Předseda Asociace ředitelů ZŠ: Do škol by se měly vrátit všechny děti

Komplikuje to vyučování?
Příliš ne, ale zdržuje to, v případě antigenních testů musíme obětovat první hodinu v pondělí a ve čtvrtek. Je to organizační i administrativní zátěž.

Co musíte vykazovat?
Existuje velmi jednoduchá aplikace, kam se zapisuje počet provedených testů a jejich výsledek. To problém není, ale než se to udělá, musíme data sebrat, zjistit, kolik žáků ten den přišlo do školy, kolik se otestovalo, kdo byl pozitivní a tak dále. Permanentně se to musí hlídat.

Od pondělí se otevře 2. stupeň ZŠ v sedmi krajích, schválila vláda

Kolik jste u vás ve škole zachytili pozitivních případů?
Zrovna v pondělí jsme měli jedno pozitivní dítě. Celá třída musela v úterý do karantény, protože my testujeme PCR testy. Tato metoda je podle nás spolehlivější a kvůli nevyčerpání příspěvku zřizovatele na sportování dětí jsme peníze mohli využít právě tímto způsobem. Vystačí to na několik týdnů.

Mělo by se podle vás na testování PCR testy přejít plošně?
Tento hlas se šíří napříč školami. Nevýhodou je, že výsledky se dozvíte až večer, takže během dne se ještě děti mohou vzájemně nakazit. Do karantény pak musí celá třída. Nemyslím si ale, že antigenní testy jsou na nic, protože záchyt je nízký.

Jde zhruba o jedno pozitivní dítě na 1500 otestovaných.
Otázka ale je, zda to není proto, že covid-19 děti zasahuje opravdu málo. Ale i kdyby byla citlivost antigenních testů méně než padesát procent, podle epidemiologů se přesně o tolik procent sníží riziko šíření nákazy. A to není málo. PCR testy, které stačí dělat jednou týdně, jsou ovšem určitě lepší. Ministr zdravotnictví naznačil, že by se jimi mělo testovat od června, takže to je dobrá zpráva.

Teď půjde spíše o to, aby byly od pondělí k dispozici jakékoliv testy, když Správa státních hmotných rezerv zrušila tendr na 5,6 milionu sad.
Stalo se to proto, že žádná z nabídek nevyhovovala nastaveným kritériím. Musíme se tedy ptát, zda byla zvolena správně. Pro školy je to komplikace, ale nabídek je hodně, takže i kdyby nám testy nedodal stát, seženeme si je. V každém případě by je muselo proplácet ministerstvo. Bylo by to ale hodně náročné, proto doufám, že nám testy centrálně dodají. Dobrovolné testování metodou PCR je něco úplně jiného. U toho víte, že když vám dojdou peníze, je tu státní rezerva.

Do škol se opět vrátila rotační výuka. Učitelé a děti si ji vyzkoušeli už na podzim, jak ji zvládají teď?
Hovořil jsem o tom s kolegy řediteli, a ze tří věcí, které nás teď trápí, tedy roušky, testování a rotace, jsou největším problémem roušky a nejmenším rotace. Z mého pohledu to děti nezatěžuje vůbec, protože týden je dost dlouhá doba, aby neměly problém s přecvaknutím na jiný režim. Učitelé musejí víc plánovat. Nejhorší je to asi pro rodiče, zvláště pro ty, kteří mají děti v různých ročnících. Ošetřování člena rodiny si ale mohou brát ob týden, takže vlastně mohou zůstat doma i s dětmi, které nemají prezenční vyučování ve stejný týden. Chápu ovšem, že v zaměstnání s tím mohou mít potíže.

Radní z Prahy 9 podávají žalobu na stát, protože podle nich by se do škol měly vrátit všechny děti, sice s rouškami a testováním, ale bez rotace. Jak se na to díváte?
Rotace není základní problém, ale část dětí, které stále zůstávají doma, ano. V tomto smyslu tedy s radními z Prahy 9 souhlasím. Je legitimní se ozvat. Pochopitelně to říkám jako učitel, nikoliv epidemiolog. Nařízení odborníků respektuji, byť některá se mi nelíbí. Nechápu například, proč se mají vrátit malé děti do školek dříve než středoškoláci. Možná je to kvůli mobilitě, neboť gymnazisté často jezdí do školy hromadnou dopravou. Z pedagogického hlediska v tom ale nevidím smysl.

Spousta odborníků říká, že zatímco roční výpadek ve službách či maloobchodě katastrofa není, tak ve vzdělávání ano. Nejenom kvůli znalostem, ale i z hlediska chybějících sociálních kontaktů a psychické pohody. Podle školní inspekce se deset tisíc žáků do vzdělávání vůbec nezapojilo. Je to malér?
Deset tisíc dětí z půldruhého milionu je relativně malá část. A navíc hodně žáků z této skupiny se do vyučování nezapojovalo ani v necovidové době. Nejde o děti, které by se hrozně toužily vzdělávat, ale kvůli šíleným překážkám nemohou. Kdo se učit chce, může tak činit i během distanční výuky. Je ale zřejmé, že z toho nemůžeme vinit děti stojící mimo, jen se snažím problém pojmenovat.

