Kliknutím zvětšíteV roce 2015 Evropský výbor pro sociální práva shledal, že česká právní úprava a praxe není v souladu s Evropskou sociální chartou, pokud jde o trestání dětí.
„Tělesné tresty zažívá každé třetí až čtvrté dítě v Česku. Předávají se jako štafeta z generace na generaci. Ti, kdo byli od rodičů biti, většinou rovněž bijí. Přitom dnes již díky výzkumům víme, že tělesné tresty nefungují a neprospívají duševnímu zdraví dětí,“ upozornila právnička z ministerstva spravedlnosti Eva Petrová.
Český občanský zákoník hovoří o použití výchovných prostředků, které jsou přiměřené okolnostem. „V evropské legislativě jsou ovšem nepřípustné jakékoliv tělesné tresty bez ohledu na intenzitu,“ upozornila Petrová.
Česká legislativa by se podle ní měla co nejdříve změnit. Ruku v ruce s tím by měla začít také osvěta mezi českými rodiči. „Nechceme trestat rodiče, spíše je motivovat k pozitivnímu rodičovství. Na týrání dětí myslí trestněprávní zákoník. Šlo by pouze o hodnotové gesto v občanském zákoníku: Děti se nebijí,“ prohlásila na červnové konferenci Fórum rodinné politiky Petrová.
Ke konci roku 2021 celkem třiašedesát států světa zcela vyhovělo mezinárodním závazkům a přijalo právní úpravu nepřipouštějící tělesné trestání ve všech prostředích včetně domova. V Evropské unii patří Česko spolu se Slovenskem a Belgií k posledním zemím, které jasně nedeklarovaly nepřípustnost tělesných trestů.
Oblíbené tělesné tresty
Tělesné tresty jsou u Čechů stále v oblibě. V roce 2018 si Liga otevřených mužů nechala udělat výzkum, podle nějž třiašedesát procent dotázaných používá fyzické tresty dětí. Pravidelně ve dvou procentech, občas v devatenácti a výjimečně ve dvaačtyřiceti. Hned třiačtyřicet procent českých rodičů si myslí, že facka nebo plácnutí přes zadek ani není fyzický trest.
„Samozřejmě jde o fyzický trest, navíc plácnutí přes zadek je i útok na citlivá místa,“ upozornil přitom Lukáš Talpa, jenž v Lize pracuje jako koordinátor projektu Výchova bez násilí.
Kvůli omezení tělesných trestů přišlo ministerstvo zdravotnictví s Programem pozitivního rodičovství, který má změnit rodinné prostředí. „Pro dítě a jeho vývoj je mnohem důležitější, jak se rodič chová, než to, jestli žije ve stanu, nebo na Manhattanu,“ prohlásila manažerka programu Mirka Palkosková.
Budování pozitivního vztahu
S podobným programem pozitivního rodičovství má už čtyři roky dobré zkušenosti nezisková organizace Schola Empirica. Program se odehrává v rodičovských skupinách na dvanácti sezeních.
„Rodiče se naučili s dětmi trávit společný čas a zjistili, že to je základ pozitivního vztahu. Budování takového vztahu předchází konfliktům a tělesné tresty pak už ani nejsou potřeba. Nepotřebují disciplínu, ale spíše si s dětmi povídat,“ vysvětlila ředitelka organizace Egle Havrdová.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
