„Máme stálé místní hosty, ale ve velké míře k nám chodí i ti, kteří přijedou do Domažlic na dovolenou nebo tu mají nějaké vyřizování po úřadech a pak zajdou k nám na oběd,“ říká majitel Václav Kresl, který je sám kuchařem. Přes poledne se v jeho restauraci vaří tři hotovky, později si hosté vybírají z klasického jídelního lístku.

„Tuhle práci děláme rádi, tenhle obor jsme si oba vybrali, práce je u nás na prvním místě,“ říká jeho manželka Libuše.
„Když jsem se rozhodoval o svém budoucím povolání, volba padla na obor kuchař-číšník na učilišti v Železné Rudě. Po revoluci jsem šel na vojnu a pak jsem 14 let pracoval v Německu,“ vzpomíná na své začátky v oboru domažlický restauratér.

„Já jsem se tam učila také, s manželem jsme se potkali na společné praxi v domažlickém hotelu Družba. Pak jsme odešli pracovat do Německa. Po narození syna jsme se rozhodli vrátit. Přemýšleli jsme, kudy povedou naše další kroky,“ doplňuje paní Libuše. „Původně jsme hledali něco do nájmu, pak jsme se snažili nějakou restauraci koupit či pořídit si dům a předělat ho. To ale nevyšlo, až se nám naskytl příhodný pozemek, tak jsme postavili restauraci i s bydlením. Začali jsme sami ve dvou. Tehdy by bylo snazší začít podnikat v Německu než u nás. Netušili jsme, jak složité papírování a další průtahy nás budou čekat,“ vzpomíná pan Kresl a pokračuje: „Do začátku jsme investovali naše úspory z práce v Německu a vzali si i půjčku, kterou jsme naštěstí v pohodě splatili. Výhodou bylo, že jsme ve svém a nemuseli jsme platit nájem.“
Připomíná také, že za celou dobu podnikání neměli jedinou placenou reklamu.

„V první řadě jde o jídlo, většina lidí k nám přichází kvůli němu. Když si udržíte úroveň jídla, lidé se vrací, řeknou si o tom. Nezáleží na tom, zda vaříte nějaké speciality, co jinde nemají. Lidem musí chutnat, když uvaříte základní jídla – řízek, svíčkovou, zelí a budou spokojeni, tak se rádi vrátí,“ vypozoroval Václav Kresl.

„Potěší nás, když hosté odjinud přijdou a řeknou, že se ptali po městě a místní jim doporučili právě naši restauraci.“
Od začátku jejího provozu v ní točí Budvar. „Když jsme se rozhodovali, jakou značku zvolíme, chtěli jsme, aby to bylo výborné pivo. Důležité pro nás bylo, aby z naší restaurace nebyla pivnice pro ty, kteří přijdou na deset kousků, ale místo pro ty, kteří přijdou na dobré jídlo a na pivo, na kterém si pochutnají.“ Důležitá je proto péče o pivo. „Výčepní zařízení a chlazení máme přímo od Budvaru. Čištění zajišťuje specialista, který k nám pravidelně zajíždí,“ zmínil pan Kresl.

Z páteční akce Den bez aut
Den bez aut v Domažlicích: debata, výstavy i hry

V minulých měsících společností rezonovalo téma zákazu kouření v restauracích. „Nedovedeme ještě vyhodnotit jeho dopady. My jsme byli téměř nekuřáckou restaurací už před tím. Přes obědy do 13 hodin se u nás nekouřilo vůbec a večer jsme na stoly popelníky nedávali, dostal ho jen host, který si o něj řekl. Lidi k nám chodili i hodně kvůli tomu, že to věděli, že se u nás moc nekouří. Teď se situace obrátila. Když je teď každá restaurace nekuřácká, tak se lidé mohou rozhodnout i pro jiné místo, kde už se nekouří. Na druhou stranu, hospod v Domažlicích ubývá, takže konkurence se spíše zmenšuje. Teď očekáváme větší tržby, protože skočil letní provoz na venkovních zahrádkách, kterou my nemáme.“

Kreslovi přivítali zavedení elektronické evidence tržeb. „Z mého pohledu to je plus, protože nyní stojíme se všemi restauracemi na stejné čáře. Srovnaly se tak podmínky pro všechny konkurenty.“
Větší problém představuje vyluxovaný pracovní trh.

„Máme stabilní tým, ale například v případě onemocnění nemá kdo zaskočit. Máme požadavek na úřadu práce na servírku, od května se přihlásily tři uchazečky, ale náš problém to nevyřešilo. Museli jsme poslední dobou i na několik dní zavřít. Po Chodských slavnostech jsme všichni jeli na doraz, dva kolegové onemocněli, tak jsme na 4 dny museli zavřít, nebylo jiné řešení. Čekám, že do budoucna to bude častěji,“ hodnotí Václav Kresl obecný nedostatek zájemců o práci.
Tržby se v domažlické restauraci Zubřina každoročně postupně zvyšují. „Dokonce odmítáme i větší akce, které nám zaberou větší část restaurace. Je pro nás zajímavější nechat klasický provoz, kde přichází běžní hosté a během dne či večera se jich u nás vystřídá větší množství,“ říkají Kreslovi.

Jejich syn studuje ve 4. ročníku na hotelové škole. Profesně jde v jejich šlépějích, zda bude mít zájem pracovat přímo v jejich rodinné restauraci, prozatím nevědí.

Výstava v Galerii bratří Špillarů.
FOTO: V Galerii bratří Špillarů byla zahájena nová výstava