Chcete říct, že jde většinou o děti z nepodnětného prostředí, kde rodičům na vzdělávání nezáleží a se školou vůbec nejsou v kontaktu?
Přesně tak.

PŘEHLEDNĚ: Vláda schválila velké rozvolnění. Co se změní od příštího týdne

Kromě toho ale existují studie, podle nichž covidové období zanechalo výrazné stopy v psychice dětí, které měly sklony k sebepoškozování i sebevražedným pokusům, především kvůli domácímu násilí.
To mohu potvrdit, bohužel podobnou zkušenost máme i na naší škole, kde se jedna dívka dvakrát pokusila o sebevraždu, naštěstí neúspěšně. Co se týká vědomostí, jsou naši žáci na relativně velmi dobré úrovni, ale psychicky jsou na tom hůř. Necítí se dobře, i když se tím moc nechlubí. Týká se to zhruba pětiny dětí. Ty potřebují hlavně pochopení ze strany škol. Pokud to nebude stačit, tak i odbornou psychologickou pomoc. Někdy to nespraví ani sebelepší učitel, protože jde hlavně o obnažení problémů v rodinách, které se za normální situace neprojevily tak jako teď při zavření škol. Děti byly doma a neměly před nimi kam uniknout.

Platí-li, že pětina dětí má nějaký psychický problém, je to celorepublikově obrovské číslo. Na doučování má jít na podzim 350 milionů korun, na letní kempy 100. Mělo by se v tomto ohledu pamatovat i na psychickou stránku věci?
Určitě. Mohu vám slíbit, že se budu snažit, aby se na to pamatovalo.

To už mluvíte jako člověk, který v pondělí začíná pracovat částečně a od července naplno na ministerstvu školství?
Ano. Vycházet budu z praxe na naší škole, kde jsme s metodičkou prevence naplánovali na září stmelovací kurz pro všechny děti ze čtvrtých až osmých ročníků. Budeme to financovat z peněz na prevenci, ale bylo by samozřejmě lepší, kdyby na to byly dotace od státu.

Do školství by z evropských peněz v rámci plánu obnovy mělo přitéct osmnáct miliard korun. Kolik z nich by se podle vás mělo použít na tak často zmiňované zahlazení nerovností ve vzdělávání dětí z různých socioekonomických skupin?
Na ten problém je kvůli covidu určitě víc vidět než za normálních časů. Nůžky se ještě více rozevřely. Není to ale jednoduchá věc, nejde o chleba, k jehož rozkrojení potřebujete jen ostrý nůž. Je to mezioborová záležitost, protože my musíme změnit myšlení a cítění lidí, jichž se to týká. Obrazně řečeno nestačí dát domorodcům udici do ruky, ale musíte je naučit ryby lovit. Dokud rodiče nebudou považovat vzdělání za důležité, žádné peníze na počítače to nespraví. Musíme zvolit šikovné postupy a motivační nástroje, díky nimž by se to dalo řešit.

Dalším klasickým problémem je zahuštěné učivo, které by se cestou redukce rámcových vzdělávacích programů mělo provzdušnit. Při výuce na dálku se to opět stalo tématem číslo jedna. Povede se to tentokrát, když podle vás kantoři většinou přestali učit hlavně to, co sami nemají rádi, třeba technické kreslení?
Teď proběhla malá revize rámcově vzdělávacího programu, kdy se přidávaly hodiny informatiky na úkor některých jiných předmětů. Toho obsahu se ale škrtalo velice málo.

Například Newtonovy zákony, což fyzikáři nesli velmi nelibě.
Na ty opravdu asi dojít nemělo, ale jinak byla obrovská bouře u každé minimalistické redukce z celkem asi stovky zásahů, které Národní pedagogický institut udělal. Všichni učitelé se ozvali s kritikou, že jim sahají na jejich poklad. Jsou pro škrtání, ale u kolegů. Redukce obsahu je tedy obrovský problém, protože odborníci se těžko dohodnou na tom, kde by se mělo ubrat. Musí se na to jít systematicky.

To znamená co?
Byl jsem členem skupiny, která se k redukci vyjadřovala, a mám jeden nápad. Redukci obsahu učiva v matematice by neměli provádět matematikáři, ale učitelé jiných předmětů. Totéž platí o českém jazyku, fyzice či chemii. Představuji si, že nové kurikulum (obsah a cíl vzdělávání, pozn. red.) by měli psát odborníci, kteří mají přesah, ale vyjádřit by se k tomu měla oponentní skupina složená z učitelů jiných předmětů. Z jejich vzájemné výměny názorů by pak měla vzniknout definitivní redukce obsahu. Mluvit by do toho podle mě měli lidé, kteří mají pedagogické vzdělání, ale nemilují ten daný předmět natolik, že by se nebyli schopni vzdát některé látky. Vždycky budou lidé, kteří to nebudou akceptovat, ale to neznamená, že se to nepovede.

