Kliknutím zvětšíteVictoria je zdánlivě obyčejná žena. Takových, jako je ona, byste v každém městě našli stovky, ne-li tisíce. A tuctový je i její životní příběh. Tedy až na jednu nepatrnou maličkost…
Victoria si začala se ženatým mužem. O této okolnosti jejich vztahu věděla od samého začátku, po čase však nabyla sílícího přesvědčení, že není jeho jedinou milenkou. Až nakonec – ačkoli neměla jediný konkrétní důkaz – nepochybovala. „Mám vynikající paměť a on zkrátka nebyl dobrým lhářem. Vlastně nechápu, jak je možné, že si těch nevěr jeho manželka nikdy nevšimla,“ svěřuje se zpravodajskému serveru BBC.
Jak sama přiznala, dlouho přemýšlela nad způsobem, jak prolhaného milence vytrestat. A nakonec na něj přišla. Chovala se jako by nic a poslala jeho manželce sérii nahých fotek jejího manžela. Ve své pomstě přitom zašla ještě dál. Když k ní totiž zdrcený muž přišel, utěšovala jej. Po několika měsících se jí ale tato ‚hra na kočku a myš‘ omrzela a vztah ukončila. Jak jinak než další fotkou, kterou zaslala milencově manželce – tentokrát na ní ale byla i ona sama.
„Když jsem se někomu svěřila, zpravidla nechápal, jak jsem to mohla té ženě udělat. ‚Co ti kdy provedla, aby si tohle zasloužila? Ublížila ti snad nějak?‘ ptal se mě. A já si pomyslela: Inu, život není spravedlivý,“ vzpomíná Victoria a po kratší odmlce doplní: „Řekla bych, že právě tento příběh je dobrým příkladem jedné z typických vlastností psychopatek. Bezcitnosti.“
I když „psychopatie“ není oficiální diagnózou duševního zdraví, používá se k popisu souboru charakteristik a chování, kdy jedinec projevuje neobvykle nízkou úroveň empatie a zpravidla nemívá ani výčitky svědomí. „Co je to psychopatie? Na její definici se přední světoví odborníci nedokáží shodnout. Odpověď se totiž bude lišit podle toho, zda mluvíte s psychologem, nebo kriminalistou,“ vysvětluje psycholožka a neurovědkyně Abigail Marshová, která působí na Georgetownské univerzitě v americkém Washingtonu.
Část vědců má totiž podle Marshové tendenci klasifikovat lidi jako psychopaty pouze tehdy, když se u nich projevuje násilné chování.
Odborníci se shodují, že psychopatické rysy vykazují jeden až dva lidé z každých sta v běžné populaci. Marshová ale zachází ještě dál, když tvrdí, že psychopatické rysy má až 30 procent populace. A dopady to nemá pouze na tyto jedince, kteří pak mají například problémy s udržováním blízkých přátelství, ale i na lidi v jejich okolí. „Pro člověka se silnou psychopatií je život vyčerpávající. Ale blízkost bezcitného a manipulativního jedince může být pro jejich blízké okolí naprosto devastující,“ zdůraznila psycholožka pro BBC.
Jak poznat psychopata?
Jak již bylo řečeno, pojem psychopatie není oficiální diagnózou. Z tohoto důvodu se v lékařství psychopaté zpravidla „schovávají“ pod diagnózou disociální (asociální) porucha osobnosti.
Pro psychopaty bývají typické neschopnost empatie a absence pocitu viny, psychopatické chování se však u každého jedince může projevovat odlišně. Mezi tyto projevy patří například neschopnost rozlišovat mezi správným a špatným jednáním, chování v rozporu se společenskými normami, sklony k manipulaci a patologickému lhaní, impulzivní jednání, agrese, ignorování zodpovědnosti a bezpečnosti či opakující se problémy se zákonem.
Zdroj: Healthline
Výsledky dosud publikovaných studií naznačují, že se psychopatie častěji objevuje u mužů. Nemusí to však být nutně pravda. „Stupnice, která se nejčastěji používá k hodnocení přítomnosti psychopatie u jednotlivců, byla vyvinuta kanadským psychologem Robertem D. Harem, který ji následně otestoval na mužských vězních v Britské Kolumbii,“ připomíná Marshová.
Takzvaná „Hareho škála psychopatie“ (PCL-R), která vznikla v sedmdesátých letech minulého století, je dnes považována za standard v oblasti posuzování přítomnosti psychopatie. Tento diagnostický nástroj zahrnuje dvacet možných projevů psychopatie, podle nichž se posuzovaný člověk hodnotí. Každý projev je přitom možné ohodnotit číslem 0 (není přítomen), 1 (patrně je přítomen), nebo 2 (zcela jistě je přítomen). Zatímco ve Velké Británii se za pravděpodobného psychopata považuje člověk, který dosáhne skóre alespoň 25 bodů, USA tuto hranici stanovily na 30 bodů.
