I přes velké vytížení si Karel Krejčí najde čas i na nižší soutěže v kraji.

„Před pěti lety jsem ve Viktorce působil jako šéftrenér mládeže a vedl jsem starší dorost Viktorie. Samozřejmě sleduji fotbalový vývoj bývalých svěřenců, pročítám sestavy z víkendových zápasů mužstev, kde oni působí. A když mi vyjde čas, jdu se podívat i na nějaký zápas," říká čtyřiačtyřicetiletý odchovanec sušického fotbalu.

Narodil jste se v Karviné, ale s fotbalem jste začínal v Sušici. Jak jste se na západ Čech dostal?
Otec pracoval v Karviné jako horník, ale měl úraz a s celou rodinou jsme se přestěhovali do Dražovic u Sušice. V nedalekých Žihobcích jsem začal chodit do třetí třídy na vesnickou základku, kde jsme měli výborného třídního učitele, tělocvikáře pana Webera. Dal nám základy gymnastiky, atletiky, takže jsem pak ve fotbale měl na čem stavět.

Ve třinácti letech jste přešel do žáků Škody Plzeň. Kdo vás objevil?
Hrával jsem za krajský výběr žáků, které vedl legendární mládežnický trenér Josef Žaloudek, který působil ve Škodě Plzeň a přivedl mě sem.

To jste ve třinácti letech dojížděl?
Ano. Jezdil jsem do Plzně vždy na páteční trénink, přespával jsem u Honzíkových ve Skvrňanech v rodině svého spoluhráče. V sobotu jsem hrál zápas a po utkání jsem jel vlakem domů. Udělal jsem zkoušky na Gymnázium v Sušici, ale začal jsem hrát ve Škodovce za dorost a přešel na tehdejší Gymnázium Odborářů v Plzni, dnes Mikulášské. Studium s fotbalem ale nějak nešlo dohromady, přešel jsem na učební obor a vyučil se mechanikem-opravářem.

Po vojně v Dukle Jindřichův Hradec a Dukle Písek jste se vrátil do Plzně, kde jste se po čtyřech sezonách dočkal postupu do první ligy. Ještě před sezonou jste ale odešel do Zlína. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem v Plzni zůstat, ale nedomluvili jsme se na podmínkách. Bydleli jsme tenkrát s manželkou a ročním synkem v garsonce, což nebylo optimální. Využil jsem nabídku Zlína a v roce 1993 jsem odešel na Moravu.

Další vaší štací byla Příbram. Proč jste si vybral středočeský klub?
Ozval se pan Starka, že buduje v Příbrami perspektivní mužstvo, cílem byl postup do první ligy. Kádr byl plný zvučných jmen, ale postup se nám nepovedl. Starka tehdy Příbram sfúzoval s třetiligovou pražskou Duklou a cíl zůstal stejný, na Julisce postoupit do první ligy. To se povedlo, druhou ligu jsme vyhráli s obrovským náskokem. V Příbrami jsem se s rodinou usadil a žijeme tam dosud.

Příloha Fotbalový podzim 2013Celý rozhovor s Karlem Krejčím si přečtete ve čtvrteční fotbalové příloze Deníku nazvané Fotbalový podzim 2013.