„Mašinky mě berou od malička, první modely jsem dostal zhruba v šesti letech,“ vzpomíná na své začátky Němeček, který měl nejprve klasické kolejiště, což je laicky řečeno dřevěná deska a na ní koleje, a pak se posunul o úroveň výš. „Toto modulové kolejiště začalo vznikat už zhruba před patnácti lety. Tento systém je výhodný v tom, že si mohu modelovat, co momentálně chci, a na různých akcích, kterých se zúčastňuji, mohu použít vybranou část, třeba to, čím se chci pochlubit. Ani tady to není komplet, jsou tu tak dvě třetiny toho, co mám,“ ukazuje Němeček na kolejiště, které zabírá celou místnost.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

Modely, které jsou v Přešticích k vidění, jsou standardní velikosti TT, tedy 1:120. Jde o tzv. velikost středu, která je pro modeláře výhodná v tom, že se poměrně dobře modeluje krajina i jednotlivé modely, které se v kolejišti pohybují. „Ústřední motiv je modelová stanice Osek. Je to fiktivní stanice, ale jsou tu různé inspirace z trati Plzeň-Klatovy. Jsou tu určité úseky, které jsou hodně podobné nádražím, jež se tam vyskytují. Další ústřední motiv je model železničního mostu přes vodní nádrž Hracholusky, který znázorňuje stav před zahájením rekonstrukce. Pak jsou tu dvě „skrytá“ nádraží, velká seřadiště, kde se vlaky otáčí. Je to taková zásobárna vlaků,“ popisuje Němeček, který si pohrává s každým detailem. Propracovaná je tak nejen krajina, ale i postavičky, zvířátka, věci, auta a další doplňky. „Něco je ruční práce, něco je práce kolegů, něco je klasická komerční produkce. Třeba statek je postavený ze tří stavebnic od dvou různých výrobců, dotvořený k obrazu mému, aby se to hodilo na daný modul,“ ukazuje na část kolejiště.

Digitálně ovládané soupravy jsou kopiemi těch, které na našich železnicích provozovaly Československé či od roku 1993 České dráhy. „Většina vozů, lokomotivy, vagony, je tovární produkce, buď jako hotové modely nebo stavebnice, které jsem si stavěl. Přesný počet, jež je tady k vidění, nelze říci, neboť je měním i v průběhu výstavy. Přehazuji soupravy, takže pokud někdo přijde třeba po týdnu, vidí jiný vlak, není to úplně stejné, snažíme se to střídat, aby to nebylo pro návštěvníky jednotvárné,“ vysvětluje modelář a přiznává, že už samotná instalace modulového kolejiště v Přešticích nebyla jednoduchá a trvala až osm hodin. „Pokud je to větší akce, může to být i více. Třeba na mezinárodním setkání v Žilině trvala stavba skoro dva dny, než se začalo jezdit,“ popisuje a nad otázkou, kolik času už tomuto kolejišti věnoval, se jen pousměje. „Spočítat se to nedá, ale jsou to tisíce hodin,“ přiznává.

Úzkorozchodná železnice ve Starém Plzenci nabízí svezení ve starých důlních a průmyslových vlacích na vlastní trati o rozchodu 600 mm.
OBRAZEM: Plzenecká železnice nabízí svezení ve vagónech, v nichž jezdili horníci

Kromě kolejiště je v Přešticích k vidění i sbírka lego vlaků Němečkova syna Adama, jenž jde ve šlépějích otce, a také vlaky velikosti G. „Tady jsou statické, v akci budou k vidění na Borské lokálce, tradiční akci, která se koná ve dnech 2. a 3. března v hotelové škole u Borského parku v Plzni. Bude tam toho spoustu,“ zve Němeček.

Jeho kolejiště můžete v Domě historie Přešticka zhlédnout do 25. února, otevřeno je denně kromě pondělí. Objekt kromě mašinek nabízí i výstavu výtvarných prací přeštické rodačky Jaroslavy Papežové, její maminky Marie Soukupové a Josefa Hodla či stálou expozici kupectví.