Měl jsem obrovské štěstí, když se mě ujali pěstouni. Prožil jsem plnohodnotné a spokojené dětství. To jsou slova sedmadvacetiletého Jana Otýse z Plzně.

V náhradní rodině, kde Otýs získal zázemí a vzdělání, žil od šesti do devatenácti let, než se osamostatnil. „Dnes vím, že jsem dostal životní šanci, a proto jsem se rozhodl, že se stanu pěstounem. Je to moje povinnost,“ tvrdí mladík. „Dítě do péče bych si chtěl vzít během deseti let, až budu mít zázemí a ustálenou kariéru,“ dodává.

KAMPANĚ LÁKAJÍ

Takové štěstí jako měl Jan Otýs, v dnešní době potká málokteré dítě. Plzeňský kraj se totiž dlouhodobě potýká s nedostatkem pěstounů. Vedení kraje se proto snaží zvýšit zájem o pěstounskou péči pomocí nejrůznějších kampaní. Nově ji například propaguje pomocí videospotů s herci Sašou Rašilovem, Davidem Švehlíkem nebo Ondřejem Vetchým v prostředcích veřejné dopravy.

„Aktuálně máme zhruba sto dvacet dlouhodobých pěstounů. Potřebovali bychom jich však další desítky. Pěstounů na přechodnou dobu máme aktivních dvacet a potřebovali bychom jich tak o deset až patnáct více,“ popsala situaci mluvčí kraje Alena Marešová.

  • Pěstounská péče je druh náhradní rodinné péče, kdy je pěstoun povinný o dítě pečovat, na rozdíl od adopce ale nemá vyživovací povinnost. Stát pěstounům přispívá na úhradu potřeb dítěte a také jim samotným.
  • pěstoun musí dítěti na rozdíl od adoptovaných dětí umožnit stýkat se s biologickými rodiči
  • pěstoun má právo zastupovat dítě jen v běžných věcech, u mimořádných záležitostí musí požádat o souhlas zákonného zástupce dítěte
  • péče může být přechodná (nejdéle roční) nebo dlouhodobá
    Zdroj: www.nahradnirodina.cz

Doplnila také, že je největší problém sehnat lidi, kteří by přijali sourozence, zejména početnější sourozenecké skupiny, starší děti, děti se zdravotním či smíšeným handicapem, děti se specifickými potřebami v oblasti vzdělávání a děti jiného etnika.

Složité je taktéž podle vedoucí služeb náhradní rodinné péče z Diakonie Západ Jiřiny Ullmanové sehnat přechodné pěstouny, kteří se starají o miminka nebo batolata, která se ocitla v akutní krizové situaci. Tyto děti pak po maximálně ročním období putují dále do dlouhodobé pěstounské péče nebo adoptivní rodiny. „Péče o ně je velice náročná, a tak se tito přechodní pěstouni rychleji 'opotřebují', někteří proto péči o děti přeruší, jiní skončí úplně,“ upozornila Ullmanová.

Dodala, že pěstounem se může stát jakákoliv dospělá osoba bez ohledu na vzdělání, která je bezúhonná, finančně stabilní a dítěti dokáže poskytnout vhodné podmínky pro bydlení. „Je to smysluplná činnost, která dítěti zformuje celý život. Pěstouni říkají, že jim svěřené děti se rodí srdcem,“ uzavřela Jiřina Ullmanová.