Vysoká je asi 70 centimetrů a váží přes padesát kilo. Nosorožčí slečna, která se narodila v noci na neděli, se má čile k světu. A podle ošetřovatelů teď bude přibírat asi kilogram denně.

„Na to, že je prvorodička, zvládla Manjula porod výborně," chválí téměř šestiletou samici Jiří Gandurski. Ví, o čem mluví, sám má coby ošetřovatel za sebou dva nosorožčí porody v zoo ve Dvoře Králové. Krátce po porodu pokřtil mládě nosorožce indického na Marušku a mezi ošetřovateli se to ujalo. Oficiální jméno ale mládě zatím nemá. „Jinak už jí ale asi říkat nebudeme," říká ošetřovatel, který ze Dvora Králové pochází, má tam rodinu, ale v Plzni u nosorožců pracuje čtyři roky. Pravidelně je deset dní tady a další čtyři dny doma. Jen teď před porodem se ve Dvoře Králové ani neukázal. „Jedu domů asi po měsíci. Ale webový přenos budu mít puštěný neustále," směje se Gandurski, zatímco stále jedním okem sleduje přenos v pavilonu žiraf.

Manjula si svou dcerku hlídá, když je třeba, pošťouchne ji, ale to je všechno. Kdo by čekal láskyplné olizování či jinou péči obvyklou u psů, koček, opic nebo jiných srstnatých zvířat, byl by zklamaný. „Tohle se u nosorožců zrovna moc nenosí," vysvětluje s úsměvem další z ošetřovatelů, Robert Bultas. Na kameře, jejíž přenos neustále on-line běží na webu plzeňské zahrady, tak lidé mohou pozorovat hlavně spánek a kojení. To je totiž hlavní činnost dvojice M+M.

„Když se malé něco nezdá nebo chce pít, už si umí říct. Je to něco mezi pískáním a kňučením," říká Gandurski a napodobuje zvuky malé slečny.

Mateřské mléko bude Maruška pít ještě dlouho, klidně i v roce života. Jen se později začne přikrmovat dobrotami, které žere i její maminka. Té nyní ošetřovatelé nepřilepšují, ke granulím, ovoci, zelenině a senu dostává jen speciální vitaminy. Z padesátikilového ´drobka´ se už za několik měsíců stane několikasetkilový kolos. „Nova měla v sedmi měsících asi čtyři sta kilo," vzpomíná na poslední narozené mládě nosorožce indického v republice Jiří Gandurski. V přírodě se nosorožci o své mladé starají dva až tří roky a po tuto dobu zůstane Maruška v Plzni. Kam půjde potom, musí teprve rozhodnout evropská koordinátorka chovu nosorožců.

Už nyní také mláděti roste roh, jen zatím není příliš patrný. „Má tam jen takový knoflíček. Jenže nosorožcům poporoste roh jen asi o sedm centimetrů ročně," vysvětluje ošetřovatel.

A co na mládě říká otec Baabuu? Nic. S Manjulou o sobě sice vědí, vidí se, ale ve stejném výběhu být nemohou. „Je to kvůli bezpečnosti. Matka by mohla chtít bránit mládě," podotýká Robert Bultas. Ale kdo ví, třeba se za pár let tomuhle páru podaří zplodit dalšího vzácného potomka.