Festival Pekelný ostrov v Holýšově vstoupil do své druhé pětiletky. Pořadatelé vzali v potaz každoročně se zvyšující počet návštěvníků a celý areál značně rozšířili. Jinak vše ostatní zůstalo tradičně zachováno.

DALŠÍ ZVUČNÉ JMÉNO

Schéma festivalu se od prvního ročníku nemění a typický návštěvník na přírodní ostrov na řece Radbuze přichází na dvoudenní infuzi klasického českého rocku.

V posledních čtyřech letech byl navíc doplněn vždy o jednoho zahraničního interpreta zvučného jména. Na první ročník přijali pozvání Slade, po nich štafetu přebrali Smokie a Nazareth, letos přišli na řadu další britští bardi – glamrockoví The Sweet. Kapela, která v polovině sedmdesátek šlapala v popularitě na paty i takovým Rolling Stones. „Jo, tak už vím, proč tu jsme,“ odpověděl na jmenný seznam hlavních interpretů z předchozích ročníků zakládající člen „Svítů“ Andy Scott.

Během pátečního odpoledne se na dvou stejně velkých scénách vystřídalo rovných deset umělců. Kdyby někdo udělal celodenní časosběr, vypadal by přeliv fanoušků od jedné stage zprava k druhé doleva jak tenisová výměna na právě probíhajícím Wimbledonu.

MULLET PARTY

Džísky, černá trika s logy oblíbených skupin, sandály a ponožky, ledvinky a nezbytné mullety (účes „vpředu byznys, vzadu party“), to byla typická image návštěvníka, který pak s kelímkem desítky postával na posekané louce, aby si poslechl jak Ota Hereš z Alkeholu pěje „Hej hospodo nalejvej, hej hej hej!“

S pomalu zapadajícím sluncem pak svůj um předvedl David Koller a samozřejmě nechyběly ani fláky od Lucie, které pochopitelně sklidily ty největší ovace. Nebyl by to Pekelňák, aby ze San Piega, tedy Pardubic, nepřijel Márdi s Vypsanou Fixou. O tom, že mají všechno v péči, zase zapěli pop-punkáči Rybičky 48. Stálice na poli české rockové scény je už dvě desítky let partička Harlej a pod jevištěm bylo neskonale veselo, když Tomáš Hrbáček do mikrofonu řval něco ve smyslu, proč hraje v blbým filmu hlavní roli.

To, že Česko leží v mírném pásu, v sobotu u Holýšova zrovna dvakrát neplatilo – dorazila totiž horká subtropická fronta. Odpoledne horko na tělech fanoušků ještě podpořili Kaťáci, Metalinda nebo agropunkoví Komunál. Z dálného severu od Liberce pak dorazil i Krucipüsk.

Koncert skoro ještě neskončil a u druhé scény se srotilo několik tisíc diváků a velmi hlasitě skandovali jméno dalšího vystupujícího. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ale tím dalším umělcem nebyl pohádkový dědeček Jarda Uhlíř. Rockové aranžmá známých skladeb, které velkou většinu diváků provázely celé dětství, dav dokonale rozproudilo. Myslím, že se dá bez nadsázky konstatovat, že právě tohle vystoupení bylo jedno z nejlepších a dav strhlo absolutně nejvíc.

Pořadatelé si za jeho pozvání zaslouží od všech obrovské poděkování.

MIRO ŠMAJDA MÍSTO ŠAFRÁNKA

To už se pomalu blížil závěr této rockem našlápnuté akce. Před hlavní hvězdou svoje nádobíčko ještě rozbalili Olympici, kteří už slaví neskutečných 55 let existence.

Hned vedle je pak vystřídal Walda Gang, avšak jen se zaskakujícím zpěvákem. Vláďu Šafránka nahradil slovenský bratr Miro Šmajda, načež svoji pozici okomentoval slovy, že není právě zvykem, aby si česká kapela pozvala na nejvýznamnější post Slováka.

Svůj hodinový set předvedli The Sweet. To, že jejich tvorba není jen hit za hitem, bylo z publika doslova cítit, protože pokud nebyl na pořadu dne nějaký song z té nejslavnější éry, byli diváci poměrně chladní. Svoji reputaci si staří britští bardi napravili hity z poloviny sedmdesátek: Ballroom Blitz, Fox on the Run nebo Little Willy.

„Jsem rád, že počet návštěvníků pořád roste, a dost mě těší, že už dávno nejsme jen malý provinční festival. Poslední roky se sem sjíždějí lidi z celé republiky, a co víc, letos jsem tu zaregistroval i několik maďarských a polských espzétek“, uzavřel spokojeně jeden z pořadatelů Jan Halík.

Aleš Malár