Středa 9. března se vryla do paměti nejen obyvatelům Mariupolu, ale také celému světu. V ten den ruské síly zaútočily na tamní porodnici. Irina byla jedna ze zraněných žen, které hrůzy útoku nepřežily. Z budovy ji záchranáři vynesli s rozdrcenou pánví, uštípnutým bokem a šokem vepsaným do tváře. Stejně jako zbytek světa nemohla uvěřit tomu, že Rusové zaútočili na těhotné a děti.

Jelikož měla mladá nastávající matka příliš vážná zranění pro přirozený porod, rozhodl chirurg Timur Marin, že provedou císařský řez. Novorozeně z lůna ženy ovšem vytáhli bez známek života. Zdrcená matka ho ve smrti brzy následovala. Ani více než třicet minut resuscitace bohužel nepřineslo žádné výsledky.

Pro tělo manželky a novorozeného syna si přišel Ivan Kalinin. „Cítil jsem se naprosto zdevastovaný,“ popisuje své pocity z chvil, kdy ztratil vše, na čem mu záleželo. Při pohledu na fotku své ženy na nosítkách cítí nekonečný smutek a vztek. „Já prostě nevím, jak mám teď žít a pokračovat dál,“ vzdychá.

Ivan nyní žije v anglickém městě Porthcawl v hrabství Bridgend, kde se snaží o nový začátek. Reportérům BBC se rozhodl popsat svou ženu tak, jak si ji pamatuje a jak jedině by si ji pamatovat chtěl. Veselou, šťastnou, ambiciózní a v jeho očích navždy dokonalou.

Bolest a ztráta

Svou kariéru našla Irina v módě. Pracovala jako manažerka v butiku v Mariupolu a nemohla se dočkat, až se jejich malá, zatím dvoučlenná, rodina rozroste o dalšího človíčka. „Byli jsme šťastní. Na miminko jsme čekali dlouho a konečně jsme ho měli,“ vzpomíná Ivan. V děloze Iriny rostl chlapec, kterého pár pojmenoval Miron, podle ruského slova mír.

Když se mladý technik ve vzpomínkách vrací do chvíle, kdy mu doktoři sdělili nejhorší zprávu jeho života, do hlasu se mu vkrádá neskrývaná bolest. „Nevím, jak bych měl tu bolest a ztrátu popsat… Byl jsem naprosto zničený. Ze všeho zklamaný. Nevěřil jsem, že je Irina mrtvá,“ líčí složité emoce toho dne.

| Video: Youtube

Dodává, že o početí dítěte snažili celé roky a ve chvíli, kdy Irina zjistila, že dítě nedýchá, prosila prý všechny kolem sebe, aby ji také zabili. „Když jsme dítě vyndali, nevykazovalo žádné známky života,“ uvádí anestezioložka Oksana Kyrsanová, která pomáhala Irině s porodem. „Když jsem vzhlédla, viděla jsem, jak všem kolegům po tvářích tečou slzy,“ doplňuje.

Na chvíle po porodu nevzpomíná ráda. „Je to ta nejhrůznější věc, jakou jsem kdy v životě viděla. Balit mladou ženu do černého pytle společně s jejím novorozenětem, které jsme položili přes její prsa,“ vykresluje otřesné chvíle, kdy museli pacientku nachystat na odvoz pryč.

Oba své milované Ivan pohřbil na hřbitově v Mariupolu. Rodiče Iriny ovšem nesouhlasili. „Chtěli ji mít blíže, takže ji i dítě znovu pohřbili nedaleko jejich vesnice,“ povídá. Na Ukrajině vdovec zůstal až do září, kdy dostal biometrickou kartu pro cizince do Británie.

Život ve svém novém domově popisuje v pozitivním světle. „Život je tu dobrý, normální. Lidé jsou opravdu laskaví a pomáhají, jak můžou. Myslím si, že mám opravdové štěstí, že jsem skončil tady,“ poznamenává.

Plány do budoucna má jasné. Chce si najít práci a jednou se chce posunout dál a znovu žít. Ať už se to momentálně zdá jakkoliv nemožné. Zatím mu přijde nepředstavitelné, že by měl mít jakoukoliv budoucnost bez Iriny. „V tuto chvíli si dělám jen malé naděje a stále jsem se nesžil s myšlenkou, že jsem vlastně sám,“ dodává poraženě.

Vzkaz Vladimiru Putinovi

Na otázku, jaký vzkaz by poslal ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, odpověděl Ivan jednoduše. „Řekl bych mu ‚za co?“. „Celé naše životy jsme si mysleli, že Rusové jsou naši bratři. Putin nás prostě napadl, zabil nás, zabil naše příbuzné, přátelé a milované. A pro co? Proč?“ bezradně krčí rameny.

Ruská propaganda březnový útok na porodnici popřela, informuje stanice ITV News. Podle ní se nejednalo o ruský útok a zranění i oběti byli najatí herci, kteří si zahráli na zdrcené matky a starostlivé záchranáře.

Ukrajinský generální štáb uvádí, že od začátku války během bojů o Mariupol zemřelo minimálně 25 tisíc lidí. Z nich podle odhadů 5000 až 7000 zahynulo pod sutinami vlastních domovů, když Rusové město bombardovali. Před začátkem konfliktu mělo město 500 tisíc obyvatel. Pro žádného z přeživších už není nic tak, jako dřív a Ivan jen jeden z mnoha, kteří truchlí pro své nejbližší.