Klatovsko je ráj na zemi, kde vám nehrozí, že vás přepadnou nebo znásilní. Že jsem se zbláznil? Ale kdepak, to si nemyslím já, k takovému závěru dojde každý, kdo si přečte oficiální zprávy o kriminalitě v regionu vydávané klatovskou policejní mluvčí Danou Ladmanovou. V denních svodkách se pravidelně objevují jen zprávy typu, že neznámý pachatel odcizil v blíže neurčené obci kdesi na Klatovsku, Sušicku či Horažďovicku věci za několik tisíc, či že policisté přistihli opilce za volantem. Podnapilí motoristé jsou sice policií pravidelně mediálně pranýřováni (byť velmi opatrně), ale i tady se najdou výjimky. Když je kontrolován opilý podnikatel v hummeru, který navíc mužům zákona nabídne desítky tisíc korun za mlčení, jako zázrakem tato informace v oficiálním policejním zpravodajství chybí.

Tam se neobjeví ani zpráva, že policie šetří přepadení mladíka, kterého měla zmlátit a okrást na nádraží trojice násilníků. Když se policejní mluvčí zeptám, proč veřejnost nebyla informována a varována, neboť případ se může opakovat, odpověď je jasná: „Ve věci figurují mladiství, a tak nelze nic sdělit.“ Jinými slovy, když se najde šílenec, který každý den zkope na ulici jedno dítě, bude policie namísto varování mlčet a doufat, že ho dopadne dříve, než někoho zabije. Jde přece o děti a mladistvé. Ostatně tento přístup už klatovská policie jasně v minulosti několikrát prezentovala, například když se šířily drogy přímo ve škole na Sušicku, nebo když v Klatovech jezdila podezřelá dodávka, jejíž zřejmě pedofilní osádka lákala malé školáky, aby si nastoupili. Rodiče dětí tehdy před hrozícím nebezpečím varovali třídní učitelé a také Deník, který se o záležitosti dozvěděl od jednoho ze svých čtenářů, policie mlčela.

A to nemluvím o extrémně nebezpečné kriminalitě typu pohlavní zneužívání, nebezpečné pronásledování, znásilnění a podobně, ta zůstává uzavřena pod policejní pokličkou téměř ve všech případech a veřejnost může žít v přesvědčení, bohužel velmi chybném, že tyto zločiny jsou něco, co se tu neděje a nijak je to nemůže ohrozit. Jak tragický omyl to může být, ukazují i líčení u klatovského soudu, která Deník pravidelně navštěvuje a kde už policie naštěstí nemůže dosáhnout utajení případu. Jen bych tady podotkl, že i když o všech takovýchto smutných záležitostech píšeme, samozřejmostí je ochrana identity oběti. Ale zpět k tomu hlavnímu. Nevím jak vy, ale já chci ze svých daní platit policii, která se drží hesla „Pomáhat a chránit“ a nikoli „Mlčet a utajit“.