Ostatně zahraniční zkušenosti mluví za vše. Jak ukazují některé studie, jen asi polovina firem zůstane po převodu na druhou generaci v majetku původní rodiny. Po převodu na třetí generaci jen asi pětina. „Ve většině případů to nedopadá dobře,“ uvedl jednatel kladenské rodinné firmy Beznoska Petr Milata.

Ví, o čem mluví. Firmu na výrobu implantátů, nástrojů a operačních pomůcek pro potřeby ortopedie a traumatologie založil jeho dědeček na začátku 90. let. „Děda nástupnictví neřešil, ale rodina se naštěstí nehádala, takže podnik zůstal v rodině dědictvím,“ přiblížil Milata.

Pro skloubení péče o malé děti a práce neexistují v Česku dobré podmínky
České ženy s rodičovstvím váhají. Pomoci by mohly kratší úvazky

Předání firmy na třetí generaci už proběhlo s určitými problémy. „Dvě nástupnické rodiny neměly na další fungování podniku stejný pohled. Pět lidí mělo svoji ideu, ale neřekli si o tom. Cesta k předání trvala několik let,“ vysvětlil Milata, který rodinný podnik vede s bratrem.

V Česku přitom s mezigeneračním předáváním majetku nejsou téměř žádné zkušenosti. Podle Naděždy Petrů z Vysoké školy finanční a správní proto většina českých rodinných firem čelí velkým výzvám. „Rodinní příslušníci podnikajících rodin čelí nepříznivým vlivům podnikatelského prostředí,“ doplnila.

Podnik je třeba předat včas

Kvůli snadnějšímu předávání rodinných firem na další generaci je podle Milaty nutné o nástupnictví mluvit dlouho dopředu. „Nelze někomu, komu už je 30 let a buduje si vlastní kariéru, říct, aby se vrátil do firmy,“ řekl Milata, který je zároveň člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků. „Je potřeba, aby případný budoucí nástupník fungoval ve firmě na brigádě třeba už od patnácti let, aby tu firmu poznal. Zase k tomu ale nesmí získat odpor,“ nastínil.

Mezi oblíbené letní brigády patří práce v pohostinství - žádaní jsou barmani, číšníci i servírky.
Hlad po zaměstnancích je po covidu obrovský. Brigádníci si v létě mohou vybírat

Podobně to vidí i předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Mezi sedláky ke generační výměně na gruntech dochází již řadu let. „Musí se to předat včas. Když je někomu 85, tak nemůže po svých dětech, kterým je v té době třeba 60, chtít, aby to vedly. Potomky je potřeba k tomu vést a ideálně jim po částech podnik předávat mezi jejich 20. a 30. rokem. Tak se zjistí, jestli na to vůbec mají,“ míní Šebek, který sám hospodaří na Litoměřicku.

Sedláci se generační výměnou intenzivně zabývají a Asociace soukromých zemědělců má zkušenosti a metody, jak s předáním podniku pomoci. „Za posledních dvacet let se podařilo úspěšně předat na další generaci asi 80 procent farem,“ upřesnil šéf malých zemědělců.

Je ale podle něj vhodný čas začít se bavit o zákoně o rodinných farmách. Na jeho základě by měli sedláci určité povinnosti například vůči lokalitě, v níž hospodaří, životnímu prostředí nebo v sociální oblasti. Na druhou stranu by se jim mohly zjednodušit daně.

„Nechceme navyšovat dotace, ale naopak se jich chceme zbavovat. Farmáři pouze potřebují specifický přístup,“ řekl Šebek.

Psychologové často skloňují termín „syndrom zelené vdovy“, kterým označují deprese a vyhoření u žen v domácnosti, ilustrační snímek
Žen v domácnosti v Česku přibývá. Šťastné nejsou, často ale nemají na výběr

Před třemi roky také vláda schválila definici rodinného podniku. Ta umožňuje zavést určité podpory nebo daňové zvýhodnění pro tento typ podniků. „V současné době již máme zaregistrováno tisíc rodinných firem v oficiální databázi rodinných podniků,“ dodal ředitel odboru podnikatelského prostředí ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Vinkler.