To, že našim cestovatelům v Turecku došel benzín, jak jsme psali v minulém díle, měl být jen začátek.

TURECKO

Po cestě do středu Turecka zjistili, že mají spotřebu zvýšenou na 13 litrů, což pro jejich rozpočet najednou byla smrtelná zátěž.

Po vyčerpání všech ostatních možností a návštěvě dvou tureckých automechaniků dorazili kluci do autorizovaného servisu Škoda auto, který měl i v neděli odpoledne otevřeno. Po mnoha dohadech se cestovatelé domluvili, že si půjčí jejich dílnu a auto zkusí opravit sami.

„Jakmile jsme měli auto na zvedáku, přijede pán s mobilem, kde v překladači stojí „Boss problem". Za chvíli z něj vypadne, že není mechanik a ani jeho boss opravám aut nerozumí. Dostáváme aspoň voňavé stromečky originál Škoda. A můžeme jet dál," vyprávějí kluci.

GRUZIE

Cestovatelé potkávají opilé chodce, podivně kličkující auta i vozidla jedoucí na dálnici v tunelu v protisměru. Na pumpě si koupili litrovou plechovku Žateckého, osprchovali se ráno v dešti, ale museli zaplatit i první pokuty výpravy za to, že stáli na špatném místě blízko hranic. U stánku pořídili Makrovi dárek k narozeninám dvě sádrové labutě. Makr má takovou radost, že od té doby labutě jedou na kapotě jeho auta.

Na cestě do Tbilisi výpravu míjí žlutá dodávka, ve které jede Francouz s rodinou. „My mu vyprávíme o naších problémech se spotřebou a nevěřili byste, co vytáhl z auta. Byl to počítač s diagnostikou. Zapojujeme tedy Haďáka (jedna z Felicií) podruhé. Nyní počítač ukazuje závadu na snímači otáček. Ten měníme, dáváme Francouzovi české pivo a jedeme dál," popisují.

Bohužel ani to problém nevyřešilo, cestovatelé se obávají, že problém je v katalyzátoru a situaci konzultují s několika lidmi z Čech včetně Dana Přibáně z posádky Žlutých trabantů.

Nedaleko Tbilisi si Šmolda a Sua odskočili vykonat potřebu na odpočívadle do křoví, když na ně najednou někdo začne troubit, pořád a pořád. Nějakému záhadnému muži v autě se pravděpodobně nezdálo, že si kluci odskočili 50 metrů od kapličky, i když je od ní odděloval betonový i živý plot.

„Stále to bylo na jeho vkus moc blízko. Záhadný muž se s tím nepáře a kluky jde vyhnat, ovšem něco drží v ruce. Je to zbraň. Co bychom dělali, samozřejmě jsme utekli, skočili do auta a ujeli jak malé holky. Není potřeba dělat frajery, těch jsou plné hřbitovy. Takové zrychlení jako tehdy feldy neměly nikdy předtím. Se strachem v očích a plným močovým měchýřem míříme do centra."

V Tbilisi našla výprava vysněnou typickou českou hospodu Kozlovnu s českým pivem Kozel a s českým jídlem.

S přibývající hladinou alkoholu v krvi a děsivými historkami o úplatných policajtech a o banditech v Čečensku začínali mít obavy z návštěvy tohoto regionu a výjimečně si objednali přespání.

Následující den výprava vyrazila směr Rusko přes krásné pohoří Kavkaz.

„Makr a Ruby v Haďákovi si přírodu tolik nevychutnávali. Jejich auto není stále opravené a v nadmořských výškách kolem 2500 m n. m. nemá žádný výkon. Nakonec nejede ani na 1. rychlostní stupeň a auto pod vrcholem chcípá. Dále ho budeme muset roztlačit a doufat, že už to bude do Ruska jen z kopce. A nevěřili byste, bylo! Máme víc štěstí než rozumu," pochvalují si kluci.

Těsně před ruskými hranicemi se cestovatelé chtěli podívat na známou horskou kapličku Nejsvětější Trojice. Ta je však na vrcholku hory a obtížně přístupná. Obsluha se závorou Felicie zastavila s tím, že si musí sehnat místního řidiče, a tak to výprava vzdává.

Oblíbená činnost - synchronizované telefonování.

PŘÍJEZD DO RUSKA

V dlouhé frontě před celnicí si dobrodruzi nenechali líbit, že je předbíhají ruská auta, a snaží se vrátit zpět na své místo v pořadí. Bohužel ne na dlouho.

„Velmi příjemná paní ruské národnosti na nás začala děsně křičet. My jí samozřejmě nerozuměli téměř nic. Za chvíli si tato milá paní přivedla vojáka se samopalem a začala mu vysvětlovat, že jsme ji, chudinku, předběhli. To, že to bylo naopak, jsme vojákovi s naší ruštinou nedokázali vysvětlit. Vzal řidičům pasy a beze slova odešel. To nás velmi vylekalo."

Po chvíli se voják vrátil a gesty české výpravě vysvětlil, že se musí vrátit na konec fronty, nebo na Rusko může zapomenout.

Po osmi hodinách čekání a následných kontrolách a vysvětlování nejasností ruským celníkům se přímo před skupinou policistů vysypalo z felicie několik plechovek piva.

„Celník se ptá: 'co to je'? my odpovídáme: 'to je padárok pro tebe'. Celníci fasují plechovky českého piva, zavíráme auto a jedeme dál. Měli jsme velké štěstí. Do Ruska se smí vézt pouze 35 kg osobních věcí. To i uzenin vezeme víc," podotýkají cestovatelé.

Ještě je čekalo vyplňování celní deklarace v azbuce, hodiny čekání na potřebné razítko, zatímco se u jediné otevřené hraniční budky rvali Arménci a uražený celník opakovaně odcházel pryč.

Naštěstí se opět objevil Francouz André, který výpravě před pár dny pomáhal s opravou auta. Studoval v Moskvě a uměl rusky. Mohl tedy pomoci i v situaci, kdy celník nechtěl jedno z aut pustit, protože ho řídí Ruby, ale v technickém průkazu je napsané na Suu. Ověřené dokumenty v ruštině, podle kterých Ruby smí řídit Suovo auto, sice předložili, ale potvrzení na poště celníkovi nestačilo. Pořád opakoval „Notárius, notárius" a chtěl razítko od notáře. Po chvíli vyjednávání však udělal pro naše cestovatele výjimku.

Ti proto nemuseli spát na hranicích a mohli vyrazit do do vysněného Ruska.

Feldou do Číny

Čtyři kamarádi ze Kdyně a Klatov (Jan Suastika, Ondra Šmolík, Jakub Rubáš a Dušan Makrlík) se vydali starými Feliciemi na dvouměsíční 20 000 km dlouhou cestu k hranicím Číny skrze 24 zemí Evropy a Asie. Více na www.feldoudociny.cz

Kde je výprava nyní?

ČR > Slovensko > Maďarsko > Slovinsko > Chorvatsko > Bosna a Hercegovina > Černá Hora > Albánie > Makedonie > Řecko > Turecko > Gruzie > Rusko > Kazachstán > Uzbekistán > Tádžikistán > Kyrgystán > Kazachstán > Rusko > Estonsko > Lotyšsko > Litva > Polsko > Německo > ČR