K činu došlo kolem půl druhé v noci v Tymákově po té, co se žalovaný rozhodl vyřešit dlouhodobé rodinné rozepře usmrcením svého otce a nevlastní matky. Podle žalobce si zakoupil sekeru, s níž vešel do neuzamčeného domu, kde poškození bydleli. Oběma opakovaně zasadil sekerou údery do hlavy, krku a dalších částí těla. Zaútočil nejprve proti svému otci, jemuž způsobil více než 15 sečných ran, čímž mu způsobil rozsáhlé zlomeniny obličejových kostí a spodiny lební a těžké poranění mozku, poranění krčních útrob, přetětí levé společné krkavice a další zranění. Ženě pak zasadil deset sečných ran, kdy v důsledku hlubokých ran hlavy s těžkým poraněním mozku a masivní krevní ztráty došlo bezprostředně ke smrti obou napadených.

„Naši se rozvedli, když mi byly dva roky. S bráchou jsme se k tátovi stěhovali, když jsem nastupoval na druhý stupeň ZŠ a brácha do učení. Bylo to tam hrozné, otec s novou manželkou se pořád hádali, a dvě dívky, které měli v pěstounské péči, fyzicky i psychicky týrali. Mlátili je, až stříkala krev," začal smutnou výpověď žalovaný. Nedalo se tam podle jeho slov vydržet, a tak se asi před čtyřmi lety odstěhoval do Plzně ke své přítelkyni. Do Tymákova jezdil jen za prarodiči a bratrem, který tu žil s přítelkyní a malým synem. A právě tento malý klouček se stal rozbuškou k hrůznému činu. „Brácha mi volal, že přijde o kluka, že ho chce táta s jeho ženou do pěstounské péče. Byl jsem naštvanej, nechtěl jsem, aby synovec zažíval to, co my," pokračoval žalovaný a rozplakal se. Slíbil bratrovi, že ještě s rodiči promluví a vše vyřeší. „Když jsem vešel do domu, slyšel jsem tátu chrápat, kopl jsem do jeho postele, on se probudil..měl jsem úplně zatměno, všechno bylo jako v mlze, nevím, kolikrát jsem ho uhodil. Pak se za mnou rozsvítilo, otočil jsem se a sekl po mámě, padla na zem, byl jsem jako v mrákotách…" uvedl ve výpovědi Hrdlička. Pak odešel, převlékl se a špinavé šaty i sekeru u Šťáhlav hodil do Úslavy. Nikomu nic neřekl, co udělal, svěřil bratrovi až za pár dní. „Mrzí mě to, kdyby vše šlo vrátit, ale šlo mi o toho malého," dodal žalovaný.

Podivné poměry v rodině popsal i starší bratr Jaroslav Hrdlička, který u otce pracoval v truhlářské dílně. I on během své výpovědi plakal. Z jeho výpovědi vyplynulo, že otec mu za práci málo platil a řekl mu, že s manželkou podnikají kroky k tomu, aby si vzali jeho synka do pěstounské péče. „Prý jsem neschopný ho uživit," uvedl před soudem. Mrtvé našel následující den po hrůzném činu právě on. Napadlo ho, že to udělal bratr, ale nechtěl tomu uvěřit.

Soud po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že se jednalo o zvlášť závažný zločin dvojnásobné vraždy splňující podmínku udělení výjimečného trestu. Z jednání a průběhu činu soud dovodil přímý úmysl Vojtěcha Hrdličky poškozené zabít. „Sekyru si zakoupil den před činem, také směřování útoku na životně důležitá místa těla i počet devastujících ran o tom svědčí. Do domu přišel v pozdních nočních hodinách, kdy mohl předpokládat, že rodiče už budou spát. Auto, kterým přijel, zaparkoval dál od domu. Vzal si sebou náhradní oblečení a před vstupem do domu si navlékl rukavice. Navíc z dokazování ani nevyplynulo, že by před útokem k nějaké komunikaci mezi stranami vůbec došlo," uvedla Ivana Růžičková, předsedkyně senátu a poukázala na konspirativnost jeho konání. Připomněla ale i motivaci spočívající v neharmonických vztazích, které v rodině vládly. „Hrdličková opakovaně trestala, i bezdůvodně, dívky, které měla v pěstounské péči. A její muž jí v tom nebránil. Jisté psychické šikaně byli vystaveni i oba bratři. Akcelátorem dalšího dění se pak stala zpráva, že chtějí do pěstounské péče i malého vnuka. Vojtěch pak chtěl zabránit příkoří, které bylo na nich pácháno dříve. To ale neopravňuje k tak fatálnímu činu, jako byla vražda," řekla v odůvodnění dále Růžičková s tím, že ale soud přihlédl k tomu, že V. Hrdlička nebyl nikdy trestán, že jeho resocializace dle znalců bude bezproblémová. „To vše jsme zohlednili také ve výměře výjimečného trestu, který lze uložit až do výše 30 let. Navíc byl pro výkon trestu zařazen do mírnějšího typu věznice," dodala. Podle obhájce Zdeňka Polánky je 22letý trest vzhledem ke všem okolnostem případu nepřiměřeně vysoký. „Domnívám se, že jeho resocializace by byla možná i při nižší výměře trestu. S největší pravděpodobností se odvoláme," uvedl Polánka.