podle dostupných zdrojů vlastní dodnes a pravidelně do něj jezdí, aby v objektu uklidila.
Nejslavnější únosy dětí
- Steven Stayner, USA: Únos se odehrál v roce 1972. Tehdy sedmiletého chlapce unesl pedofil Kenneth Parnell, po celá léta jej věznil a znásilňoval. Až když jednoho dne dovedl domů dalšího uneseného chlapce, rozhodl se Stayner utéct, což se mu i povedlo.
- Etan Patz, USA: Únos se odehrál v roce 1979, tehdy šestiletý Etan Patz byl unesen z jedné z newyorských ulic. Podle všeho byl zavražděn, jeho tělo se nikdy nenašlo. Únosce a vrah Pedro Hernandez byl dopaden a odsouzen až před několika lety, trest si odpykává od roku 2017.
- Jaycee Lee Dugardová, USA: Únos se odehrál v roce 1991, tehdy jedenáctiletou dívku unesl Philipp Garrido se svou manželkou. Osmnáct let ji drželi na zadním dvorku svého domu, Garrido Dugardovou pravidelně znásilňoval, dívka mu porodila dvě dcery. Policie se na jeho stopu dostala v roce 2009, kdy byla Dugardová i s dcerami osvobozená. Garrido i jeho manželka jsou ve vězení.
- Polly Klaasová, USA: Únos se odehrál v roce 1993. Tehdy dvanáctiletou dívku unesl Richard Allen Davis přímo z jejího pokoje v americké Kalifornii. Podle všeho ji zavraždil ještě v noc únosu. Davis byl v roce 1996 odsouzen k trestu smrti, dodnes nebyl vykonán.
- Natascha Kampuschová, Rakousko: Únos se odehrál v roce 1998, tehdy desetiletou dívku z vídeňské ulice unesl šestatřicetiletý Wolfgang Přiklopil. Osm a půl roku ji věznil ve svém domě. Kampuschové se podařilo v roce 2006 utéct, Přiklopil spáchal sebevraždu.
49
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
