Znělo k kostela Nejsvětější Trojice, protože podle staršího ze dvou kalendářů, které pravoslaví užívá, byl včera Boží hod a věřící se sešli při bohoslužbě.

„Tentokrát je nás méně, protože někteří z těch, co slaví narození Páně nyní, odjeli do svých rodišť, další nedostali v práci volno. Proto jsme pro uskutečnění bohoslužby využili i menší prostor v sousedství hlavní kostelní lodi, který se snáze vytopí,"vysvětloval kněz David Dudáš.

Jinak ale bohoslužba proběhla v plném rozsahu a oproti té, na níž je většina lidí z dalších kostelů zvyklá, je skoro celá zpívaná.

Na pětiletého Gabriela Dudáše byl otcův projev příliš dlouhý a tiše si vyprávěl s donesenými zvířátky. „Zlobí při bohoslužbě," káral ho přísným hlasem, ale s úsměvem, jeho otec. „Však také jako první dárek na Štědrý den my slavíme svátky podle zdejší zvyklosti protože zlobí dostal brambory. Zaskočilo ho to, ale východisko našel: „Udělám si hranolky´, konstatoval. Až když odzpíval koledu, čekalo ho další potěšení," líčil kněz. To chlapcovi sourozenci David a Rozárka si rozbalili milá překvapení hned. Ale i David přiznal, že ještě pamatuje, kdy také on myslel, že pro něj jsou kvůli zlobení určené jen ty brambory. Oproti nim další dětský účastník svátečního setkání zhruba čtyřletý Dominik Pipčák, jehož rodiče přišli z Ukrajiny, to má s nadílkou zdaleka nejlepší. „U nás se dělal stromeček už na svatého Nikolaje. Protože tady se slaví šestého prosince, máme od té doby stromeček a malý se radoval i z dárků. Na zdejší Nový rok dostal dárky také, a to nás čeká ještě podle starého zvyku braný Nový rok," vypočítávala Dominikova maminka Elena. „Štědrý večer jsme si ale s mužem a malým udělali až včera, podle toho, kdy se drží na Ukrajině. „Na stole musí být dvanáct jídel a všechna postní bez masa a mléka. Tedy fazole, ryba, brambory, saláty, pokrmy z ovoce… Na Boží hod si teď po bohoslužbě už ale maso dáváme," ujistila.

Ještě předtím však vzpomínka přítomných patřila těm, kteří si svátky nemohou vychutnat v míru, všem, kteří jsou vyhánění ze svých domovů a nemohou svobodně žít.

Příkladem dobrého soužití by veškerým nesnášenlivcům mohla být Anna Klepáčová. Češka z rumunského Banátu, která k nám přesídlila. „Jsme katolíci, ale když jsme sem přijeli a hledali kostel, David Dudáš se nás ujal, proto jsme s mužem a synem přešli k ortodoxní církvi, druhý se oženil a zůstal u katolické," vysvětlovala včera po obřadu.