Kliknutím zvětšíteKostel svatého Jiří dominuje vsi Luková na severním Plzeňsku a širokému okolí již celá staletí. K návštěvě láká turisty nejen z Česka, ale ze všech koutů světa, a to především kvůli svým strašidelným, sádrovým sochám bez tváří, které se v dřevěných lavicích kostela tiše modlí.
Kostel se tyčí na návrší pravděpodobně už od 12. století, kdy byla založena vesnice. „Luková je jedním z nejstarších sídel na Manětínsku. První zmínka o obci je totiž už z roku 1115, takže vesnice už oslavila 900 roků. Je dokonce starší i než Manětín nebo Nečtiny, které loni oslavily 850 let od založení,“ popisuje starosta Manětína Josef Gilbert Matuška. „Že zde stojí kostel takto dlouhou dobu značí mimo jiné i jeho název, podle kterého se v té době kostely pojmenovávaly. V pozdějších dobách už se kostely svatého Jiří už moc neobjevovaly,“ uvádí dále.
Kostel byl naposledy přestavěn ve druhé polovině 19. století, kdy byla vystavěna i věž. „V roce 1968 zde při pohřbu spadla část omítky ze stropu. Lidé se lekli, vyběhli ven a v pohřbu pak pokračovali před kostelem. Ten byl následně pro veřejnost uzavřen, a to až do roku 2012, kdy nás oslovil student Západočeské univerzity Jakub Hadrava s myšlenkou, zda by mohl v kostele vystavit svoji školní práci, kterou byly sochy věřících bez tváří. Tedy postavy těch, kteří se sem po staletí přicházeli modlit. Bez tváří proto, aby si každý z nás mohl do soch doplnit tváře svých předků, které znal. Vznikaly přímo tady v kostele,“ vysvětluje Matuška. Strašidelných soch, které autor pokryl látkou namočenou v sádře, je v kostele celkem 32. „Do sádry třech ze soch byl přidán fosfor, takže ty i v noci svítí. Od roku 2012, kdy byl kostel znovuotevřen, mohou návštěvníci přispívat dobrovolným vstupným na jeho opravu. Peníze se ukládají na transparentní účet Římskokatolické farnosti Manětín, která je vlastníkem kostela. Vybráno bylo už asi přes půl milionu korun,“ říká dále starosta Manětína.
Díky sochám studenta Hadravy se kostel dostal do širokého povědomí veřejnosti. Dnes je pravidelně dějištěm nejrůznějších společenských akcí. „Letos byly akce kvůli koronaviru omezené, ale jinak se zde konají koncerty, bohoslužby nebo noc kostelů. V nedávné době se tu natáčela jedné ze scén nové pohádky Zdeňka Trošky Zakleté pírko. Slyšel jsem, že tu chtěl mít někdo i svatbu, ale nakonec prý snoubencům jejich kamarádi rozmluvili, aby se brali tady,“ říká s úsměvem Matuška. V současné době je kostel otevřený každou sobotu a neděli od 13 do 16 hodin. „Otevírací doba platí do konce září, pak budeme otevírat jen na plánované akce. Zájem o prohlídku je obrovský, a to jak ze strany Čechů, tak od zahraničních turistů. Rekord byl zatím 800 lidí za den,“ dodává s tím, že návštěvníci sem jezdí ze západní Evropy, Ameriky i Dálného východu.
V roce 2015 začala první etapa rekonstrukce strašidelného kostela. „Během ní byla kompletně zajištěna statika budovy, protože hrozilo zřícení klenby v presbytáře a vlastně celého objektu. Poté se dělala nová střecha, obnovovalo se odvodnění a v loňském roce se opravovala věž. Rekonstrukci finančně podpořilo Ministerstvo kultury, od kterého od té doby dostáváme na opravu každý rok peníze,“ dodává Matuška s tím, že velkou zásluhu na obnově objektu má také správce kostela Petr Koukl. „V letošním roce se pracuje na opravě fasády severní strany kostela. Minulý týden se osadila nová okna a byl sem zaveden elektrický proud,“ uzavírá.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
