Všichni nám připomínají, že nás vzhledem k situaci ve světě teď čeká mnohem asketičtější život, než jaký jsme dosud vedli. Dá se i s takovou vidinou radostně plánovat?
Martina Viktorie Kopecká: Náš diář má podtitul pro dny všední a sváteční a vychází z toho, že se v minulosti pravidelně střídal čas práce a čas odpočinku a oslav. Tyto svátky dodnes slavíme, ale moc nerozumíme tomu, proč a co se vlastně slaví. Tradiční svátky vycházejí z koloběhu přírody, kdy se střídalo období hojnosti a nedostatku. Naši předci také zažívali těžké časy se spoustou práce, ale věděli, že vždy přijde i čas oslav, na které se mohou těšit. I my si můžeme užívat nejen svátky, ale i přípravy a těšení na ně. Svátků je mnohem víc, nejen milované Vánoce. Všímejme si malých zázraků každého dne. Moudrost našich předků nám může v těžkých časech určitě pomoci.
Pro koho je podle Vás TraDiář určený? Stále více lidí svůj čas plánuje v kalendářích v mobilu.
Martina Viktorie Kopecká: Je určený pro všechny, kteří chtějí mít při svém plánování času a roku přehled, kdy se přesně slaví například masopust, kdy začíná postní období, jak se jmenují postní neděle, a jaké zvyky se k nim vážou. Zejména v jarních svátcích je v tom docela zmatek. Čtenáři se dozví, co je základním smyslem svátku a co si připravit. Určitě zaujme maminky malých děti, babičky, všechny, kdo mají rádi tradice, ale i ty, kteří přemýšlejí o smyslu života, duchovních otázkách, koloběhu a cykličnosti. A lze ho použít i jako deník, je tam dost prostoru pro nejrůznější zápisky toho, co nám dělá radost.
Tradice nám do života vnášejí řád. Myslíte, že dodržování tradic může člověku nějak pomoci zvládat jeho životní krize?
Martina Viktorie Kopecká: Tradice nás vedou k ostatním lidem, nejen doma, ale i v blízkém okolí. Mnoho svátků se slaví společně se sousedy, přáteli a také samozřejmě s dětmi, prarodiči. Pravidelné oslavy, ale i přípravy na ně, pomáhají k utváření vztahů, vazeb i vzpomínek, díky nim můžeme životní krize zvládnut určitě lépe. Také si třeba uvědomíme, co je skutečně důležité a že na mnoho věcí nejsme sami.
Do loňských Vánoc jste doslova dotančila v televizním Star Dance. Času nebylo nazbyt. Vynahradíte si to letos v adventu?
Martina Viktorie Kopecká: Protančený Advent byl vlastně krásný. Teď, když se můžu za celým zážitkem ohlédnout, uvědomuji si, jak výjimečná ta doba byla. Rozdělit svůj čas mezi službu a tanec nebylo snadné, ani fyzicky ani psychicky, ale neměnila bych. Letošní adventní čas ale zase nebude o velkém odpočívání. Připravuji jeden pár snoubenců k svatbě a budeme slavit také několik křtů, to jsou ty nejhezčí farářské „starosti“. Přiznám se, že na pečení mě moc neužije, ale velmi ráda zdobím faru jmelím, a větvičkami se slaměnými ozdobami. V kapli taky míváme vánoční stromeček, se kterým musím nejdřív zápasit, abych jej snesla ze schodů – farníci mi samozřejmě nabízejí pomoc, kterou se učím přijímat. A o tom advent i Vánoce jsou, nebýt na radost ani starost sami.
V diáři si plánujeme, co budeme dělat. Dá se v něm plánovat i to, jak se chceme cítit?
Martina Viktorie Kopecká: V TraDiáři je přímo ponoukání k tomu, abychom si plánovali čas tím, co nám dělá radost. Je to o naší radosti z času, který je nám dán. Kalendář je připraven s přehledem a prázdné stránky jsou nachystány připomínat nám, že můžeme snít a plánovat. Přesto, anebo právě proto, že zjišťujeme, že nic není samozřejmé.
Jaký je Váš recept proti stresu a co byste poradila nám ostatním do příštího roku?
Martina Viktorie Kopecká: Velký lék na stres nabízí příroda – ta nám může vždy pomoci. Dalším klíčem ke spokojenosti je udělat si čas na své nejbližší, na rodinu, děti. Mě osobně od stresu ulevuje také čtení a prožívání každého okamžiku, tady a teď.
Poradíte, jak k blížícím se Vánocům letos přistupovat s klidem?
Martina Boledovičová: Osvědčilo se mi plánování, rozdělení příprav na celou rodinu a uvědomění si toho, že nejsou důležité cíle, ale hodnoty. Tedy ne, jaký počet cukroví bude na vánočním stole, ale že stačí třeba jedno s láskou upečené. Cukroví krásně provoní celý byt a domácí marmeládou v lineckém oslavíme naši letošní úrodu. Nejde také o počet dárků, ale o přemýšlení o tom, čím udělat ostatním radost. Možná nám to odkryje i jiné možnosti obdarovávání, než je obdarovávání hmotné. Spoustu nápadů na výzdobu i vlastnoručně vyrobené dárky lze vytvořit z toho, co je běžně a zdarma dostupné. Zajímavé je zapátrat, jak oslavovali Vánoce naši rodiče či prarodiče, když byli dětmi. Můžeme objevovat to, co bylo jsme pozapomněli, a třeba nás překvapí, jaké skryté poklady máme v našich rodinných tradicích.
Znám spoustu partnerů, kterým odrostly děti, a tak řeknou, že sami pro sebe na Vánoce nic extra chystat nebudou. Není to škoda?
Martina Boledovičová: Určitě to škoda je, Vánoce nabízejí tolik možností, jak je vnímat a oslavovat. Nejsou jen rodinným svátkem. Jsou svátkem duchovním, oslavujeme příchod světla, ať již v podobě narození Ježíška, Spasitele, nebo jen zimní slunovrat, kdy se opět začínají prodlužovat dny. To přináší naději. Vánoce nás přesahují směrem k našim předkům i potomkům, kdy myslíme nejen a sebe, na svou rodinu, ale i na ostatní lidi okolo nás. I příroda nám nabízí klidný čas, kdy můžeme přemýšlet o svých přáních.