Sokolnictví je jedním z nejstarších vztahů člověka s dravcem. Od 70. let minulého století se nejen v Čechách stal tento lov téměř zapomenutý, přešlo se ke dnes spíše známému odstřelu. Až v roce 2010 bylo organizací UNESCO uznáno sokolnictví jako nehmotné kulturní dědictví lidstva. Sokolníci si stojí za svojí myšlenkou, že tento způsob lovu společně s jejich dravci i lovenou zvěří musí být uchován pro další generace po celá další staletí.

Co vás vedlo k tomuto koníčku?

Když mi bylo 14 let, táta mne seznámil se svým kolegou z práce, který v té době vlastnil několik jestřábů a sám se sokolnictví věnoval. Sice pracoval úplně v jiném odvětví, ale většinu volného času trávil se svými dravci v přírodě. Několikrát mne vzal s sebou a já tomu úplně propadl. Tudíž když mi nabídl k odkoupení volného jestřába, uprosil jsem rodiče, aby mi ho koupili. Táta mi velmi fandil a tak jsem ho dostal.

Jak to bylo dál?

Postupně jsem si pořídil dalšího jestřába a několik sokolů. Ale s těmi si u nás moc nezalovíte. Zajíců je poskrovnu, lov myší mne příliš nenadchl. A já jsem chtěl víc. Takže jsem musel složit zkoušky, abych získal sokolnický průkaz a taktéž lovecký lístek. Poté jsem se postupně přeorientoval pouze na lov s orlem skalním. K prvnímu orlu jsem přišel díky smutné události, kdy se mi zabil kamarád sokolník. Zbyl po něm nádherný exemplář, a tak jsem si ho vzal do své péče. Dalšího už jsem si koupil za první vydělané peníze. V současné době mám doma samičku Taru a samečka Akima. Ti jsou stejně jako všichni orli sice velmi vzácní, ale pochází z umělého chovu.

Jak dlouho trvá výcvik takového lovce?

Vzhledem k tomu, že tito ptáci mají v sobě vlastnosti lovce prostě vrozené, pro základní lov se dají vycvičit během tří týdnů. Vede je jejich základní instinkt.

Lovíte celoročně a jak často vyrážíte na lov?

Lovím tak od září do listopadu maximálně. Pak přemístím Taru na hnízdění a do jara než vyvede mladé, je přestávka. A lovit nechodím v zimě ani s Akimem. Dle času, ale především dle jejich kondice, vyrážím na lov tak jednou za týden. Dravec se nasytí a další týden vydrží bez potravy. Na kondici a jeho potřebě získat potravu záleží především právě proto, že ho vede jeho instinkt. Pokud nemá hlad, i kdybych se rozkrájel, z ruky se mi nehne a za zvěří nevyrazí. Úspěchem lovu však není jen jeho kondice, samozřejmě zde hrají roli i další aspekty jako jsou povětrnostní podmínky, protože proti větru má dravec malou šanci zdaru. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem všechno tohle vypozoroval, naučil se vnímat přírodu jeho pohledem a potřebami.

Kde lovíte?

Lovím především v revíru Heřmanovi Huti, kde vděčím za tuto možnost především ing. Kohoutovi a mysliveckému hospodáři panu Bernhardovi. Dále pak také na Dobřansku. Tam mám s revírníky velmi dobré vztahy, tento způsob lovu akceptují, ba naopak bych řekl, že přímo vítají. Pomáháme jim s odlovem a navíc zároveň pokryji potřeby orlů. Jak už jsem řekl, v sezóně se jednou za týden vypravíme na lov, kde si dopřeje orel čerstvého masa. V zimě pak pro změnu dostávají oba z mrazáku to, co si nalovili. Ulovené kusy od revírníka odkupuji, pokud nepotřebuji krmení, vše mu odevzdávám stejně jako ostatní myslivci.

Ladislav Daňko patří k strážníkům s největšími zkušenostmi. Slouží už 25 let.
Čtvrtstoletí už slouží u městské policie Ladislav Daňko. Velitelé se mu odměnili

Vrátím se ještě k pojmu „hnízdění“, co si pod tím pojmem má čtenář představit?

Znamená to, že doma ve voliéře připravím Taře podmínky pro to, aby si mohla postavit hnízdo, kam z jara snese vajíčka. Jak už jsem říkal, tito ptáci jsou z umělého chovu. A tak i u nás dojde k inseminaci a doufám, že bude lepší než v minulých třech letech.

Zájem o mladé tedy je?

Je pravda, že před lety býval zájem podstatně větší neb sokolnictví nebylo rozšířené v naší zemi téměř vůbec, ale ano, je i nyní. Každopádně mláďata prodám nevycvičená, to už je na každém, aby si ho vycvičil.

Nebojíte se, že vám orel ulétne? Už se to stalo?

Z toho, že by mi sám od sebe uletěl při lovu, obavu nemám a zatím se mi to za ty roky, co s orly pracuji, nestalo. Ale ano, musím se přiznat, že minulý orel mne slušně pozlobil, když se mu doma na zahradě podařilo zpřetrhat vázací šňůry a vyrazil na obhlídku Kladrub. Dva dny jsme ho hledali všude možně, nakonec mi známá z vedlejšího domu přišla říct, že nějaký orel sedí na větvi dole u Úhlavky. Byl jsem tam za 10 minut a hodně dlouho ho přemlouval, aby mi sedl zpět na ruku. Ale zadařilo se. Tehdy to pro mne nebyly moc příjemné chvíle, ale prostě stane se a chybami se člověk učí.

Setkáváte se u lidí s nepochopením?

Nedělám žádné ukázky a konzultace pro veřejnost. Jen se zabývám sokolnictvím, což je výcvik dravce k lovu a jen ho využívám k jeho živočišným předpokladům. Ať už se to někomu líbí nebo ne. Sokolnictví je zapsáno v UNESCO. Rozhodně se nejedná o týrání ani štvanici. Ano, vím, že ne každému se výcvik dravce k loveckým účelům líbí, byť je to jejich přirozená a původní vlastnost. Dravec je predátor a podstata sokolnictví využívá jeho přirozených vlastností. Možná se nyní někoho dotknu, lidé považují tento lov za nehumánní, ale klidně si kupují k jídlu třeba kuřata chovaná v podmínkách, o nichž si já za sebe dovolím mluvit jako o týrání zvířat. A takových příkladů bych mohl uvést více. Někomu nevadí zvěř odstřelit, to mu přijde normální. Ale já sám jsem kolikrát našel v polích postřelené zvíře, které muselo zemřít v bolestech a jeho smrt trvala jistě dlouho. V sokolnictví se tohle nestává.

Stýkáte se s lidmi z tohoto oboru?

Ano, mám tady v okolí několik přátel, se kterými chodíme na lovy společně. Vyměňujeme si zkušenosti, pobavíme se. A pak se pravidelně už několik let účastním sokolnických setkání například v Chebu a v Dobřanech. Pořádá je vždy Klub sokolníků a je to jedinečná možnost sejít se s větším počtem stejně naladěných lidí na jednom místě.

Co na vašeho neobvyklého koníčka říká rodina?

Mám rodinu, dvě malé děti, větší část starostí leží na manželce, ale když to jde, jezdívá na lov se mnou. Vždyť si mne již coby sokolníka brala, takže věděla, do čeho jde. Já vím, že v ní mám velkou podporu.

Co byste si ještě přál?

I když i mezi myslivci se najdou výjimky, v kterých máme plnou a nezištnou podporu, stále není komunikace dostačující. A já bych si moc přál, aby se celková komunikace mezi sokolníky a myslivci zlepšila a posunula dál.