Na travnaté ploše letiště Praha Letňany sedí vzducholoď, která upoutává pozornost svou velikostí. Je to majestátní stroj a tým Zeppelinu ji právě chystá na let do Plzně. Posádku tvoří dva piloti, na palubě může být až dvanáct cestujících. Ti zatím čekají v uctivé vzdálenosti. Piloti nahodí první dva motory na bocích doutníku naplněného heliem, za chvíli se roztočí i dvě vrtule v zadní části. Zeppelin hučí a mírně se pohne do strany. Cestující dostávají pokyn a mohou přijít ke kabině a postupně po dvou nastupují dovnitř. U vstupu nás vítá snad věčně usměvavá pilotka Katharine.

Vzducholoď je odpojená od kotvícího stožáru, piloti komunikují s řídící věží a motory nabírají na síle. Zeppelin se téměř nehlučně pohne a vznese. Za okamžik poměrně tiše plujeme asi tři stovky metrů nad zemí a pod námi mizí vojenské letiště Kbely, kde letadla vypadají jako plastikové modely. Let nebo spíše plavba se těžko srovnává. Velikostí paluby snad s malým letounem či větším vrtulníkem. Ovšem klid v gondole je nesrovnatelný, podobně jako výhled, který umožňují veliká okna.

Na palubě vzducholodi Zeppelin

Zdroj: Youtube

Pilotka vstává a otáčí se na cestující. Na řadu přichází srovnání s legendárním Hindenburgem i ujištění s úsměvem na rtech, že my opravdu nemůžeme shořet: „Hindenburg byl naplněný hořlavým vodíkem, my používáme nehořlavé helium, což ze Zeppelina dělá jeden z nejbezpečnějších dopravních prostředků na světě,“ poukazuje Katharine. Všem i vysvětlila, že vzducholoď má tři motory a letět se dá i s jedním, nouzově přistát i bez motorů. „To jsou pak ale piloti nervózní.“

I když palubních přístrojů a ovládacích prvků je obrovské množství, mezi nimi výrazně svítí navigační obrazovky, tak ovládání vzdušného obra se zdá být snadné. Tedy z pohledu cestujícího. Jedinou věcí, kterou pilot vzducholoď řídí je malý joystick připomínající ovladač k počítačové hře.

Houpe to, držte se madel

„Kdyby se loď rozhoupala, přidržovat se můžete těchto madel v horní části,“ ukazuje Katharine a zpět usedá za řízení a piloti vedou vzducholoď nad hrad Karlštejn. Míříme přímo nad donjon, za chvíli necháváme hrad za sebou a blížíme se k Berounu. Let podél dálnice napovídá něco o rychlosti. Cestovní rychlost Zeppelinu je kolem sta kilometrů za hodinu a vskutku, kamiony zůstávají vzadu a osobní vozy uhání po D5 rychleji, než my plujeme po nebi.

Míjíme Točník i Žebrák, Zbiroh i Rokycany. Úžasnou podívanou dokreslují mraky, které žene vítr proti nám a jsou nad i pod Zeppelinem. Inverze trochu ztěžuje focení, i tak ale vysunuju kameru ven z okna a pořizuju záběry známých míst podobně jako většina cestujících. Míříme k Plzni a ještě, než přistaneme zažijeme jedno překvapení. Proti nám letí muž na motorovém paraglidingu a když se v těsné blízkosti míjíme, mává na nás. „Je to šílenec, ale nabourat by do nás neměl nikdo, jsme největší věc na nebi,“ dodává Katharine Board opět s úsměvem.

Vzducholoď dokáže i brzdit, tedy takový má člověk pocit před přistáním. Klesáme na letiště Letkov u Plzně, dosedáme na plochu. Teď je mi jasné, proč celou cestu viselo z přídě vzducholodi silné lano. Na zemi ho totiž chytil jeden muž ze servisního týmu Zeppelin a přidržuje vzducholoď. Alespoň tak to vypadá. Instrukce jsou jasné. Vystoupí vždy jen dva cestující a dva nastoupí až do vystřídání pasažérů. To, aby se vzducholoď příliš rychle neodlehčila a nezatížila. Zpětně se pak dozvídám, že noví pasažéři byli v součtu příliš lehcí, tak musel nastoupit a letět další člověk z organizačního týmu.

Více než dest tun těžký Zeppelin letěl z Prahy do Plzně dvě hodiny. Motory vrčí na letecký benzín, kterého do Plzně spořádaly zhruba sto padesát litrů.

Obří vzducholoď si pronajala technologická společnost ZF, která v Plzni vyvíjí převodovky a elektrické pohony do aut pro společnosti jako je Volkswagen, Mercedes-Benz, BMW nebo i Jaguar. Zajímavostí je, že právě převodovky firmy ZT jsou i součástí mechanizmu pohánějícího Zeppelin brázdícího vzdušný oceán nad Českem.