Správa rezerv znovu vypsala tendr na testy do škol. Jasno bude po jednání vlády

Nebudou se ale v praxi všichni matematikáři, češtináři či fyzikáři vracet ke svým milovaným pasážím, byť v kurikulu už nebudou?
Nikdo ani dnes nebrání škole učit víc, než je v rámcovém vzdělávacím programu. Důležité je, že učivo se bude i na základě Strategie vzdělávací politiky 2030+ dělit na jádrové a rozšiřující. Jádrové učivo se podle mě redukovat musí a jste první, komu říkám, že by se to mohlo udělat v součinnosti oborových expertů a učitelů jiných předmětů.

Vy jste vůbec průkopníkem neotřelých řešení. Na konferenci na půdě Univerzity Karlovy jste například uvedl, že nejlepší přijímací zkoušky na střední školu by byly žádné zkoušky. Jak jste to myslel?
To byl spíš bonmot, má ale racionální základ. Myslel jsem tím to, že ideální by bylo vytvořit systém, který by byl prostupný jiným způsobem než pomocí jednotných testů z matematiky a českého jazyka. Děti by prostě odešly na své favorizované střední školy, a kdyby po roce zjistily, že jim nevyhovují, přestoupily by jinam. Znamenalo by to ovšem změnu celého vzdělávacího systému včetně hodnocení, což je hudba velmi vzdálené budoucnosti.

Teď by šlo ale udělat aspoň malý, byť důležitý krok. Nelíbí se mi totiž, že povinnými zkouškami jsou čeština a matematika nadřazovány nad ostatní předměty. V testech jsou navíc specifické úlohy, kvůli nimž děti chodí na placené kurzy, kde se drtí právě odpovědi na známá zadání. Je to jako jedna či dvě disciplíny vrcholového sportu, jejichž výsledky vám neřeknou, jak je na tom národ s fyzickou kondicí. Proto bych do přijímaček zařadil to, čemu se dříve říkalo všeobecný rozhled, dnes je to test studijních předpokladů. To by se bez problémů mohlo zavést klidně od příštího roku.

Tak daleko nemusíme naštěstí přemýšlet o hitu letošního jara, který se neustále vrací, a to jsou úřední maturity. Ministra školství Roberta Plagu stál odpor k nim málem křeslo, teď čelí protizákonnému usnesení sněmovny, že je má umožnit vnitřním předpisem svého úřadu. Na čí straně jste?
Jsem ředitel základní školy, tady jde primárně o záležitost škol středních, takže by se k ní měli vyjádřit kolegové z asociace gymnázií nebo unie středních odborných škol.

Ti se shodují s ministrem Plagou a maturitu bez zkoušky odmítají.
Můj názor je, že když středoškolákům nabídnete maturitu zadarmo, tak devět z deseti bude pro. Problém je, že se z toho stalo politikum místo toho, aby se o tom vedla odborná diskuse. Někteří politici vycítili, že na tom můžou získat body. Bohužel to rozkývalo židli pod ministrem školství Plagou, a i když tuto krizi ustál, kýve se pod ním dál. Podle mě je to škoda, protože přes různé výhrady k jeho působení jsem přesvědčen, že pan Plaga je dobrý ministr školství. Doba je velmi složitá, takže bych chtěl vidět jiného politika, který by to dělal lépe.

Jako dlouholetý pedagog tedy soudíte, že maturantům by se mělo nabídnout hodně úlev, ale nedávat jim zkoušku dospělosti úplně zadarmo?
Studentům je potřeba vyjít vstříc, nabídnout jim dodatečné i náhradní termíny, zvýhodnit ty, kteří pomáhali v nemocnicích a sociálních službách, ale zadarmo bych jim to razítko nedával. V základním školství se bavíme především o pomoci dětem, protože stát musí tento stupeň vzdělání zajistit pro všechny, střední škola je výběrová záležitost a každému posluchači by mělo záležet na tom, kolik se toho naučí a s jakým výsledkem.

Letní tábory zřejmě budou. Děti by ovšem měly mít před odjezdem test

Pokud někteří studenti výuku vypustili tak, že by nezvládli maturitu ani se všemi přijatými úlevami, tak by nebylo správné dávat jim ji zadarmo. Vzpomínám si na rok 1989, kdy středoškoláci stávkovali a pomáhali dělat revoluci, ale na jaře roku 1990 nikoho ani nenapadlo, že by kvůli tomu měli dostat úřední maturitu.

Škola nejsou jen znalosti, testy a zkoušení, ale také formování osobností mladých lidí. Deník tento týden udělal velkou anketu mezi řediteli základních a středních škol, v níž se zeptal, zda je prezident Miloš Zeman po všech svých výrocích a činech pro děti a studenty vzorem a měl-li by jeho portrét viset v učebnách. Jaký je váš pohled?
V naší škole jeho podobizna nevisí a nevisela nikdy. Pokud by ale visela, sundal bych ji už dávno. Důvodů, proč bych to udělal, bylo už před jeho nedělním vystoupením víc.