„Zahrnoval by PCL-R stejné projevy, pokud by nebyl primárně zaměřen na trestané muže, nýbrž na nikdy netrestané ženy? O tom se dnes můžeme jen dohadovat,“ upozorňuje Marshová na možná úskalí.
Za pravdu jí dává studie z roku 2005, která se zabývala rozdíly v základních charakteristikách mužských a ženských psychopatů. Zatímco v případě žen zmiňovala impulzivní chování (neschopnost plánovat dopředu) či slovní agresivitu, u mužů se častěji objevoval sklon k násilnému jednání a fyzické agresi. Tehdy však vědci konstatovali, že nevědí, proč se psychopatie u jednotlivých pohlaví projevuje odlišně.
A situace se od té doby příliš nezměnila.
Násilničtí muži a manipulativní ženy
V roce 2021 však doktorandka psychologie na Madridské univerzitě Ana Sanz Garcíová společně se svými kolegy zanalyzovala studie, které se zabývají více než jedenácti tisíci lidí, u nichž se objevily psychopatické sklony. „Publikované studie skutečně naznačují, že ženské psychopatky mají menší sklony k násilí než jejich mužské protějšky. Častěji se u nich však objevuje manipulace s jinými lidmi,“ shrnula Garcíová výsledky tohoto bádání pro server BBC. I ona ovšem zdůraznila, že pro definitivní potvrzení těchto závěrů by byly nezbytné další klinické studie zaměřené na ženy a netrestané osoby.
„Manipulace s jinými lidmi pro mě byla způsobem, jak se na chvíli zabavit,“ přiznává Victoria, která se narodila v Malajsii do dělnické rodiny a kvůli alkoholismu svého otce neprožila šťastné dětství. Ve škole se jí dařilo, brzy se ale začala nudit. A tak začala manipulovat se svými spolužáky – šířila důvěrné informace o tom, kdo koho nenávidí či miluje.
A dokázala se vylhat ze všech problémů. „Když jsem hodila po své učitelce křídou, přesvědčila jsem ji, že mě k tomu donutili moji spolužáci. A přesně to chtěla slyšet. Chtěla si myslet, že tak chytrá dívka, jako jsem já, není zlá, jen snadno ovlivnitelná,“ vrací se ve vzpomínkách do doby svého studia.
Proč se ale z Victorie stala psychopatka? Jelikož odborníci ohledně přesných příčin psychopatie stále tápou, jednoduchá odpověď na tuto otázku neexistuje. Některé příznaky ale mohou vysvětlit neurologické abnormality v mozku. A určitou roli mohou hrát i genetika a prostředí, upozornila BBC.
„Každý z nás zná někoho s psychopatickými rysy. Nastal čas rozptýlit mýty a stigmata, které obestírají psychopaty“ vyzývá Marshová k dalšímu výzkumu.
„Psychopaté se zkrátka vyskytují v lidské společnosti. Někteří mají potřebu neustále něco ničit, jiným stačí léčba jejich symptomů. Když o tom ale nebudeme diskutovat, lidé si je spojí s Tedem Bundym a Hannibalem Lecterem. A pak budeme sledovat, jak chybějící odborné informace nahradí nejsledovanější videa na TikToku,“ varuje neurovědkyně.
Jako excelová tabulka
Jednou z nejznámějších „ženských psychopatek“ je pravděpodobně právnička a spisovatelka M. E. Thomasová, jejíž blog Sociopath World podrobně popisuje, jak se žije s psychopatií. „Měla jsem pocit, že slovu sociopat porozumí více lidí,“ vysvětluje žena změnu v názvu tohoto blogu.
Poté, co si jejího internetového počinu všiml literární agent, vydala Thomasová v roce 2013 knihu Confessions of a Sociopath: A Life Spent Hiding in Plain Sight, jež byla přeložena do deseti světových jazyků a v současnosti se připravuje film, v němž hlavní roli ztvární americká herečka Lisa Edelstein. „Přemýšlím o sobě jako o vzorci, ne o lidské bytosti. Připadám si jako bych byla tabulka v Excelu, která neustále něco počítá. Já vypočítávám, co mám říct, nebo udělat,“ přibližuje Thomasová.
„Je skvělé, že už se nemusíme skrývat ve stínech. Ale slovo psychopat s sebou stále nese stigma. Leží před námi spousta práce a otevřenějších diskuzí. Realita je totiž taková, že existujeme,“ uzavírá.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
