Kliknutím zvětšíteKdyž není zrovna na cestách, můžete jej potkat v Horšovském Týně, kde trvale žije. O fotografiích divoké přírody a svých expedicích přednášel již na několika besedách, články a fotografie publikuje také v tuzemských i zahraničních magazínech. Vzácná a plachá zvířata žijící ve volné přírodě zachycuje klasicky při focení naživo, ale také díky vlastnoručně vyrobené technikou.
Kdy se zrodil nápad vyrobit si svoje zařízení?
Na jeho vývoji jsem začal pracovat před pěti lety a nazval jsem jej fotopastička. Nápad ale nebyl z mé hlavy, už desítky let tuto techniku používají přední fotografové z National Geographic, Michael „Nick“ Nichols a především Steve Winter. Nejedná se však o menší fotopast, jak by z názvu mohlo vyplývat. Její používání vyžaduje velkou trpělivost fotografa a navíc je to poměrně drahá záležitost. Důvodem bylo to, že klasické pasti jsou automatické fotoaparáty, které díky čidlu na pohyb snímají vše, co se pohne před objektivem. Při focení, a to hlavně v noci, ale nedosahují úrovně, kterou bych potřeboval.
Můžete tedy popsat, jak fotopastička vypadá a funguje?
Když to hodně zjednoduším, tak místo jedné krabičky, kterou je klasická fotopast, potřebujete za prvé foťák, za druhé externí osvětlení čili blesky, jejich dálkové ovládání a samozřejmě také pohybový nebo laserový senzor, který celý tento komplet přivede k životu, když přijde objekt/zvíře do záběru. To vše nechávám venku celé měsíce, takže to logicky nemůže být pouze takto “nahaté”. Musíte vytvořit vhodné kryty pro foťák, blesky i senzor, protože nebezpečí poškození je veliké. I tak se tomu téměř stoprocentně nevyhnete. Bojuji prakticky proti všem vlivům, od vlhkosti, přes mráz, vichr nebo drobnou lesní zvěř, které neskutečně chutná jakákoliv kabeláž.
Kdy se u vás objevila touha po fotografování a na jaká zvířata se nejvíc zaměřujete?
Ačkoliv můj tatínek jezdí už léta fotit do Afriky, k focení jsem se dostal až před jedenácti lety, po narození prvního syna. Půjčil jsem si od táty zánovní zrcadlovku EOS 300D a dokumentoval jsem synovy první dny, týdny a měsíce. Nijak zvlášť mi to nešlo a po nějaké době mě focení lidí přestalo bavit. Později jsem zkoušel fotit zvířata v zoologické zahradě. Nejvíc mě přitahovaly kočkovité šelmy a lákají mě dodnes.
Začal jsem se tedy tenkrát poohlížet po focení divoké zvěře ve volné přírodě. Později se mi naskytla možnost zúčastnit se fotografické výpravy do Indie. Projeli jsme dva národní parky, tygry jsme viděli a přivezli pár fotek. Zásadní pro mě ale byla touha po další výpravě a po zdokonalování se. Poté jsem již směřoval cesty za konkrétním zvířetem. Další cesta byla do Brazílie za jaguárem.
Podle čeho vybíráte lokality výskytu zvěře?
Výběr lokace je jednou z nejzásadnějších věcí. Můžete mít dokonale postavenou funkční techniku na relativně bezpečném místě, ale když tam zvěř projde zcela výjimečně, tak je to k ničemu. Podle pobytových znaků, tedy chlupů, stop nebo zbytků trusu, musím zjistit, kam to zvíře chodí. Když mám možnost a čas, tak na to místo instaluji zprvu klasickou fotopast a několik týdnu či měsíců zjišťuji, zda sem opravdu to zvíře chodí, jak často jej navštěvuje a studuji jeho chování. Pokud se ukáže vše podle mých představ, nainstaluji na toto místo tu speciální sestavu. Od začátku jsem v kontaktu s lesníky, hajnými, myslivci a organizacemi na ochranu velkých i malých šelem.
Ze všeho nejvíc mě na tom baví toulání se v terénu, když studuji pohyb zvířete, zaznamenávám značkovací místa a rozmisťuji fotopasti. Přitom si už představuji kompozici a výsledný snímek. Potom jsem napjatý, jestli to vyjde, protože se může pokazit spousta věcí. Oproti klasickým pastím, které jenom umístíte na strom a jednou za měsíc v nich vyměníte paměťovou kartu, je potřeba ty moje neustále kontrolovat a upravovat.
Jak vypadá takové čekání na tygra?
Je potřeba obrnit se trpělivostí a nezabalit to hned po půlhodině čekání. Vyplatí se vydržet, spousta lidí to čekání vzdá a vy tak máte tygra jen pro sebe. Většinu dne jezdíte, probodáváte pohledem džungli a posloucháte náznaky jeho přítomnosti - ostatní zvěř na něj upozorňuje
Pak si musím najít ideální polohu pro focení, většinou se na autě dostat co možná nejníže kvůli focení z úrovně očí.
Tygr nebo rys, kdo je vaším favoritem?
Mojí srdeční záležitostí jsou tygři. V Čechách je to rys ostrovid. Asi není náhoda, že se mu přezdívá evropský tygr. Vyfotit rysa ve volné přírodě je skoro nemožné. A to pro mě byla dostatečná výzva k tomu, abych se o to pokusil.
Rys je velmi chytrý. Dokáže se před člověkem šikovně skrýt, což je možná jeho hlavní záměr. Snad jen během říje, nejčastěji během února, může dojít k náhodným setkáním s člověkem. Děje se to opravdu ale jen zřídkakdy. Rys vás pozoruje z mlází, aniž byste to vůbec tušili. Bez fotopastí bych se tedy v tomto případě neobešel.
Pořídil jste také unikátní fotografie kočky divoké na Doupově, jak jste ji objevil?
K tomu mě přivedl můj kamarád Jirka. Podařilo se mu navázat spolupráci s Vojenskými lesy a statky ČR, které spravují lesy ve vojenském prostoru na Doupově. Díky této vzácné spolupráci se zde podařilo výskyt „divošky“ potvrdit. Koncem zimy už jsme společně nainstalovali první fotopastičku a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Vyzkoušel jste pastičky určitě i v zahraničí, povedl se nějaký výjimečný snímek?
V Mongolsku jsem byl součástí týmu, který soustavně sledoval sněžného levharta. Zjistil jsem, že se v té oblasti vyskytuje pouze jeden jediný levhart. Odměnou za spolupráci s Mongoly byla možnost postavit si na vytipovaných místech své fotopastičky a zkusit irbise – levharta sněžného zvěčnit. A povedlo se! Ještě před covidem se mi v arménských horách podařilo zachytit levharta perského. Pořídil jsem jednu z mála, pokud ne úplně první, fotografií levharta perského ve vysokém rozlišení.
Projekt fotografování kočky divoké, perského levharta, irbise i rysa ostrovida spojuje jedno jediné a velmi důležité poslání – spolupráce s místními lidmi a organizacemi, které se někdy krátce, jindy již celá léta aktivně zapojují do ochrany těchto ohrožených druhů.
Čím se nyní zabýváte?
Doma se mezitím s krátkými přestávkami snažím pořizovat snímky ze života zmiňovaného rysa ostrovida a kočky divoké. A pokud to vyjde, mohl bych domů ze Sumatry přivézt poměrně unikátní obrázek tygra sumaterského. Sumatra je prozatím mým posledním projektem ze série, do které jsem se zakousnul už před lety, a ke které mě vedla moje vášeň a posedlost kočkovitými šelmami.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
