Komunikace, a ještě k tomu s cizími lidmi, mu dělá problémy. Proto má k ruce asistentku Janu Sobotovou, s níž teď absolvuje sochařské sympozium. Dosud tvořili studenti prvního ročníku pouze v ateliéru, od minulého týdne pracují pod širým nebem. Prozatímním zázemím se pro ně stalo nádvoří Plzeňského Prazdroje. Kolem kreativců tak stále chodí návštěvníci pivovaru, někteří si je i fotí. Davidovi ale jejich přítomnost nevadí, protože je absolutně zabraný do sochání. Pod jeho rukama teď vzniká dílo inspirované tématem žízeň. „Nejdřív mě napadla má žízeň po hudbě, vzápětí žíznící rozpraskaná země. Motivy jsem ztvárnil ve dvou podobách, disku a rozpukané dlaždice,“ nastínil.

Umělecké sklony se u Davida projevily už na základní škole. Navštěvoval kurzy kreslení a keramiky. Následně se přihlásil na Zámeček. „Na sochařině mě baví úplně všechno. Je to hra mezi mnou a kamenem,“ popsal mladík pocházející z Tachova. Asistentka ho každý den vozí autem do Plzně. Běžně do školy, v současnosti na sympozium. Při cestě poslouchají kapely, jež má David v oblibě. „Moc hezky zpívá, občas si zanotujeme společně,“ doplnila s úsměvem Jana. Když se však středoškolák ponoří do práce a neforemnému kameni dává novou tvář, jde stranou dokonce i hudba. „Neposlouchám ji, abych se nezdržoval,“ uvedl středoškolák. Jeho dílo, stejně jako výtvory ostatních umělců, musí být do pátku hotové.

Zkouška divadelního představení Akvabely, ve kterém se představí Zdeněk Rohlíček a Bronislav Kotiš. Režie se ujal Vilém Dubnička
Už se zkouší ven U Zvonu

David už má v hlavě další náměty, které by rád ztvárnil. „Chtěl bych vytesat šalmaj a dobro, což jsou hudební nástroje,“ vysvětlil. Zatím si není jistý, čeho by v sochařině chtěl dosáhnout, je to pro něj příliš těžká otázka. Nicméně jedno si uvědomuje. Je potřeba se stále zlepšovat.

Podle Jany udělal David, jenž má těžkou formu autismu, od nástupu na Zámeček pokroky. Postupně se sžívá se spolužáky, kteří se rovněž učí, jak s ním jednat. „Ptají se mě na něj. Když se dozvěděli, že dobře zpívá, na plenéru v Trhanově mu uspořádali koncert. O představení samozřejmě musel vědět dopředu. Protože má výbornou paměť, uměl bezchybně všechny písničky. Atmosféra byla úžasná a David na okamžik přestal být autistou,“ uzavřela.