Smutný osud nejstarší dcery Marie Terezie: Poslední pomazání přijala již v mládí

I když Marie Terezie přivedla na svět šestnáct dětí, kromě synů Josefa II. a Leopolda II., kteří po ní převzali vládu nad monarchií, a dcery Marie Antoinetty, jejíž život ukončila gilotina za Velké francouzské revoluce, stojí osudy těch ostatních stranou zájmu. Přesto by mnohé vydaly na romány, někdy dobrodružné, někdy romantické, jindy tragické.

Deník přináší příběhy dětí slavné habsburské panovnice.

Tajemství dopisů Marie Antoinetty odhaleno. Vědci ví, jaká slova cenzor zničil

Podobně jako řadu jejích sourozenců, smutný osud potkal i nejstarší dceru panovnice Marii Annu. Ta se sice Marii Terezii a Františkovi Štěpánovi Lotrinskému narodila jako druhé dítě v pořadí, její dříve narozená sestra ale zemřela ještě jako malé dítě.

V devatenácti nad hrobem

Smrt sestry byl pro život Marie Anny paradoxně pozitivní. „Jako nejstarší z dětí měla zvláštní postavení a velmi se sblížila se svým otcem. Na jeho popud se již v raném věku zabývala mineraologií a numismatikou. Chtěla, a také dostala, více „mužské“ výchovy. To jí vyneslo předzdívku učená arcivévodkyně,“ nastiňuje web Deutsche Biografie.

Marie Anna sice příliš nevynikala v jazycích, v přírodních vědách ale byla takzvaně doma. Marie Anna, které se v rodinném kruhu říkalo Marianna, měla ovšem nejen bystrou mysl, ale také křehké zdraví. V devatenácti pak prodělala těžký zápal plic. Nemoc byla tak vážná, že se mladá žena dokonce připravovala na smrt a přijala poslední pomazání.

Svaž, muč, zabij. Vrah Rader si dal zvláštní přezdívku, policistům se vysmíval

Nakonec sice vše ustála, jenže následné zdravotní komplikace způsobily, že jí na zádech vznikl hrb. Naděje na sňatek se rozplynula. I nadále křehká a k častým nemocem náchylná Marie Anna se tak ještě horlivěji pustila do studia oborů, které tak milovala.

Osud jí nepřál ani nadále. V roce 1765 náhle zemřel její milovaný otec, který pro ni byl nejbližším člověkem. „Se svým otcem souznila Marie Anna nejen zájmy, ale byla mu velmi blízká také svou povahou," zmiňuje server Habsburger. Marie Terezie zesnulého otce v srdci své dcery nikdy nedokázala nahradit, Marie Anna totiž nikdy nebyla její oblíbenou dcerou.

Po otcově odchodu se tak ještě více stáhla do ústraní. Vyhledávala samotu a vedla asketický život.

Do Prahy nejedu

Poté se tedy soustředila zejména na systematickou vědeckou činnost v oborech mineralogie, numismatika, fyzika, chemie či botanika. Pro ženu dané doby šlo opravdu o neobvyklou zálibu, ovšem díky tomu, že na vdavky se v případě zohavené arcivévodkyně mohlo zapomenout, nikdo se nad způsobem jejího života nepohoršoval.

Aby matka dala jejímu životu smysl, v roce 1766 Marii Annu jmenovala představenou Ústavu šlechtičen na pražských Hradčanech. Díky svému novému postavení získala Marianna vysoký příjem, kterým financovala své nákladné numismatické a další sbírky. „V Praze ale pobývala jen velmi zřídka," připomíná server Deutsche Biographie.

Krvavá neděle na jachtě: Masakr přežilo jen děvčátko. Na záchranu čekalo tři dny

Svou nechuť jezdit do města vysvětlovala Marie Anna právě svým křehkým zdravím, popravdě však nejraději trávila čas v rakouském Klagenfurtu, a to i přesto, že se to příliš nelíbilo ani Marii Terezii, ani Josefovi II.

I když její jméno na rozdíl od některých jiných sourozenců trochu upadlo v zapomnění, Marie Anna byla velkou posilou pro vědce i umělce své doby. „Jako uznání její umělecké činnosti (věnovala se mědirytinám) se v roce 1767 stala členkou nově založené vídeňské mědirytecké akademie a o několik let později členkou Akademie umění ve Florencii. Byla v kontaktu s nejslavnějšími mineralogy své doby a dostala se do kontaktu se zednářskou lóží, ve které působil i její otec a aktivně v kontaktu se zednáři pokračovala," zmiňuje server Deutsche Biographie.

Marie Anna byla dokonce autorkou odborného textu o pamětních mincích z dob vlády své matky. Vědeckou činnost štědře dotovala z příjmu, který dostávala jako představená pražského Ústavu šlechtičen.

Churavá arcivévodkyně

Když zemřela Marie Terezie, Marie Anna konečně natrvalo přesídlila do milovaného Klagenfurtu, kde vedla skromný život. Před přestěhováním rozprodala své vzácné sbírky, nadále však zůstala v kontaktu se zednáři. A výrazně se věnovala dobročinnosti, za což si v Klagenfurtu vysloužla obdiv a přízeň lidí.

Nejbrutálnější vražda Jacka Rozparovače. Znetvořenou ženu poznali jen díky očím

Stále více však arcivévodkyni trápily zdravotní problémy - měla nadváhu, problémy s pokřivenou páteří se stále zhoršovaly, až skončila na vozíku. Ve věku jednapadesáti let se její stav zhoršil natolik, že již podruhé v životě přijala poslední pomazání. Na rozdíl od situace z jejích devatenácti let však tentokrát už boj se smrtí nevyhrála.