Jenže před třemi lety s ní havaroval a s převrácenou kawasaki se mu vzhůru nohama převrátil i celý život.

Lékaři ho dokázali zachránit, ale na nohy ho už nepostavili. Honza je na invalidním vozíku.

Přišel o hodně. O práci (dříve dělal výpravčího), rozešel se s přítelkyní. Raději se odstěhoval z Plané do bezbariérového bytu v Plzni. Přesto, pokud byste při setkání s ním čekali, že narazíte na zlomeného člověka, divili byste se. I přes fatální následky úrazu se mu podařilo začít nový život.

„Nemyslím si, že by se toho změnilo tolik. Změnil jsem jen pohled na svět. Je rozdíl mezi tím, co bylo důležité dříve a co je pro mě důležité nyní," říká Honza. Začal studovat elektrotechnickou fakultu na ZČU, kde má i částečný pracovní úvazek. A také znovu sportuje. Hraje za florbalový tým vozíčkářů a propadl jízdě na handbiku – kolu pro invalidy, na kterém se šlape místo nohou rukama.

Nebyl by to on, aby si tak jako v době, kdy byl zdravý, nekladl před sebe ty nejvyšší sportovní cíle. A tak se dnes postaví se svým handbikem v Praze na start mimořádného závodu Opel Handy cyklomaraton 2014.

„Účastní se ho třicet týmů složených ze zdravých i handicapovaných sportovců. Během 111 hodin ujedou štafetovým způsobem nonstop 2222 km okolo celé České i Slovenské republiky. Závod propojí dvacet rehabilitačních ústavů a spinálních jednotek v obou zemích," vysvětluje Tomáš Pchálek, manažer akce, jejímž posláním je upozornit na důležitost spolupráce mezi zdravými a handicapovanými. Zároveň také podpořit 30 lidí krátce po úrazu či nemoci.

O totéž jde Honzovi. Účastní se nejrůznějších kurzů, které organizuje především centrum Paraple zaměřené na handicapované.

„Snažím se pozitivně naladit ostatní nové vozíčkáře a vozíčkářky a ukazovat jim, že na vozíku to jde taky a i s úsměvem," říká Honza. Dnes ho možná potkáte na silnici, jak se svým maratonským týmem šlape pro dobrou věc. Kdo by měl zájem, může se k nim aspoň na chvíli připojit.