Maraton odstartoval ve čtvrtek kolem čtvrté hodiny ráno, kdy cukrářky zadělaly těsto. Zhruba o dvě hodiny později dorazili ostatní pomocníci. Kromě příbuzných Marie Vondrovicové jsou to její kamarádky, známí i brigádníci. „Děvčata těsto rozválí, pěkně dokulata ho vytvarují, okraj natřou vajíčkem a naběračkou nandají dvě stě padesát gramů tvarohu, který uhladí. Pak už koláč předají dalším, kteří ho zdobí povidly a mákem,“ popisuje Vondrovicová.

Podle ní je právě takzvané merhování královskou disciplínou. „Ne všichni zdobit umí, proto se tomu leckdo vyhýbá. Hezky namalovaný koláč, na kterém jsou květinové motivy nebo různé ornamenty, je naší vizitkou. Každé děvče má svůj styl. Když se podívám na stojan, poznám jejich rukopis,“ říká podnikatelka, která si rodinnou firmu založila před sedmnácti lety.

Dvě stě kusů za hodiny

Cukrařinu miluje a lásku k oboru předává dál. Ostatně nadšení pro věc spojuje všechny, kteří v bořické provozovně teď pomáhají. „Kdyby nás to nebavilo, nevydržíme u toho,“ zdůrazňuje Marie Hrušková a přitom merhuje. Jeden kousek ozdobí za patnáct vteřin. „Už to dělám patnáct let. Vždycky se mi povede trochu jiný motiv. Dneska se mi o práci zdálo, celou noc jsem merhovala,“ směje se.

Skupina Wohnout
Bez bohémů nemůžeme z jeviště, říkají Wohnouti, kteří vystoupí na Chodrockfestu

K dlouholetým spolupracovnicím patří i Kateřina Ouřadová. „Před sedmnácti lety nám to tak rychle nešlo. Postupně jsme se zdokonalili a teď už zvládneme dvě stě koláčů za hodinu, což je fofr,“ porovnává.

Na Chodské slavnosti jich v Bořicích běžně připravují deset tisíc. Letos jich je ale o tři tisíce méně, protože domažlický svátek folkloru ještě provázejí opatření proti šíření koronaviru. „Ubrala jsem dvě noční směny, takže jedeme od šesti do jedenácti večer. V sobotu skončíme zhruba ve dvě odpoledne,“ nastiňuje Marie Vondrovicová.

Soutěží i ochutnávají

Obě skupiny mezi sebou soutěží. „Z legrace si jedna směna dobírá druhou, že toho udělala víc. Ale ve výsledku to nemůžeme uspíšit, protože jedna várka se peče patnáct minut,“ doplňuje.

V bořické provozovně se vystřídá třicet pomocníků napříč generacemi. „Nejstarší paní, která nám zadělává těsto, je osmdesát sedm let. Jsem moc ráda za každého, kdo k nám chodí, protože tím zachováváme tradici,“ podotýká Marie Vondrovicová.

Mrákovská hyjta a spontánní hraní po Vavřinecké mši.
Chodský soubor Mrákov má 60. narozeniny, oslaví je o víkendu na hyjtě

Za pravdu jí dává snacha Lenka Vondrovicová, která je také součástí firmy. „Je to skvělý a fungující tým. Bez nich nejde takový nápor zvládnout. Jsou tady samí dobří lidé,“ pochvalovala si kolektiv, v němž nechybějí ani muži. Ti hlavně obsluhují pece a výrobky nakládají do přepravek.

Pokud občas pomocníkům dojdou síly, zazpívají si nebo si dají něco dobrého na zub. „Když vyndáme koláče z trouby a rozkrájíme je, málokdo nepřijde ochutnat. Teplé jsou opravdu výborné. Za hodinu, když vychladnou, už je nikdo nechce, ale čerstvé si dají snad úplně všichni,“ prozrazuje Lenka Vondrovicová.

Neodolá ani její tchyně Marie. „Dám si ráda, ale musím to omezovat. Nejlepší reklamou na koláče je můj sedmnáctiletý vnuk. Ten chodí na odpolední směnu. Když vidím, s jakou chutí se do koláčů zakousne, je to pro mě odměna,“ přiznává sedmdesátiletá žena. Radost jí dělá i vnučka, jež se vyučila cukrářkou. „Také k nám do firmy nastoupila. Jezdí na různé kurzy a stále se zlepšuje. Jsem vděčná, že jednou budu mít rodinnou štafetu komu předat,“ uzavírá.