Žena za to již jednou dostala 17 let, ale Nejvyšší soud vrátil případ zpět do Plzně a žena byla v roce 2019 propuštěna z vězení. K vynesení nového rozsudku potřebuje senát v čele se soudcem Tomášem Boučkem posudek z oboru zdravotnictví, na ten ale čekal od ledna 2020. Až nyní ho má k dispozici, a tak mohlo být líčení konečně nařízeno. Čtyři a půl roku po smrti dítěte tak možná padne i definitivní verdikt.
Podle obžaloby cizinka 23. července 2017 v koupelně bytu v Plzni, kde tehdy žila, porodila bez asistence lékaře živé dítě mužského pohlaví, zralé, donošené, života plně schopné. „Následně přesně nezjištěným způsobem působila vysloveně hrubým zevním násilím proti hlavičce novorozence v úmyslu jej usmrtit, poté jej zabalila do povlečení a dala do připraveného igelitového pytle v úmyslu pytel s novorozencem posléze vyhodit do kontejneru poblíž domu, kde bydlela, avšak v koupelně ji vyrušila její matka,“ popsala v obžalobě státní zástupkyně Věra Brázdová. Jana F. matce řekla, aby novorozence, který ještě jevil známky života, převezla do babyboxu. Žena tak učinila, dítě ale druhý den v nemocnici na následky vážných zranění zemřelo.
Jana F. od samého počátku trestního stíhání popírala, že by chtěla syna usmrtit. Přiznala, že tajila těhotenství i že si dítě nepřála, neboť již jedno má, ale zabít ho prý nechtěla. Měla údajně v úmyslu se ho zbavit tím, že ho předá jiné ženě, dá ho k adopci či do babyboxu.
Krajský soud v Plzni ji ale v dubnu 2018 odsoudil k 17 letům vězení a Vrchní soud v Praze následně verdikt potvrdil. Žena si však podala dovolání k Nejvyššímu soudu a ten vrátil případ zpět do Plzně. Důkazy podle něj zcela jednoznačně nesvědčí o tom, že Jana F. dítě zavraždila. „Není vyloučen závěr, že obviněná se mohla nacházet ve stavu, v němž její vůle jednat v zájmu dítěte byla výrazně oslabena,“ upozornil NS. V tomto případě by ale byla změněna právní kvalifikace skutku Jany F., a ta by se tak dočkala nižšího trestu.
Žena byla zároveň v lednu 2019 propuštěna z vězení. Po návratu případu do Plzně se konala tři líčení, během nichž vypovídala mimo jiné matka obžalované. „Vůbec jsem nevěděla, že je těhotná. Byla jsem v šoku. Bránila mi ve vstupu do koupelny. Když se mi tam podařilo dostat, byla od krve. Pak jsem slyšela pípnutí. Ukázala mi dítě a odešla. Byla chladná, vůbec ji to nezajímalo. Dítě leželo pod umyvadlem na povlečení, kde předtím spal pes. Zabalila jsem ho do županu a odvezla do babyboxu,“ plakala u soudu maminka Jany F.
Senát v lednu 2020 rozhodl, že před vynesením rozsudku musí být vypracován ústavní revizní posudek z oboru zdravotnictví, který by měl definitivně zodpovědět otázky ohledně způsobu zranění novorozence i otázky, v jakém psychickém stavu byla obžalovaná ihned po porodu. Na další líčení se ale muselo čekat plných 26 měsíců, konat se bude až letos v březnu. „Důvodem zdržení bylo zpracování ústavního znaleckého posudku, když dva znalecké ústavy, kterým byl posudek zadán, postupně ukončily znaleckou činnost. Třetí ústav pak zpracoval posudek ve lhůtě jednoho roku, což je aktuálně běžná lhůta u znaleckých ústavů,“ popsal peripetie soudce Bouček.
S dlouhým čekáním na posudky se potýkají soudy v celé republice. Vlekoucí se soudní řízení v některých případech nahrává obžalovaným, neboť i díky tomu, že od spáchání trestného činu uplynula delší doba, dostanou mírnější trest. Zda tomu tak může být i v tomto případě, ale nechtěl předseda senátu spekulovat. „Na rozhodnutí o případném trestu má vliv celá řada okolností. Za situace, kdy dosud nebylo rozhodnuto ani o vině, byla by tato odpověď pouhou spekulací,“ vysvětlil Bouček.