Plzeň – Na konci března Josef Kiza ubodal ze žárlivosti v rotavském lese na Sokolovsku přítele své bývalé ženy. Za devět bodných ran mu hrozilo až 20 let za mřížemi. Krajský soud v Plzni ale 61letého muže nakonec za katr neposlal. Shledal ho nesvéprávným v době činu a Kiza tak absolvuje ochrannou ústavní léčbu.

Soud od začátku řešil, zda je Josef Kiza za své jednání zodpovědný. V roce 1999 mu byla totiž diagnostikována středně těžká demence. Nemoc byla jedním z důvodů rozpadu jeho manželství. Rodina ho potéumístila do pečovatelského domu. Bývalá žena se časem seznámila s mužem, kterého potkávala při venčení psa a začala s ním žít. Kiza to nesl nelibě a začal žárlit. To potvrdila ve výpovědi i Hana Kizová, když přetlumočila výhružku, kterou její syn slyšel od otce: „Jednou toho Tondu přetáhnu v lese po hlavě klackem, aby už nebyl.“

O tom, že svůj záměr myslel vážně svědčí devět bodných ran kuchyňským nožem, které zasadil Antonínu Ančerovi. Toho původně vyučený lakýrník vylákal ven pod záminkou venčení psů. Když se ocitli v lese nedaleko Rotavy, vytáhl nůž a bodl ho bez varování do zad. Když se poraněný otočil, přidal Kiza ještě osm bodnutí. Pak už prý zaslechl jen chrčení a za krátkou dobu poraněný muž nejevil známky života.

Hana Kizová, která o schůzce nevěděla, se začala shánět po příteli a psu. Poprosila proto syna, jestli by neprošel místa, kam chodívá s Ančerem venčit psy. Kizův syn poté našel mrtvolu muže, kterého zabil jeho otec. Zmíněnou verzi události včera obžalovaný popřel, přinutili ho prý k ní při první výpovědi policisté. Nyní tvrdil, že chtěl Ančeru pouze zastrašit a nikoliv fatálně poranit. Změněnou verzi ale vyvrátily výsledky pitvy a další výpovědi svědků, které měla k dispozici předsedkyně senátu Iva Růžičková.

Soudní znalci z oboru psychiatrie a psychologie následně potvrdili diagnózu obžalovaného a sice, že demence zapříčinila nesvéprávnost v jeho jednání. Doporučili tedy ústavní léčbu s ochranou, protože potřebuje neustálý dohled a nedokáže se sám o sebe postarat. Zároveň upozornili, že muž je nebezpečný pro své okolí. Verdikt senátu zazněl takto: „Soud dospěl k rozhodnutí ochranné ústavní léčby, kdy k tomuto rozhodnutí byly splněny všechny zákonné podmínky. Obžalovaný se dopustil zvláště závažného zločinu a jeho osoba byla shledána v době činu nepříčetnou. Je proto nutné pachatele těchto závažných činů izolovat od společnosti, aby k této činnosti nedocházelo i nadále.“

Rozsudek je pravomocný, žádná ze zúčastněných stran se neodvolala.