Těch bylo v obci několik a tahle patřila rodu Senftů, místních sudetských Němců, nepřetržitě od roku 1639 až do roku 1928. O její záchranu se nyní pokouší Jiří Landa, který zde chce vybudovat stylový penzion.

Zdroj: Deník/Pavel Bouda

„Na internetu jsme s manželkou objevili, že se budova bývalé koželužny prodává. Byla ve zchátralém až dezolátním stavu, ale nás uchvátila ta jedinečnost prostředí obce Úterý. Jsou tu krásné zachovalé, ale i neopravené domy, a tak jsme chtěli také přiložit ruku k dílu,“ vysvětluje začátek příběhu Jiří Landa. „Celý půlrok jsme vyváželi jen suť a pak se pustili do oprav. Budovu, které hrozilo zřícení, se nám podařilo zajistit a vyztužit šestadvaceti tunami oceli. Doděláváme břidlicovou střechu, která tu byla původně. Břidlice se ve středověku používala běžně a není to nic výjimečného. Jen to ale musejí dělat specialisté a ty je těžké sehnat. My jsme je našli až v jižních Čechách, konkrétně v Milevsku,“ dodává Landa.

Příběhy opuštěných budov najdete ZDE>>>

Koželužství mělo v Úterý historickou tradici, v jednu dobu zde fungovalo i šest koželužen současně. V nádržích se kůže namáčely a odstraňovaly se z nich šlachy a srst. K tomu sloužily různé techniky. Při jedné z nich se například kůže máčela do tzv. břečky, kterou tvořila třetina hašeného vápna, třetina psích výkalů a třetina lidské moči. Směs se smíchala a nechala se zrát přibližně jednadvacet dnů podle teploty. Kůže se s ní potíraly z obou stran a poté se naházely do jam a zalily se zbytkem břečky. A podle druhu kůže a teploty se tam nechaly dalších několik dní. Nebyla to tedy příliš voňavá práce.

Zachovalé namáčecí nádrže našli ve spodních prostorách budovy i současní majitelé. Ti v historickém stavení chtějí vybudovat penzion s dvaceti lůžky a restauraci se samostatným vchodem. „Určitě bychom tu chtěli mít i nějaký odkaz ke koželužství. Sehnali jsme si proto starou literaturu, abychom věděli, v jakých podmínkách a s čím tu koželuhové pracovali. Dneska by to asi nikdo takhle dělat nechtěl,“ usmívá se Landa. V polorozpadlé budově staré koželužny se ale zachovaly jen bývalé koželužské nádrže, které se používaly na máčení a praní kůží. Žádné stroje ani další vybavení se už nedochovalo.

Vila slavné rodiny Rudolfových v plzeňské ulici U Svépomoci v památkové zóně Bezovka chátrá.
Vila slavné rodiny chátrá, stovky Plzeňanů sem chodily do školky

„Možná něco ještě seženeme nebo si zapůjčíme. A když se to povede, tak část nádrží bychom chtěli zpřístupnit návštěvníkům formou prosklené podlahy. Uvnitř bychom chtěli přiblížit tohle řemeslo popisem výroby a fotografiemi,“ plánuje budoucí podobu penzionu Jiří Landa.

Podle jeho plánů by měl nový penzion přivítat první návštěvníky už v roce 2026.

Budova bývalé koželužny
Objekt stojí pod kostelem v obci Úterý č. 176, okres Plzeň-sever
GPS lokace: 49.9390736N 13.0037514E
Kdy a kým byl postaven: není známo, první zmínka o stavbě je z roku 1639
Kdy a jakou zažil největší slávu: Mezi roky 1639 a 1928 patřila koželužna rodu Senftů
Odkdy a proč chátrá: Od roku 1928, kdy byla výroba ukončena. Nyní je objekt v soukromých rukou a probíhá jeho rekonstrukce