Upozornit druhého na choulostivý fakt není jen tak. Mnozí raději mlčí, než aby se do podobného jednání pustili. Říkají si, že nebudou strkat nos do cizích věcí, nebo se bojí, že se dotyčný na ně spíš naštve, než že by podobné jednání ocenil. Přitom by mu svým upozorněním mohli pomoci.

Když se ale k takovému kroku odhodláte, zapojte slušnost, zdvořilost a hlavně takt. Nechovejte se jako slon v porcelánu, naopak našlapujte jako na tenkém ledě.

Zvolte správnou taktiku

Kamarádka mi popisovala, jak šla jednou na Štědrý den do kostela na půlnoční. Až když se vracela domů, zjistila, že má cíp sukně zastrčený vzadu za punčocháči. Zkrátka jí po celou dobu koukal kus holého stehna. Z trapasu se vzpamatovávala hodně dlouho. Bylo jí navíc tehdy sedmnáct, byla ve věku, kdy si některé věci víc bereme. A nikdo z přátel neměl odvahu ji na sukni upozornit.

Co měli udělat? Přiměřeně reagovat. Neupozorňovat okolí, nezesměšňovat, nerozebírat to. Přijít za ní a s taktem na sukni upozornit.

Jenže takt je vlastnost, kterou ne každý disponuje. Jsou lidé, kteří jako by ji sáli s mateřským mlékem či ji získali výchovou v rodině. Většina se však taktu musí učit. Jde o schopnost vycítit, co se v dané situaci hodí či nehodí. Umění ustoupit do pozadí, jemně naznačit, zvolit vhodné gesto a hlavně vcítit se do situace toho druhého.

Když s taktem druhého upozorníte na zbytky jídla mezi zuby, holuba v nose nebo pocintané tričko, nenaštve se, naopak vaše jednání ocení. A ještě se tomu spolu zasmějete.

Použijte svůj příklad

„Někdy jde o drobnosti typu utržené podšívky na kabátě nebo puštěné oko na punčocháčích. Mnohem těžší je upozornit na delikátnější věci, jako je nepříjemný pach nohou, vyčuhující ramínko špinavé podprsenky nebo mastné vlasy,“ říká psycholožka Ivana Hořicová.

„Když chcete pomoci, je dobré si uvědomit, v jakém jsem s dotyčným vztahu. Nejlepší je zpočátku jen vstoupit do tématu, neupozorňovat hned na konkrétní věc. Začněte se bavit třeba o novém voňavém deodorantu, výběru správného šamponu nebo o novém prášku na bělení spodního prádla. Jako příklad můžete použít sebe, takové jednání bývá nenápadné, ale účinné. Můžete třeba mluvit o skvělé prodavačce, se kterou jste se právě seznámila a která vám dobře poradila při nákupu nové podprsenky. Nebo jak jste dlouho řešila mastící se vlasy. Každé taktní jednání má svůj úvod, stať a závěr,“ shrnuje psycholožka.

Pokud ale nevidím u dotyčného odezvu, mám v tématu pokračovat? „Někdy je lepší nechat to být, nechat mu svobodnou vůli. Co může vadit vám, nemusí vadit jemu. Vztah mezi vámi dvěma by se mohl narušit i při vaší dobré vůli,“ doporučuje.

Nejde přitom jen o vztah mezi dvěma přítelkyněmi, ale i o vztah se zákazníky. Moje kosmetička, ke které pravidelně chodím na ošetření, mi vyprávěla o jedné klientce: „Když přišla na ošetření a zula si boty, mohla jsem upadnout. Takový pach jsem dosud nezažila. Přemýšlela jsem, jak ji upozornit, ale nedokázala jsem to. Pak jsem si řekla, že to zkrátka jednou za čas vydržím.“

„Pokud jde o to snášet tyto nepříjemnosti jen omezenou dobu, nemá smysl vhánět se do rad. Zvyknete si,“ souhlasí psycholožka.

Nevyžádané rady

Upozornění, o která není zájem, mohou způsobit dlouhodobou rodinnou roztržku nebo ukončení vztahů mezi přáteli. Je zkrátka třeba počítat s tím, že ne každý na vaše rady čeká a že mu mohou být i nepříjemné. Jsou lidé, kteří jen chtějí někomu sdělovat své problémy, jejich řešení od vás však nečekají. To je v pořádku a je dobré to respektovat. Některým lidem navíc neporadíte nikdy, a to je také dobré vědět. Zkrátka méně je někdy více.

Psycholožka také doporučuje nic nezveřejňovat. A přidává historku jedné své klientky. Její starší sestra ji v den svatby shodila před celým širokým příbuzenstvem. Všem vyprávěla rádoby vtipnou historku, jak nevěsta strašně chrápe. „Byla to forma napadení,“ říká Ivana Hořicová, „tuto delikátní informaci si měla nechat pro sebe.“

Klientka to nakonec vyřešila s taktem. Sestru v noci nahrála na mobil a pak jí záznam přehrála. Ukázalo se, že chrápe také. Zachovala se k ní asertivně a laskavě. „Jak se později ukázalo, šlo v tomto případě navíc o sesterskou rivalitu. Starší žárlila na mladší, že se vdává dřív, že je úspěšnější a ve společnosti oblíbenější. Chyběla jí zkrátka vlídnost a laskavost, důležité vlastnosti v lidských vztazích,“ uzavírá psycholožka.