Z předvolání k Okresnímu soudu v Rokycanech se Lenka Jozefčáková z Plzně dozvěděla, že je matkou a má platit výživné na svou v červnu narozenou dceru Karolínu. Ta byla na přechodnou dobu svěřená do péče pěstounky právě v Rokycanech.

„Vůbec jsem tomu nerozuměla, žádné dítě přece nemám. Byl to šok," svěřila se drobná tmavovláska. Postupně zjišťovala, že měla porodit v Praze, kde předložila při přijetí do porodnice doklady. Jenže Lence byly rok předtím, konkrétně v dubnu 2013, ukradené. „Přišla jsem o všechny kompletně, včetně občanky, průkazu zdravotního pojištěnce i rodného listu. Ihned jsem to ohlásila a byla ráda, že s tím nejsou další problémy," uvedla. Až pak se letos náhle stala matkou, aniž porodila.

Její mateřství vyvrátilo až důkazní řízení vedené soudem. Spolupracovnice Lenky například potvrdila, že s domnělou matkou byla v den porodu holčičky v zaměstnání. Přítel, s nímž žije ve společné domácnosti, žádné známky gravidity nepostřehl, a jasný byl i lékařský posudek. Soud také zjistil, že skutečnou matkou byla vysoká žena, tedy přímý protiklad drobné Lenky.

„Na základě provedených důkazů už jsme ke krevním testům nepřistupovali," vysvětlila soudkyně Ludmila Horská. Podle zjišťování skutečná rodička mimo jiné uvedla i to, že otec se jmenuje Petr. Důvodem, proč dcerku nabídla k osvojení podle ní bylo, že má doma ještě jednu holčičku a podmínky jí neumožňují o další dítě se postarat.

Marie Fišerová, která se o Karolínku prozatím stará, konstatovala: „Když odhlédnu od toho, že žena rodila na cizí doklady, dále pak udělala to nejlepší, co mohla. Nespokojila se s přivedením dítěte na svět třeba někde na záchodcích, šla do porodnice. Následně se holčičky vzdala, aby měla naději na dobrou péči a lásku."

„Případ tohoto druhu jsem řešila poprvé a nevím, že by se vyskytl ani jinde. Šlo o výjimečné rozhodnutí. Na popření mateřství zákon nepamatuje. Bylo třeba zvážit, jak kauzu vyřešit co nejlépe pro dítě," dodala soudkyně Horská. Proto také do závěrečného jednání spojila hned čtyři záležitosti. Kromě toho, že se vedlo zvláštní řízení o popření mateřství, šlo o svěření holčičky do pěstounské péče na přechodnou dobu, případně nařízení ústavní výchovy. Řešil se i fakt, že skutečná matka neprojevila o dítě zjevný zájem, takže nebylo třeba jejího souhlasu k osvojení.